Politik i voják, který bojoval ve všech velkých izraelských střetech

V sobotu 11. ledna odešel ve věku 85 let Ariel Šaron. Voják a posléze generál, který prošel s izraelskou armádou všemi jejímu zásadními střety a válkami od vzniku Izraele v roce 1948 až do počátku 70. let.

Jeden z nejvýznamnějších izraelských politiků a generálů 20. století se narodil 26. února 1928 jako Ariel Scheinerman v Kfar Malal na tehdejším britském mandátním území v Palestině. Jeho rodiče, Židé pocházející z Běloruska, uprchli do Palestiny před hrůzami bolševické revoluce a občanské války. Ariel se již jako desetiletý stal členem hnutí sionistické mládeže, ve čtrnácti letech začal navštěvovat dobrovolnický výcvik a později se stal příslušníkem židovské polovojenské milice Hagana.

Za Války o nezávislost v roce 1948 bojoval v oddílu Hagany proti útočícím arabským silám a účastnil se bojů na přístupech k Jeruzalému. Vojenská dráha pro něj byla po následující desítky let určující. Ještě za Války o nezávislost převzal velení čety v brigádě Alexandroni, s níž se účastnil řady střetnutí. V té době také přijal hebrejské jméno Šaron.

Po válce postoupil na funkci velitele roty u brigády Golani a od roku 1950 byl zpravodajským důstojníkem hlavního štábu, pak zahájil studium na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Tehdy vojenskou dráhu krátce přerušil. Po návratu k vojsku, po roce a půl, se v hodnosti majora stal velitelem jednotky speciálních sil s označením „101“, jejímž úkolem bylo zejména odrážet teroristické útoky arabských komand. Později stál u zrodu výsadkové brigády, jíž velel v průběhu Suezské války roku 1956.

V letech 1958 až 1962 Ariel Šaron velel pěší brigádě, současně dálkově studoval práva na univerzitě v Tel Avivu. V šedesátých letech byl náčelníkem vojenské školy, v průběhu Šestidenní války roku 1967 velel na Sinaji obrněné divizi. Na sklonku šedesátých let stál v čele jižního velitelství, roku 1973 hodlal z vojska odejít a zahájit politickou kariéru. Náhlý útok arabských armád, známý jako Válka Jom Kippur v roce 1973, jej však vrátil na velitelskou funkci - generálmajor Ariel Šaron během války velel 143. divizi, která nečekaně překročila Suezský průplav a postupovala na Káhiru.

Další Šaronova životní dráha již byla spojena především s vrcholnou politikou. Roku 1981 byl jmenován ministrem obrany za stranu Likud, v pozdějších letech byl ministrem bez portfeje, vedl ministerstvo hospodářství a ministerstvo výstavby.

Vrcholem jeho politické kariéry se stalo 7. března 2001 jmenování premiérem Státu Izrael. Byl v pořadí patnáctým předsedou izraelské vlády. S jeho jménem bylo v minulosti spojováno především budování židovských osad na Západním břehu, jako premiér se však snažil o smír s Palestinci - roku 2005 nechal násilně vyklidit židovské osady v pásmu Gazy a stáhl z ní armádní jednotky.

Jeho kariéru nečekaně ukončily zdravotní potíže, 4. ledna 2006 utrpěl těžkou mozkovou mrtvici a od té doby ležel v kómatu. Poté, co se prudce zhoršil jeho zdravotní stav, Ariel Šaron zemřel 11. ledna 2014 v nemocnici Tel ha-šomer.

Jeho vojenská kariéra se v minulosti protínala s osudy bývalých československých občanů, kteří odešli do nově konstituovaného Státu Izrael a jimž Ariel Šaron velel. Ani jeho odpůrci nemohou zamlčet, že v něm odchází jedna z nejvýraznějších postav moderních izraelských i světových dějin.

Ivo Pejčoch