Plukovník Švec v Národním je výrazně upravený, ale moderní

Plukovník Švec v Národním je výrazně upravený, ale moderní

03. 02. 2019

Národního divadlo  nastudovalo loni na podzim divadelní hru Rudolfa Medka, Plukovník Švec. Některá představení pro tuto zimu a jaro jsou již vyprodána, ale zbývá ještě několik, na které jsou vstupenky k dostání. K úspěšnému, dnešní době přizpůsobenému nastudování hry přispěl také Vojenský historický ústav Praha, a to ve formě odborných konzultací.

 

Národní divadlo nastudovalo loni na konci října, ke stému výročí vzniku samostatného Československa, hru Rudolfa Medka (1890-1940) Plukovník Švec.

Vojenský historický ústav Praha byl Národním divadlem osloven na počátku přípravy inscenace a poskytl jejím autorům konzultace týkající se literatury, dobové terminologie, fotografií a stejnokrojů. Ve foyeru Nové scény pak VHÚ připravil panelovou výstavu na téma československého odboje v Rusku, Rudolfa Medka a plukovníka Josefa Švece, a také koláž z dobových filmových záběrů a fotografií.

Premiéra nového nastudování Medkova Plukovníka Švece byla provedena na Nové scéně Národního divadla 25. října 2018. Za dramaturgicky odvážným rozhodnutím uvést text velmi reflektovaný v meziválečné době, ale nikoli dnes, stojí dramaturgyně Marta Ljubková a režisér Jiří Havelka. Oba jmenovaní jsou také (pochopitelně vedle Rudolfa Medka) uvedeni jako autoři hry, neboť původní text prošel v jejich rukou výraznou proměnou.

Tvůrci o své inscenaci na stránkách Národního divadla píší:

"Jiří Švec, oddaný Sokol a zapálený rusofil, se na počátku první světové války přidal do nově vznikajících československých legií v Rusku. Podobný osud měly tisíce Čechoslováků, kteří šli se zbraní v ruce bojovat za vznikající republiku a za demokratickou budoucnost Ruska. Zanechali po sobě deníky a také řadu fotografií. Po Ševcovi ovšem zbyla legenda – jen on se totiž v předvečer vzniku ČSR zabil, aby zburcoval demoralizovanou jednotku k dalším zoufalým bojům.

O deset let později o tomto hrdinském činu píše pro Národní divadlo legionář Rudolf Medek hru, z níž se okamžitě stává divácký hit - a zdroj několikaleté, velmi ostré politické polemiky. O dalších deset let později se za hrou - a o dalších deset let později, v roce 1948, se také za Ševcem a za Medkem zavírá hladina a legionářské hrdinství má být vymazáno z historické paměti. My ho dnes bereme, abychom z něj udělali inscenaci o Ševcovi, Medkovi, o boji za čest a republiku – a taky tak trochu o nás všech ve státě, který toho má za těch sto let hodně za sebou..."

Při inscenaci Medkova dramatu stáli tedy tvůrci nejen před problémem sedmdesáti let nuceně přerušené inscenační tradice hry, ale především před následky téměř stejně tak dlouhého aktivního vymazávání historie československého dobrovolnického vojska z první světové války z historického povědomí.

K pochopení Švecova osudového dramatu, které vedlo dne 25. října 1918 ve stanici Aksakovo k jeho sebevraždě, je samozřejmě nutno znát, čím předobrazy postav hry před oním tragickým činem prošly. V podstatě neřešitelný úkol však autoři inscenace vyřešili elegantně. Původní Medkův text prošel masivním krácením, a to až na samé své dramatické jádro. Doplněn byl o dokudrama, v hutné zkratce shrnující právě vývoj válečné zkušenosti aktérů hry, který byl sice v době uvedení hry obecně znám, ovšem dnes je stejně tak obecně neznám.

Minimalistická scénografie Pavly Kamanové, stejně jako hudba Martina Tvrdého efektivně slouží celkovému záměru autorů, stejně jako videoprojekce Josefa Lepši a především herecké výkony účinkujících, jejichž profesionalita zde slouží hravosti a hravost závažnosti tématu hry.

Role plukovníka Švece se zhostil Filip Kaňkovský, Trojana ztvárnil Matyáš Řezníček, Kalužu Igor Orozovič, Jandu Pavel Batěk, Martyšku Jan Bidlas, ruského generála Alois Švehlík, průvodce dějem Ondřej Bauer a chór dobrovolců vytvořili Michal Bednář, Martin Dědoch, Bořek Joura, Róbert Nižník, Zdeněk Pecha a Marek Zelinka.

Také kostýmy Andrey Králové a choreografie Marka Zelinky s pochopitelnou divadelní abstrakcí úspěšně přenášejí diváka do víru konfliktů válečného Ruska.

Představení naplánované na úterý 6. února je již vyprodané, ovšem na další představení, v pondělí 18. února a v pondělí 11. března, jsou lístky ještě k dispozici. Vyprodáno je také na 4. dubna, k dispozici jsou ale lístky na květnová představení v nedělí 19. 5 a v pondělí 27. 5.

Tomáš Jakl, Andrej Halada

 

 

Aktuálně



Do Plzně na oslavy svobody dorazila také technika ze sbírek VHÚ Praha

Do Plzně na oslavy svobody dorazila také technika ze sbírek VHÚ Praha

01. 05. 2025
Pracovníci Vojenského historického ústavu ve státní svátek 1. května ve spolupráci se…
Přijďte se podívat na výstavu a jediný dochovaný stíhač tanků Hetzer, který bojoval v Pražském povstání. Před pražským magistrátem je k vidění do 5. května

Přijďte se podívat na výstavu a jediný dochovaný stíhač tanků Hetzer, který bojoval v Pražském povstání. Před pražským magistrátem je k vidění do 5. května

01. 05. 2025
Od středy 30. dubna do pondělí 5. května je na Mariánském náměstí…
Ministryně obrany Jana Černochová slavnostně zahájila novou výstavu 1945 Voláme všechny Čechy!

Ministryně obrany Jana Černochová slavnostně zahájila novou výstavu 1945 Voláme všechny Čechy!

30. 04. 2025
V Armádním muzeu Žižkov je k vidění nová výstava 1945 Voláme všechny…
Videopozvánka: Otevřeli jsme novou výstavu 1945 Voláme všechny Čechy!

Videopozvánka: Otevřeli jsme novou výstavu 1945 Voláme všechny Čechy!

29. 04. 2025
Výstava 1945 Voláme všechny Čechy! se pro veřejnost otevírá 30. dubna 2025,…
V Armádním muzeu Žižkov vyrostla barikáda. Je součástí výstavy „1945 Voláme všechny Čechy!“

V Armádním muzeu Žižkov vyrostla barikáda. Je součástí výstavy „1945 Voláme všechny Čechy!“

28. 04. 2025
Výstava „1945 Voláme všechny Čechy!“ přibližuje poslední fázi druhé světové války v…