Milorad Divoký - Útěk na Balkán

Po nacistické okupaci a vzniku protektorátu opustilo české země množství mužů s cílem zapojit se do exilového odboje. Účastnili se bojových operací na západní i východní frontě a rovněž v oblasti Středního východu.

Po kapitulaci Francie v červnu 1940 zůstalo na jejím území množství československých vojáků, kteří nemohli uniknout do Velké Británie nebo se rozhodli po demobilizaci ve Francii zůstat, jiní skončili v zajateckých táborech. Řada Čechoslováků ve Francii nesložila ruce v klín a zapojila se aktivně do protinacistického odboje. Někteří z nich prožili velmi dramatické osudy, a dokonce zaplatili svou odvahu životem.

Jedním z nich byl mladý vysokoškolský student z Prahy Milorad Divoký. Narodil se 7. listopadu 1918 v obci Jasenovac v Chorvatsku do rodiny českého dobrovolníka srbské armády Františka Divokého a jeho manželky Darinky. Rodina se po vzniku Československé republiky vrátila do vlasti, kde otec František působil jako důstojník četnictva ve slovenských regionech. Jeho syn Milorad po pěti letech obecné školy vystudoval sedmileté reálné gymnázium a po maturitě zahájil studium na Vysoké škole obchodní. Kvůli okupaci však dokončil pouze dva semestry.

Po okupaci zbytku českých zemí kapitán František Divoký společně se synem a dvěma kolegy od četnictva, závodčími Františkem Herodesem a Františkem Leskotou, potají přešli nedaleko obce Morávka hranice do Polska, aby se přidali ke vznikajícímu exilovému vojsku. Dne 25. srpna 1939 vstoupili v Malých Bronovicích do Československého legionu, tamnímu táboru kapitán Divoký později i velel. Po německém útoku se jeho skupině podařilo po dramatické cestě dosáhnout rumunského území, odkud je transportovali do Bejrútu a odtud do Francie.

Mladého Milorada Divokého prezentovali k československé divizi v Agde 13. ledna 1940. Po kapitulaci patřil mladík k té části vojáků, jimž se nepodařilo dosáhnout záchrany na evakuačních lodích. Zřejmě díky svým částečně jihoslovanským kořenům se vypravil do Jugoslávie, Zapojil se tam do protiněmeckého odboje, byl však po čase za￾tčen a Němci deportován do koncentračního tábora Mauthausen. Zde roku 1943 v důsledku útrap zemřel.

Jeho otec ve Francii a potom i ve Velké Británii velel československému polnímu četnictvu. Vrátil se do Československa k policejní práci, po komunistickém převratu v únoru 1948 odešel znovu do Velké Británie, kde se účastnil exilového života a ve věku osmdesáti let skonal v Londýně.

Ivo Pejčoch

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 3. listopadu 2017