Pavel Knihař - V indočínském pekle

Ve kterém válečném konfliktu v období od skončení 2. světové války do pádu komunismu bojovalo nejvíc českých vojáků? Odpověď na tuto otázku je pro leckoho možná překvapivá. Šlo o takzvanou první válku v Indočíně, odehrávající se převážně na území dnešního Vietnamu v letech 1946–1954. Jedním z našich vojáků byl i Pavel Knihař.

Narodil se 9. ledna 1931 v Třešti. Komunistický převrat v únoru 1948 jej zastihl jako studenta střední průmyslové školy v Praze. Se svými spolužáky založil hned v březnu ilegální odbojovou skupinu Svaz svobodných studentů, vydávající časopis Svobodný hlas. V červnu 1948 byl zatčen Státní bezpečností, ale v důsledku amnestie se dočkal propuštění. Následně se mu podařilo přejít hranice do americké okupační zóny Německa. Tak jako mnozí jiní uprchlíci předpokládal brzký začátek války mezi Východem a Západem a v listopadu 1948 se přihlásil do jediné armády, která byla (stejně jako na počátku první světové a těsně před vypuknutím druhé světové války) ochotná přijmout naše uprchlíky – do francouzské Cizinecké legie. U odvodu si musel tři roky přidat.

Po krátkém výcviku v severní Africe byl na jaře 1949 poslán do Indočíny. Jako uvědomělý odpůrce komunistického režimu chtěl bojovat kdekoliv na světě proti ideologii, která jej připravila o vlast a rodinu. Ani na chvíli nepochyboval, že pomáhá osvobození Československa. Nakonec tam strávil čtyři roky a za statečnost obdržel jedno z nejvyšších francouzských vyznamenání Médaille Militaire. Během následujících let sloužil v řadě exotických destinací – v Alžíru, na Madagaskaru a ve Francouzské Polynésii. Dosáhl důstojnické hodnosti a získal francouzské občanství. Do důcho￾du odešel až v roce 1978, po třiceti letech aktivní služby v legii.

Válka v Indočíně a česká účast v ní jsou u nás dodnes vnímány s jistými rozpaky. Jistě – v Cizinecké legii sloužila řada různých dobrodruhů a hochštaplerů. Vedle nich bychom tu však, stejně jako v roce 1914 i 1939, našli stovky českých vlastenců. Ostatně i sama válka měnila svůj charakter. Nejpozději v letech 1949–1950 se kvůli angažmá Číny a Sovětského svazu stala prvním „horkým bojištěm“ studené války. Z jednoho tisíce šesti set českých a slovenských legionářů v Indočíně padl každý pátý. Desítky zajatců byly přes Čínu a Sovětský svaz dopraveny do komunistického Československa a vězněny.

Pavel Knihař se ve Francii za své zásluhy stal komandérem Řádu Čestné legie. V České republice obdržel osvědčení o účasti ve třetím odboji. Nikoliv však za čtyři roky v indočínském pekle, nýbrž za kolportování letáků v roce 1948… Zemřel 2. května 2018 v Marseille.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 27. prosince 2019.