Oldřich Korger - Senior ve službách odboje

V letech 2. světové války bychom v řadách našich zahraničních jednotek našli vojáky, na něž se již z věkových důvodů nevztahovala branná povinnost. Přestože mohli zůstat v ústraní a užívat si podzimu svého života, přihlásili se dobrovolně, aby bojovali za osvobození okupované vlasti. Nejstarším vojákem naší zahraniční rezistence byl katolický kněz a plukovník ve výslužbě, Msgre Rudolf Zháněl (1867–1956). Pomyslné druhé místo patří o deset let mladšímu legionáři Oldřichu Korgerovi.

Narodil se 3. prosince 1877 v Praze. Domovsky však příslušel do Brněnce na Svitavsku, obce, která v pozdějších letech proslula díky Oskaru Schindlerovi. Po vychození škol se vyučil krejčovskému řemeslu. Na přelomu století si odsloužil tříletou vojenskou prezenční službu v rakousko­‑uherské armádě a ještě před vypuknutím 1. světové války odjel do Francie. Přestože byl stále rakousko­‑uherským občanem, vstoupil 14. června 1918 do československých legií, které se ve Francii začaly organizovat krátce předtím. Do vlasti se vrátil v řadách 23. čs. střeleckého pluku, s nímž se zúčastnil mimo jiné bojů na Slovensku proti maďarským bolševikům. V polovině prosince 1919 byl v hodnosti četaře demobilizován a vrátil se do Francie. Koncem 30. let žila jeho početná rodina (měl osm dětí ve věku od tří do třiceti let) ve Wiengles v severofrancouzském departementu Pas￾de­‑Calais. Dne 20. listopadu 1939 se na československém konzulátu v Lille dobrovolně přihlásil do armády. Sloužil u pěšího pluku 1 v Agde a od poloviny února 1940 u československé vojenské správy v Paříži. Na jeho odhodlání nic nezměnila ani skutečnost, že nemohl dostatečně prokázat svoji poddůstojnickou hodnost a nastoupil službu jako obyčejný vojín. V následujících letech byl však pravidelně povyšován. Po pádu Francie se rozhodl pro evakuaci do Velké Británie, kam připlul počátkem července roku 1940. Po příjezdu na Britské ostrovy krátce sloužil u pozemního personálu čs. letectva v rámci RAF, avšak na konci října 1940 se vrátil k náhradnímu tělesu 1. československé smíšené brigády. V dubnu 1942 byl přemístěn na Ministerstvo národní obrany do Londýna. Ještě 28. října téhož roku byl naposledy povýšen, a to do hodnosti rotného. V té době se však na jeho zdraví začaly projevovat útrapy, jímž byl v první i ve druhé světové válce vystaven. Přestože mu to bylo několikrát nabídnuto, odmítal odejít do civilu a trval na tom, že bude sloužit až do konce války. Toho se však již nedočkal. Počátkem roku 1943 se jeho zdravotní stav prudce zhoršil a 19. února v československé vojenské nemocnici v londýnské čtvrti Hammersmith zemřel.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 7. prosince 2018.