Pařížská smlouva 1990, zapomenutá revoluce evropského odzbrojení

Pařížská smlouva 1990, zapomenutá revoluce evropského odzbrojení

19. 11. 2020

Málokdo si dnes uvědomuje důležitost mnohostranné smlouvy, která byla podepsána v Paříži před třiceti lety, 19. listopadu 1990. Smlouva měla obrovský význam pro odstranění rizik vojenského konfliktu v Evropě. Zásadně  omezila agresivní potenciál ozbrojených sil všech evropských zemí a nepochybně pomohla zajistit bezpečnější kontinent. Meče byly překovány v pluhy. Platí to ale dodnes?

K podpisu Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě došlo 19. listopadu 1990 v Paříži. S cílem snížení počtů konvenční bojové techniky, eliminace možnosti překvapivého útoku a zastavení závodů ve zbrojení v Evropě měly státy NATO snížit výzbroj celkem asi o 17 000 kusů vojenské techniky a státy Varšavské smlouvy o 34 500 kusů.

Závěrečný akt jednání o početních stavech osob v konvenčních ozbrojených silách v Evropě podepsali nejvyšší představitelé 29 účastnických zemí v Helsinkách 10. července 1992. Dokument vstoupil v platnost spolu se Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě 17. července 1992. Do čtyřiceti měsíců od vstupu v platnost (tedy do 17. listopadu 1995) měly účastnické země dosáhnout stanovaných počtů techniky a osob.

 

Důsledky smlouvy pro Československo

Největší díl snížení připadl na Sovětský svaz. Ale značného počtu zbraní se mělo zbavit i tehdejší Československo. Oproti původnímu počtu 200 000 vojáků v roce 1990 měla mít armáda ČSFR koncem roku 1993 135 000 až 140 000 vojáků. Podíl počtů armády měl tedy klesnout z 1,28 % všech obyvatel na 0,71 %, čímž by se země dostala z třetího místa za SSSR a Bulharskem na jedenácté místo, tedy na úroveň Rumunska, Španělska a Dánska (podle údajů k roku 1990).

Ke dni podpisu smlouvy měla Československá armáda stále ještě 3 315 tanků, 4 593 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 3 485 kusů děl, 446 bojových letadel a 56 vrtulníků. Potom ČSFR mohla disponovat více než dostatečným množstvím 1 435 tanků, 1 430 bojových vozidel pěchoty, 620 obrněných transportérů, 50 mostních tanků v aktivních jednotkách, 42 vypouštěcích zařízení operačně taktických raket a taktických raket, 1 150 děl, raketometů a minometů, 345 bojových letadel, 75 bojových vrtulníků a 436 odpalovacích zařízení protiletadlových raket.

Československá strana dostala za úkol snížit počty o 1 600 tanků, 2 309 bojových vozidel pěchoty, 2 335 dělostřeleckých systémů (ráže 100 mm a větší) a 98 bojových letounů. Část měla být sešrotována, část mohla být prodána do dalších zemí. Náklady na likvidaci činily v případě Československa 48,8 milionů v případě prodeje až 216,4 miliónů Kčs, pokud by bylo třeba zbraně zlikvidovat.

Československá armáda dosáhla stanoveného stavu již v září 1992! Dokonce v kategorii bojových letounů snížila stav o dva kusy navíc (na 342) a bojových vrtulníků měla stejně jen 56 (maximální hranice činila 75). Stanovený počet 140 000 příslušníků armády měl být dosažen do roku 1995.

 

Likvidace techniky

Likvidaci prvních 75 tanků a 126 děl zahájili 1. září 1992 pracovníci Vojenských opravárenských podniků 025 Nový Jičín a 016 Moldava nad Bodvou. Pozemní vojenská technika se měla dále likvidovat ve Šternberku a Trenčíně, raketová technika na území Vojenských výcvikových prostorů Libavá a Lešť a letecká technika ve Vodochodech a Přerově.

Přímá demontáž jednoho tanku stála 68 000 Kčs. Příprava jednoho stroje k likvidaci trvala čtyřicet až padesát hodin a spočívala v odčerpání provozních náplní, vyjmutí motoru a převodovky, demontáži spojovacích prostředků, optických přístrojů, palivové soustavy a přídavných zařízení. Následná likvidace tanku řezáním autogenem zabrala již jen dvě až tři hodiny. U děl byl průběh likvidace jednodušší, naopak u letecké techniky pochopitelně složitější.  

Před zahájením demontáže v Novém Jičíně provedl kontrolu tým ze SRN a v Moldavě nad Bodvou tým z Velké Británie. Do 120 dnů od vstupu smlouvy v platnost trvalo období ověřování základních údajů o ozbrojených silách. Jednotlivé země měly právo zjistit si na místě správnost předaných údajů. ČSFR měla proto přijmout inspekce u 36 útvarů a naopak mohla kontrolovat 50 objektů cizích.

Do září 1992 zkontrolovaly týmy ze SRN, Francie, Španělska, Kanady, Lucemburska, Velké Británie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Řecka devatenáct objektů ČSA. Naopak čs. týmy prověřily deset objektů v Belgii, SRN, Ukrajině, Itálii a Francii.

Kromě inspekcí útvarů se čs. odborníci zúčastnili také inspekce zahájení likvidace nadpočetné techniky a výzbroje v SRN. Kontrola probíhala od 3. srpna do 2. září 1992 v Rockensussru u Erfurtu a Charlottenhof u Drážďan, kde bylo zlikvidováno 122 obrněných transportérů a 54 tanků.

 

Rozdělení státu a jeho důsledky na realizaci smlouvy  o konvenčním odzbrojení

Při rozdělení státu byl stanoven v poměru 2:1 nejen dělení majetku, ale i limity počtů osob, výzbroje a techniky tak, aby se v součtu nepřekročila hranice pro bývalou ČSFR, vyplývající ze Smlouvy o konvenčních silách v Evropě.

Ačkoliv činil strop velikosti armády podle smlouvy o konvenčních zbraních v Evropě 93 333 osob, za reálnější byl považován vzhledem k velikosti menšího státu i zejména jeho ekonomickým možnostem počet asi 65 000 vojáků. Tato hodnota měla být dosažena v roce 1995. Ve skutečnosti tehdy bylo v Armádě ČR ještě 101 317 osob. Až  1. ledna 2002 klesl počet příslušníků Armády ČR na tehdy žádoucí počet 62 750 příslušníků.

Dnes má Armáda ČR 34 000 příslušníků, z toho 26 000 vojáků z povolání a 3 200 aktivních záloh.

 

Nečekané potíže 

Smlouva byla ale v Paříži  podepsána na půdorysu dvou vojensko-politických paktů. S cílem přizpůsobit smlouvu novým politickým realitám v Evropě, jakými byly zejména zánik Varšavské smlouvy, rozpad SSSR a proces rozšiřování NATO o státy – bývalé členy Varšavské smlouvy, byla podepsána na summitu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v Istanbulu v listopadu 1999 Dohoda o adaptaci smlouvy o konvenčních silách v Evropě. Ta ale dodnes nevstoupila v platnost.

V prosinci 2007, v reakci na podmínku ratifikace nové smlouvy NATO stažením ruských jednotek ze svrchovaného území Moldavska a Gruzie, Ruská federace přestala plnit opatření smlouvy. V roce 2010 členské státy NATO připravily novou iniciativu, která měla za úkol dosáhnout modernizace tradičního režimu kontroly konvenčního zbrojení v Evropě a vyřešení současné patové situace ve vztahu k Ruské federaci. Ani po několikaletém úsilí nebylo dosaženo kýženého výsledku z důvodu diametrálně odlišných postojů.

Překonání rozdílných pozic mezi Ruskou federací a zeměmi NATO a obnovení funkčního režimu kontroly konvenčního zbrojení v Evropě zůstává i do budoucna pro Českou republiku důležitým tématem.

Prokop Tomek

Aktuálně



Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

28. 11. 2022
Moderní interaktivní podání a zážitkové programy, se kterými se setkáte v nových…
Sokol v první světové válce a krátce po ní

Sokol v první světové válce a krátce po ní

25. 11. 2022
Ve čtvrtek 26. listopadu jsme si připomněli 107 let od chvíle, kdy…
Na konferenci v Krakově o československo-polské vojenské spolupráci v roce 1939 se podílel také VHÚ

Na konferenci v Krakově o československo-polské vojenské spolupráci v roce 1939 se podílel také VHÚ

23. 11. 2022
Dne 11. října 2022 proběhla v polské Vratislavi mezinárodní vědecká konference věnovaná počátkům…
Zástupci českého a slovenského vojenského archivnictví v nové expozici Armádního muzea Žižkov

Zástupci českého a slovenského vojenského archivnictví v nové expozici Armádního muzea Žižkov

18. 11. 2022
Nově otevřenou stálou expozici v nedávno rekonstruovaném objektu Armádního muzea VHÚ na…