Od Partnerství pro mír po vstup do Aliance

Od Partnerství pro mír po vstup do Aliance

25. 02. 2019

Konec bipolárního rozdělení světa změnil i situaci České republiky. Ani jeden ze sousedních států nepředstavoval pro ČR bezpečnostní hrozbu. Její území leželo izolováno od hlavních bezpečnostně a politicky nestabilních částí Evropy – Balkánu a oblastí bývalého Sovětského svazu. Po rozpadu Varšavské smlouvy se však Česká republika mohla opřít pouze o členství v OSN a KBSE, tedy v organizacích kolektivní bezpečnosti, což neposkytovalo dostatečné a věrohodné bezpečnostní záruky. Odtud pramenil hlavní cíl a milník bezpečnostní politiky ČR – plnoprávné členství v NATO. Také spolupráce s Polskem a Maďarskem se zaměřila na koordinaci akcí podporujících vstup do Severoatlantické aliance. Také tyto státy hledaly v nově vzniklém bezpečnostním vakuu záruky své existence.

 

Na měnící se situaci v Evropě reagovala i Organizace severoatlantické smlouvy (NATO), a to přijetím závažných dokumentů již v průběhu roku 1990 a vytvořením nové strategické koncepce. V návaznosti na tyto změny se postupně realizovala i spolupráce s partnery ve střední a východní Evropě. K zásadním událostem patřilo vytvoření Severoatlantické rady pro spolupráci (NACC), jejíž zahajovací zasedání se konalo v prosinci 1991 na úrovni ministrů zahraničních věcí členských států Aliance a dalších devíti evropských zemí, mezi nimi i Československa. V dubnu následujícího roku se ve Vojenském výboru NATO setkali i náčelníci generálních štábů. Za skutečný mezník však lze považovat summit NATO konaný 10.–11. ledna 1994 v Bruselu, kde byl představen program Partnerství pro mír.

Program nevznikal lehce, neboť jej nebylo možné oddělit od diskusí o nové roli NATO ve změněných podmínkách a o tempu a rozsahu dalšího rozšiřování Aliance. I když v roce 1991 bylo na kodaňském zasedání Rady NATO přijato prohlášení, že členské státy Aliance považují bezpečnost států střední a východní Evropy za neoddělitelně spjatou se svou vlastní, v témže roce jim dali nejvyšší činitelé NATO jasně na srozuměnou, že je Aliance v blízké budoucnosti nemůže přijmout za své členy, ani jim poskytnout oficiální bezpečnostní záruky.

Proti rychlému rozšiřování Aliance zazněla řada argumentů. I když Ruská federace byla na počátku 90. let zmítána vnitřními problémy a nepředstavovala pro střední Evropu konkrétní vojenskou hrozbu, mohlo vyvolat v Rusku pocit vojenského ohrožení a narušit úspěšné dovršení procesu START. Výrazně se také lišily názory na další vývoj Ruska – zda, kdy a do jaké míry se opět přikloní k autoritativní a expanzivní politice. V diskusi se také poukázovalo na skutečnost, že stávající ozbrojené síly středoevropských a východoevropských států by z vojenského hlediska nebyly pro Alianci žádným přínosem s ohledem na propastné rozdíly ve vedení bojových operací, logistice, infrastruktuře apod.

 

Program Partnerství pro mír (PfP)

Program předpokládal vojenskou spolupráci a možnost bezpečnostních konzultací se zeměmi, které o partnerství projeví zájem. Neznamenal však poskytnutí bezpečnostních záruk NATO ani nárok na automatické členství v Alianci v budoucnosti. Výzva obsahovala pouze značně obecnou a nezávaznou větu, že „aktivní účast v partnerství pro mír sehraje důležitou roli v evolučním rozšiřování NATO“.

Na summitu v Bruselu byly současně přijaty dva zásadní dokumenty – Výzvu hlav a států .. a Rámcový dokument. V něm se partnerská země zavazovala dodržovat základní principy spočívající v ochraně a podpoře lidských práv, základních svobod, dodržování principů mezinárodního práva, zdržení se hrozby silou či použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jakéhokoli státu, plnění povinností a závazků přijatých v oblasti zbrojení a kontroly zbrojení apod. Za Českou republiku stvrdil přijetí Rámcového dokumentu svým podpisem předseda vlády ČR 10. března 1994.

Rámcový dokument vymezil mimo jiné oblasti vzájemné spolupráce, a to zprůhlednit plánování obrany a sestavování rozpočtu, zajistit demokratickou kontrolu ozbrojených sil, udržovat schopnost a připravenost přispět k operacím pod mandátem OSN nebo v odpovědnosti OBSE, rozvíjet vzájemné vztahy s NATO a dlouhodobě rozvíjet ozbrojené síly pro společnou činnost s armádami NATO. Dokument dále vytýčil principy vypracování individuálních programů partnerství. Tento proces mezi NATO a Českou republikou byl završen 25. listopadu 1994.

Přistoupení k programu s sebou přinášelo nutnost provést řadu právních úprav týkajících se např. výcviku jednotek mimo území státu a také přítomnosti cizích jednotek v ČR. Příslušníci AČR se mohli zúčastnit cvičení v zahraničí maximálně v síle praporu a doba cvičení nesměla překročit 30 dní. Cizí jednotka nesměla přesáhnout 3000 osob na jednotlivou akci a 5000 osob celkově a u jednotlivých zemí neměla být větší než prapor a doba pobytu do 21 dnů. Česká republika se zavázala vyčlenit pro společné mírové, humanitární, vyhledávací a záchranné operace se silami NATO lehký pěší prapor, mechanizovanou rotu rychlého nasazení a prapor záchranného pluku CO.

Nezbytnou součástí PfP se stal proces plánování a hodnocení (PARP), který zpřehlednil schopnosti a možnosti jednotlivých účastníků. Celý proces byl rozdělen na tříletá období a každý druhý rok byla prováděna revize a úprava podle dosažených výsledků. Jeho cílem bylo přiblížit zkušenosti NATO v obranném plánování, umožnit vyčlenit síly a prostředky pro vzájemnou spolupráci, dosáhnout interoperability vyčleněných prostředků se silami Aliance a posléze dosáhnout interoperability celých ozbrojených sil.

Armáda České republiky se v letech 1994–1998 zúčastnila vojenskými jednotkami, důstojníky štábu nebo vojenskými pozorovateli více než 150 mezinárodních a národních cvičení, z nichž se 68 uskutečnilo na našem území. Zúčastnila se také prvních cvičení NATO/PfP v roce 1994 v Polsku Cooperative Bridge a Cooperative Spirit v Nizozemí. Následujícího roku se na území ČR jako první na území partnerského státu uskutečnilo velitelsko-štábní cvičení Cooperative Challenge. AČR úspěšně rozvíjela také bilaterální vojenskou spolupráci a účastnila se mírových operací. Spolupráce v rámci PfP byla velmi přínosná pro výcvik a nasazení českých jednotek do operací IFOR a SFOR pod vedením NATO.

V roce 1997 ČR jako první ze všech kandidátů připojení k NATO úspěšně prošla prvním kolem vyhodnocování své připravenosti. Na summitu v Madridu téhož roku bylo rozhodnuto, že NATO nabídne členství ČR, Maďarsku a Polsku, což znamenalo, že ČR okamžitě zahájila vstupní rozhovory. Během nich se zavázala zvyšovat vojenské výdaje o 0,1 % HDP ročně až do roku 2000. Současně potvrdila závazek řešit mezinárodní spory mírovými prostředky, zdržet se hrozby či použití síly apod. Na základě intenzivních konzultací ČR též získala realistické představy o nákladech ze společného rozpočtu NATO pro nové členské země a umožnila jim určit cíle pro výstavbu jejich ozbrojených sil. Závěrečná schůzka konala 10. listopadu 1997. Podepsání akcesního protokolu představoval další důležitý mezník. O několik dní později odeslala vláda České republiky generálnímu tajemníkovi NATO tzv. Letter of Intent, v němž opět potvrdila odhodlanost převzít všechny povinnosti a závazky vyplývající z protokolu a naplnit požadavky na členství v NATO.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila přistoupení ČR do NATO 15. dubna 1998 a 30. dubna tak učinil i Senát Parlamentu ČR. Dne 12. března roku 1999 se ČR stala oficiálním členem NATO a od té doby je plně zapojena do všech činností i misí Aliance.

Jaroslav Láník

Aktuálně



Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

08. 12. 2022
Dvacet sedm sportovců, trenérů a funkcionářů Armádního sportovního centra Dukla ocenila ve…
Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

08. 12. 2022
Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

05. 12. 2022
Ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian strávil stovky hodin přípravou nových expozic…
Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

01. 12. 2022
Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Armádním muzeu Žižkov uskutečnilo setkání…