Na Žižkově bylo při Dni válečných veteránů živo

Již podruhé proběhl v Armádním muzeu Žižkov v Den válečných veteránů 11. listopadu speciální program. Účastnily se ho v dopoledních a poledních hodinách především děti a školní výpravy, odpoledne přicházeli i běžní návštěvníci.

Zvláštní program byl ke Dni válečných veteránů poprvé připraven v loňském roce, letos se na nově vzniklou tradici navázalo a akce opět přilákala četné návštěvníky.

Velký zájem vzbudily především vědomostní soutěže, kterých se účastnili prakticky všichni, kteří dorazili do Armádního muzea Žižkov v rámci školních výprav. Byli jim nabídnuty informační listy z edukativního programu Historikon, které svým tematickým záběrem postihují historii českých zemí v průběhu 20. století. Listy jsou sestaveny tak, aby odpovídaly různým věkovým skupinám. Správné odpovědi mohli soutěžící nalézt při prohlídce jednotlivých sálů s expozicemi Armádního muzea Žižkov.

Komentované prohlídky muzea probíhaly s průvodcem každou celou hodinu, tu ostatně oznamoval i silný výstřel z malého historického děla, které bylo na nádvoří muzea. K nejvyhledávanějším patřila prohlídka s průvodcem v dobové uniformě - šlo o uniformu britské armády, kterou používali českoslovenští vojáci působící za druhé světové války na západní frontě.

"Bylo to skvělé, ještě jsem tu nikdy nebyl a tak jsem jen koukal, jaké nejrůznější zbraně tu máte," pronesl po prohlídce jeden z účastníků, čtrnáctiletý školák. Velkému zájmu se těšily i speciálně připravené ruční palné zbraně, které bylo možné osahat si v přízemí muzea u podlouhlého stolu. Vedle pušek tu byl známý samopal vz. 58, který si zájemci mohli zkusit složit a rozložit. Když do těchto míst zavítali i příslušníci Armády ČR, kteří venku stáli u těžké techniky, mohli návštěvníci porovnat někdejší zbraně českých vojáků s těmi dnešními: automatickou puškou CZ 805 Bren.

Učitelé doprovázející své žáky se přitom netajili tím, jak je oslovily expozice Armádního muzea Žižkov. Mnohokrát zazněla věta, že se do muzea s žáky určitě ještě vrátí, aby si části expozic mohli všichni prostudovat pečlivěji.

Celkem bylo ve vědomostních soutěžích rozdáno na pět stovek listů s otázkami a soutěžními úkoly.

Žáci z pražské školy Na Smetance, z gymnázia Karla Sladkovského, ale i ze základní školy v Jincích mohli také prokázat svůj  výtvarný um. I přes chladné počasí se našlo dost těch, kteří kreslili na dlaždice, které pokrývají nádvoří muzea. Vznikla tak originální galerie, v níž převažovaly motivy květin; nejčastěji vlčího máku, symbolu Dne válečných veteránů.

Návštěvníkům nevadil studenější vítr ani při prohlídce těžké vojenské techniky, která stála před muzeem. Byl tu představen obrněný transportér Pandur a bojové vozidlo Land Rover Cowboy, u techniky stáli příslušníci 4. brigády rychlého nasazení, kteří ochotně odpovídali na dotazy dětí i dospělých. Přítomni byli i příslušníci Vojenské policie, rovněž se svými vozidly.

Všechny pak rozehřál  vojenský guláš, který byl servírován přímo z vojenské „brigádní“ kuchyně a na který se stálo v řadě hned vedle transportéru Pandur. "Lepší než v naší jídelně," vyjádřil se s úsměvem jeden z dětských účastníků Dne válečných veteránů.

Malý doplněk k historii Dne válečných veteránů

O vzniku a historii Dne válečných veteránů jsme již informovali v článku „Celonárodní manifestace, nebo jen historický letopočet? Letmé nahlédnutí do labyrintu tradic 11. listopadu.”, doplňme ještě zajímavou informaci historika VHÚ Tomáše Jakla, která se týká konání oslav v dobách socialistického Československa.

Jakl upozorňuje, že na zavedení tradice slavení 11. listopadu jako dne veteránů mělo své „zásluhy“ paradoxně i normalizační bezčasí. Britské velvyslanectví totiž každý rok tento den v 11. hodin pořádalo pietní akt na Čestném vojenském pohřebišti vojáků Commonwealthu na Olšanských hřbitovech v Praze. Tato událost byla v té době jedinou legální možností, kde se mohli veřejně shromažďovat českoslovenští veteráni z RAF a z pozemních jednotek na Západě. Byla to také jedna z mála příležitostí (snad jen kromě pohřbů spolubojovníků), kdy komunistický režim mlčky toleroval, že na veřejnosti vystupovali ve svých stejnokrojích z druhé světové války. Netřeba přitom snad dodávat, že tehdejší oficiální tisk, rozhlas i televize přecházely toto spontánně vzniklé setkávání naprostým mlčením.

RED