Mohyly u Zborova od Františka Parolka, vytvořené v den bitvy

Jakýkoli bezprostřední záznam - ať už je to kresba či fotografie - konkrétní situace vydává vždy vzácné svědectví daného okamžiku. Tužková skica legionáře, fotografa a výtvarníka Františka Parolka (1882–1926) je přesně tímto příkladem. Autor ji totiž vytvořil přímo na místě provizorně upraveného hromadného hrobu obětí bitvy u Zborova, pravděpodobně ještě v den bitvy.

Do svého deníku si Parolek učinil zápis až 6. července: „Fotografování společné mohyly padlých hochů, večer návrat do Jezerny. S bratrem Lhotským fotografování rakouských okopů a Mohyly mezi 1–2 linií. Mohyly ohraženy drátěným plotem…“ Na kříži popis: „Zde leží naši bratři, kteří za svobodu vlasti krev prolili.“

Druhou Zborovskou mohylou bylo nazváno místo, na němž bylo pochováno čtrnáct příslušníků 2. čs. střeleckého pluku, kteří padli mezi 1. a 2. nepřátelskou linií. Již zmíněná tužková skica i následná akvarelová malba zobrazují totéž místo. Akvarel však vznikl později, datován však nebyl. Snad sloužil jako studie k nerealizované malbě.

František Parolek (1882–1926) žil před první světovou válkou v severozápadní části Ukrajiny, v oblasti Volyňska. Jako malíř-samouk se živil vnitřní výzdobou kostelů. Do řad České družiny se oficiálně přihlásil 4. září 1914, však již o několik týdnů dříve působil jako emisar pro nábor českých dobrovolníků v zapadlých oblastech Volyňska – v Lucku, Teremně, Kňahynínku, Borjatině, Hubíně a Nivě. V rámci České družiny byl zařazen ke 3. rotě jako kreslíř pozic a panoramatických záběrů. Podílel se i na tvorbě vojenských map. Každá rota České družiny měla své kreslíře. Parolkovo postavení se však stávalo postupně výsadním díky jeho politickým aktivitám i mimo rámec družiny. V roce 1917 vytvořil například podrobný návrh organizačního uspořádání Uměleckého oddělení 1. čs. střelecké brigády. V dubnu téhož roku se mu podařilo založit fotografickou laboratoř, která se po vzniku Uměleckého oddělení při štábu čs. vojsk na Rusi stala jeho součástí.

V Parolkově fotoskupině, zařazené ke 2. čs. střeleckému pluku, působilo v létě roku 1917 několik malířů a sochařů a fotograf (Vladislav Videman, Josef Jílek, Karel Babka, Bedřich Ruml). Do vesnice Cecová, vzdálené od zborovského bojiště necelé dva kilometry, dorazili na konci června 1917. Parolek se osobně neúčastnil bojových operací u Zborova. Celý průběh bitvy sledoval z dělostřelecké pozorovatelny. Teprve po poledni se vydal společně s Bedřichem Rumlem přímo na bojiště s cílem pořídit co největší množství snímků. Procházel řadou raněných a mrtvých. Naskytl se mu hrůzný pohled na bezprostřední důsledky události, kterou sledoval ještě před několika hodinami z bezpečné vzdálenosti. Do deníku si večer po bitvě zapsal: „Nezapomenutelným dojmem působil mladý a hezký náš hoch u nepřátelských drátěnek – ležel s prostřelenou lebkou – ruku vztyčenou proti okopům a druhou na pasu kde měl dvě ruční bomby. Již bylo šero. Měsíc vycházel poeticky nad bojiště.“

František Parolek prošel po odchodu z Ukrajiny – stejně jako stovky dalších legionářů – sibiřskou anabází. V letech 1918–1919 působil ve funkci náčelníka Ústřední fotografické laboratoře v Irkutsku s hodností štábního kapitána. V roce 1920 se vrátil do Československa. V Památníku odboje, kam byl služebně zařazen, založil fotodokumentační oddělení. Celý filmový a fotografický archiv, který nashromáždila jeho skupina v Rusku, předal právě této instituci. Kromě toho se stovky jeho výtvarných děl staly základem uměleckých sbírek Památníku odboje. Jeho válečná tvorba je dnes vnímána především jako hodnotné dědictví doby, ve které vznikla. Přestože Parolek neabsolvoval akademické vzdělání, měl nesporně přirozený umělecký talent.

Ilona Krbcová