Nebe hrozilo, ale nad Tankovým dnem v údivu zmlklo

Jubilení 10. Tankový den poctilo svou návštěvou téměř 27 000 diváků, kteří tleskali třicítce těžkotonážních strojů. Úspěch akce je to o příjemnější, že počasí zprvu nevěštilo nic dobrého.

Páteční celodenní přívaly deště proměnily travnatý téren v aréně Vojenského technického muzea Lešany v měkou podestýlku, kterou pásy tanků, bojových vozidel či samohybných houfnic rozrývaly s neuvěřitelnou lehkostí. Pokud se ale diváci báli, že by i v sobotu mohlo vydatně pršet, pak se jejich obavy ukázaly jako liché. Mraky se nad posázavským údolím honily, ale nakonec kromě pár minutových deštíků nespadlo nic. Nebesa asi sama byla zvědavá, co všechno se bude dít, takže na spuštění lijáku úplně zapomněla…

Jako vždy se už dlouho před půl desátou shromažďovaly davy diváků, kteří nedočkavě postávali před hlavní bránou areálu Vojenského technického muzea Lešany. Přesně v 9.30 začali proudit dovnitř a obsazovali atraktivní místa v aréně. Krátce po 10.30 zakroužil nad areálem vrtulník Mi-17 z 24. základny dopravního letectva v Kbelích, aby pak zhruba pět minut předváděl různé atraktivní letové prvky. To vše za příznačných zvuků Jízdy Valkýr od Richarda Wagnera, kterou mnozí určitě znají z vrtulníkové scény filmu Apokalypsa.

Pak už přišlo slavnostní zahájení, při kterém promluvil 1. místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Přemysl Sobotka. Ve svém projevu připomněl nedávno zesnulého generála Tomáše Sedláčka, přičemž zdůraznil jeho významný morální odkaz. Když zároveň požádal všechny přítomné diváky o vzdání pocty generálu Sedláčkovi, byl to dlouhý a zcela upřímný potlesk. Na generálovu počest také třikrát vystřelila 25-ti liberní houfnice z druhé světové války.

Následoval křest knihy Československé tankové síly 1945-1992 historika Vladimíra Franceva, někdejšího zaměstnance Vojenského historického ústavu Praha. Knihu křtilili s autorem Přemysl Sobotka, ředitel VHÚ Praha Aleš Knížek a Radomír Matulík z nakladatelství Grada, které knihu za spolupráce VHÚ a Vojenského ústředního archivu vydává. Symbolicky byla kniha pokřtěna nikoli šampaňským, ale tankovým olejem.

Do arény pak vyrazily první tanky. Tedy přesněji: jako jeden z prvních byl do arény vnesen „plátěný“ tank z předválečné doby, tedy maketa malého tanku, která sloužila jako pomůcka při výcviku. Na pahorku uprostřed arény se odehrála scénka dobývání kulometného stanoviště.

Pak už vjížděly před diváky jeden za druhým jednotlivé tanky a další bojová vozidla, která vždy třikrát obkroužila arénu. Diváci mohli dobře sledovat vývoj, jakým technika od třicátých let 20. století až po dnešek prošla. Zatímco druhoválečné tanky jevily přece jen jistou těžkopádnost, moderní stroje jako izraelská Merkava či tank T72 M4CZ se i po blátivém terénu pohybovaly s naprostou lehkostí. Bláto nicméně žádnému stroji nečinilo problémy, v některých okamžicích předváděli řidiči efektní otočky, při nichž hlína stříkala na všechny strany.

Každý tank i vozidlo bylo skutečně jiné, jiný byl zvuk morotu i dým, který z výfukových trubic proudil. Některé tanky zahalil i efektní hustý bílý dým, který v boji slouží i ke krytí vozidla. Nešlo přitom přehlédnout, že modernější vozidla produkují v porovnání se staršími, především těžkými sovětskými, podstatně méně viditelných zplodin.

Téměř dvě hodiny zabrala přehlídka všech strojů. Jmenovat ty, které vynikaly, nelze – všechny měly svoji přitažlivost, každý reprezentoval určitou dobu i konstruktérskou školu, technickou dovednost té které země. Nakonec se téměř všechny tanky představily v závěrečném defilé, kdy projížděly arénou dokola za sebou. Prakticky ve stejný okamžik, kdy z arény odjížděl poslední tank, se spustil malý déšť – přesně v tu chvíli, kdy to divákům už nevadilo.

Druhou část programu obstarala ukázka přepadení mírové mise teroristy a osvobození zajatých rukojmí jednotkou Armády České republiky. Ukázka prezentovaná členy několika jednotek aktivní zálohy, předevších ze středních Čech, působila velice věrohodně a rozhodně nebylo co závidět některým dívkám, které představovaly zajaté členky mise – teroristé s nimi nezacházeli vůbec v rukavičkách. Nicméně úprk teroristů přes rozbahněné plochy arény před útočícími vojáky taky nebyl žádný med: když byl někdo „zasažen“, musel prostě padnout obličejem do bahna.

Po třetí hodině odpolední se program 10. Tankového dne chýlil ke konci, zbývalo jen vyhlásit výherce soutěží. Návštěvníci ovšem nadále procházeli areálem a zastavovali se u jednotlivých stánků, ať už s prodejem vojenského materiálu, vojenských modelů či knih. Velká fronta se tvořila i u vojenské historické pekárny z Technického muzea v Brně, kde se pekl chleba. Mnoho návštěvníků si chtělo domů odnést bochník, který svým nezvyklým tvarem i chutí představuje zcela ojedinělý kulinářský výrobek.

„Jsem nadšen,“ komentoval 10. Tankový den jeden z návštěvníků, Richard Mácha z Prahy. „Nepršelo, nebylo vedro ani zima a tanků bylo snad nejvíc, co jsem kdy mohl vidět pohromadě. Bezva akce!“