LUDVÍK CUPAL / 23. srpna 1915 – 15. ledna 1943

Před osmdesáti lety zemřel rotný (nadporučík in memoriam) Ludvík Cupal, parašutista a příslušník skupiny TIN, která byla v protektorátu vysazena v dubnu 1942. Jako jeden z prvních československých vojáků ve Velké Británii byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly, prodělal kurz útočného boje a byl zařazen do přípravy čs. parašutistů určených k vysazení v českých zemích. Když se jej v lednu 1943 pokusilo zatknout gestapo, spáchal sebevraždu zastřelením.

Ludvík Cupal se narodil 23. 8. 1915 v Uherském Hradišti. Jeho otec Josef Cupal byl topičem na lokomotivě u Čs. státních drah, matka Františka rozená Tomolová byla v domácnosti. Měl čtyři sestry a bratra Michala, který spolu se sestrou Janou byl za odbojovou činnost popraven 8. 10. 1943 ve Vídni. Perzekvována však byla celá rodina, matka zemřela v nacistickém vězení.

Absolvoval tři ročníky pokračovací odborné školy, vyučil se strojním zámečníkem a pracoval jako kotlář u firmy Galus v Hodoníně. K 1. 10. 1934 nastoupil jako dobrovolný odvedenec voj. prez. službu u p. pl. 30 Aloise Jiráska ve Vysokém Mýtě, byl frekventantem poddůstojnické školy, v hodnosti svobodníka (1. 10. 1935) zastával funkci velitele kulometného družstva. Do zálohy byl propuštěn 1. října 1936 v hodnosti desátníka.

V září 1938 byl povolán na mimořádné cvičení a sloužil v pohraničním pevnostním pásmu na Kralicku. V červenci 1939 odešel z okupované vlasti do Polska, kde v Bronowicích podepsal závazek ke službě v Cizinecké legii. Odplul lodí do Francie a 1. 8. 1939 byl prezentován u náhradního útvaru Cizinecké legie v Sidi-bel-Abbès a vtělen k 1. pluku. Dne 26. 9. téhož roku byl prezentován u čs. branné moci ve Francii a zařazen k 8. rotě pěšího pluku 1.

Na počátku roku 1940 byl povýšen na četaře a přemístěn k pěšímu pluku 2, s nímž bojoval na frontě jako velitel družstva. Za statečnost mu byl udělen Československý válečný kříž. Po příjezdu do Británie 13. 7. 1940 byl vtělen ke 4. rotě pěšího praporu 2 v rámci 1. čs. brigády. Jako jeden z prvních byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly, v lednu 1941 prodělal kurz útočného boje a v září 1941 byl zařazen do přípravy čs. parašutistů určených k vysazení v českých zemích.

Nejprve absolvoval základní sabotážní kurs ve Skotsku, od října parašutistický kurs na STS 5 a v lednu 1942 byl přidělen čs. výcvikové stanici na Bellasis  STS 2. K 28. říjnu 1941 byl povýšen na rotného.

Dne 29. 4. 1942 byl odeslán do akce jako velitel operace TIN (druhým členem byl rotný Jaroslav Švarc) a následující den vysazen na Rožmitálsku se zpravodajskými úkoly. Dostal dokumenty na jméno Ludvík Musil. Při seskoku se zranil a s pomocí desátníka Vojtěcha Lukaštíka odjel nejprve do Prahy, kde se jim nepodařilo navázat spojení s domácím odbojem. Po atentátu na R. Heydricha se uchýlil na Moravu k příbuzným do Velehradu, kde se vyléčil.

V létě 1942 připravoval s V. Lukaštíkem atentát na ministra E. Moravce, který nakonec neuskutečnili, v září provedli neúspěšný pokus o destrukci žel. tratě u Polešovic. V prosinci 1942 se v beznadějné situaci zastřelil des. Lukaštík a počátkem roku 1943 přivedl místní udavač na Cupalovu stopu gestapo. Když se jej pokusilo zatknout, spáchal v cihelně u Velehradu 15. 1. 1943 sebevraždu zastřelením.

Posmrtně byl vyznamenán druhým Čs. válečným křížem 1939 a několikrát povýšen, naposledy 7. 10. 1948 do hodnosti nadporučíka pěchoty v záloze in memoriam.

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů.