Průvodce expozicemi Armádního muzea Žižkov, část druhá. Od roku 1740 do vypuknutí první světové války. 

Druhá část nové expozice v rekonstruovaném Armádním muzeu Žižkov je věnována období od nástupu Marie Terezie na trůn v roce 1740 až do vypuknutí první světové války v roce 1914. Součástí expozice je také unikátní prostor tzv. klenotnice, v níž jsou vystaveny exkluzivní historické zbraně ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha.  

Dělení této části muzejní expozice je oproti první (období do roku 1740) o něco jednoznačnější: každá vitrína je věnována konkrétnímu tématu. Hned po vstupu do expozice si návštěvník může prohlédnout galerii českých panovníků daného období, jedná se o obrazy Habsburků počínaje Marií Terezií (vládla v letech 1740-1780) až po Františka Josefa I. (1848-1916). Navazuje pasáž nazvaná Válka v době osvícenství, v níž jsou popsány tereziánské a josefínské reformy a ukázány i nové typy zbraní; například vojenská puška větrovka či dragounská karabina systému Crespi. Vystaveny jsou i chladné zbraně, různé typy palašů a šavlí. 

Další vitrína je věnována válkám o rakouské dědictví (1740-1748) a sedmileté válce (1756-1763). Návštěvníky zde vedle zbraní mohou zaujmout cenné pokrývky hlavy, ale také buben francouzského pěšího pluku, ukořistěný v Praze při francouzském obléhání v roce 1741. Dalším tématem jsou napoleonské války, respektive koaliční války proti Francii na přelomu 18. a 19. století. Ve čtyřech vitrínách je předvedena výzbroj a výstroj jednotlivých armád - Rakouska, Francie, Pruska a Ruska. Z Francie pochází vzácná pokrývka hlavy, medvědice granátníka císařské gardy, a také posmrtná maska císaře Napoleona I. Ve společné vitríně Pruska a Ruska jsou chladné a palné zbraně, doplněné vojenskými řády. Dvě vitríny jsou věnovány Rakousku.  

Do napoleonského období spadá i velká scéna lékárenského vozu s operací zraněného, doprovázená působivými zvukovými efekty. Vůz – či přesněji řez vozem - byl vytvořen na základě dobového vojenského předpisu, jde o realistický exponát odpovídající skutečnosti. Na konci této části je předmět s příběhem: český šlechtický kříž, vzácné vyznamenání založené roku 1814, které císař František I. udělil pouze 38 příslušníkům české šlechty, kteří tvořili jeho tělesnou stráž při tažení na Paříž. Toto vyznamenání se stalo vzorem pro československý Řád Bílého lva. 

Přechod z válek napoleonských do válek první poloviny 19. století symbolizují tři z nejvýznamnějších rakouských vojenských velitelů, kteří pocházeli ze starých českých šlechtických rodů: Josef Václav Radecký z Radče, Alfred Windischgrätz a František Jindřich Šlik.  Každému je věnována jedna atypická vitrína, vystaveny jsou jejich osobní věci. Následuje období druhé poloviny 19. století, kde klíčovou událostí byla prusko-rakouská válka roku 1866. Porovnána je výzbroj obou armád, důraz je kladen i na vyvrácení legendy, že pruským vojskům vyhrály bitvu u Hradce Králové jejich moderní pušky-jehlovky. Zajímavostí jsou dvě vitríny zapuštěné do podlahy. V jedné je výstroj a výzbroj vojáka před bitvou a v druhé mnoho let po bitvě – tedy to, co zbylo. Jedná se o skutečné archeologické nálezy z bojiště na Chlumu. Z vojáka v barevném a slušivém stejnokroji zbyly jen kosti… 

Nyní už návštěvník vchází dveřmi do samostatného prostoru, do jednoho z vrcholů celé muzejní expozice, tzv. klenotnice. Ve dvaceti vitrínách zde Vojenský historický ústav Praha představuje na 250 předmětů, nejvzácnější příklady puškařského a mečířského řemesla z oblasti loveckých, civilních zbraní (bez nichž by vývoj zbraní vojenských byl nemyslitelný). Jsou zde kulovnice s kolečkovým zámkem, lovecké chladné zbraně, rané opakovačky, zbraně hraběte Šporka, orientální zbraně či pušky a pistole amerického Západu. Nalezneme zde i unikátní osobní zbraně některých evropských panovníků. V jedné z vitrín jsou předměty spojené s Františkem Ferdinandem d´Este; jsou zde jeho dětské zbraně, včetně první lovecké pušky, kterou dostal ve věku devíti let. Klenotnice je mimořádným prostorem nejen díky vystaveným exponátům, ale také pro své dvoupatrové řešení, točitá schodiště a decentní světelnou atmosféru, doladěnou dobovou hudbou. 

Z esteticky vytříbené klenotnice se návštěvník vrací do vojenské reality. Pasáž označená jako Belle Époque zobrazuje období konce 19. století a počátku 20. století. S rozvojem techniky a nových technologií se svět začal měnit a lidstvo nepředpokládalo, že bude opakovat staré chyby, tedy že bude ještě někdy ničivě a dlouho válčit. Paradoxně se ale všichni na válku připravovali, zejména po sjednocení Německa v roce 1871. Jsou zde předvedeny nové zbraně tehdejší doby (zejména moderní pěchotní opakovačky), jedna z vitrín informuje také o modernizaci námořních sil, další zachycuje balkánské války jako předzvěst první světové války. Opět je přítomen následník rakouského trůnu František Ferdinand d´Este, jeho stejnokroj či šavle jsou výrazným prvkem této části expozice. Ta končí symbolicky, citátem spisovatele Maxe Broda: „Kdo nežil před rokem 1914, neví, co je sladkost života.“ 

RED