Otakar Jaroš - Hrdina od Sokolova

Při prvním bojovém nasazení dostal 1. čs. samostatný polní prapor v SSSR za úkol zastavit u Sokolova postup nepřítele ve směru na Charkov. Čechoslováci bránili úsek podél řeky Mža, předsunuté postavení na druhém břehu hájila zesílená 1. pěší rota. Dne 8. března zahájil protivník rozsáhlý útok. Českoslovenští vojáci zaujali kruhovou obranu a odolávali značné přesile. Během střetnutí padlo 86 příslušníků praporu, mezi nimi i velitel 1. roty nadporučík Otakar Jaroš.

Za prokázanou odvahu a hrdinství mu byl in memoriam udělen titul Hrdina SSSR, který se uděloval spolu s Leninovým řádem, byl dekorován Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu a povýšen na kapitána pěchoty. Otakar Jaroš patřil k nejvýznamnějším osobnostem čs. zahraničního odboje a jeho jméno bylo známé ihned po osvobození republiky.

Jeho památku si připomněli mimo jiné na velkolepé slavnosti u příležitosti odhalení pamětní desky v létě 1946 v Náchodě, kde po likvidaci čs. branné moci krátce působil jako poštovní úředník. Na sklonku 50. let byla instalována jeho socha v Mělníce (zde navštěvoval reálné gymnázium) a zanedlouho poté pamětní deska na rodném domě v Lounech (1. srpna 1912). K tradici bojů u Sokolova se hrdě hlásila i československá armáda. V listopadu 1945 byl jednomu z útvarů spojovacího vojska udělen čestný název Spojovací pluk 1 Hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše, jeho jméno nesly mnohé další útvary, vojenská učiliště, kasárna apod.

Již během války byl zkreslován charakter čs. domácího a zahraničního odboje. Jedinou vůdčí silou měla být komunistická strana a mnozí čelní představitelé odboje byli líčeni jako zapálení komunisté nebo její aktivní sympatizanti. Komunistická propaganda zneužila také památku Otakara Jaroše. Nejinak tomu bylo i ve válečném velkofilmu Sokolovo režiséra Otakara Vávry, který měl premiéru v roce 1975. Avšak poté co představitel Otakara Jaroše Martin Štěpánek odešel do zahraničí a stal se politickým komentátorem a hlasatelem Rádia Svobodná Evropa, byl film sta- žen a promítaly se jen zbývající dva díly trilogie, a to Dny zrady a Osvobození Prahy. Otakar Jaroš byl zastáncem ideálů první republiky. Cvičil v mělnickém Sokole a byl členem tamní skautské organizace. V roce 1937 byl vyřazen z Vojenské akademie v Hranicích v hodnosti poručíka telegrafního vojska. Po okupaci českých zemí odešel v létě 1939 do Polska, kde vstoupil do čs. jednotky. Její část po napadení Polska Německem ustoupila na východ a Otakar Jaroš se jako mnozí další vojáci dostal do internačních táborů v Suzdalu a Orankách. Významně se podílel na výcviku naší jednotky v Buzuluku, ostře však vystupoval proti politizaci jednotky. Jeho odbojovou činnost ocenila v roce 2008 Armáda České republiky udělením nejvyššího resortního vyznamenání Kříže obrany státu.

Jaroslav Láník

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 6. března 2020.