Pomocný lékařský sbor a jeho čeští lékaři v balkánských válkách 1912–1913

Na podzim 1912 vypukla první balkánská válka, v níž se Srbsko, Řecko, Bulharsko a Černá Hora pod patronací Ruska rozhodly využít zhoršující se mezinárodní situace Turecka a rozdělit si jeho evropské území mezi sebou. Ve válce, v níž Osmanská říše ztratila podstatnou část svých území v Evropě, zanechal významnou stopu také Pomocný lékařský sbor složený z českých lékařů, jehož členové začali do jednotlivých států Balkánského svazu přijíždět v listopadu 1912. Společně s lékařskými výpravami jiných evropských národů ošetřovali raněné, řídili nemocnice a poskytovali lékařskou pomoc i obyvatelstvu postiženému válkou.

Protože stav vojenského i civilního lékařství byl v oblasti států Balkánského poloostrova na velmi nízké úrovni, rozhodli se představitelé některých bojujících států podat prostřednictvím Červeného kříže žádost o pomoc při organizování nutné zdravotní péče během války. Do balkánských zemí tak brzy zamířily lékařské výpravy z Ruska, Francie, Velké Británie i jiných států.

Stranou nezůstala ani česká společnost, v níž rezonovala masová podpora bojujících slovanských států. Záhy se proto podařilo zorganizovat pomoc. Byly pořádány sbírky na raněné a vdovy po padlých vojácích a v tisku se objevovaly výzvy k pomoci určené celé české společnosti. Tiskem jí bylo také dáno na vědomí, že je na Balkáně akutní nedostatek lékařů. Společnost českých lékařů se proto rozhodla vytvořit lékařské dobrovolnické skupiny, které by operovaly na území těchto států a sloužily jak potřebám civilního obyvatelstva, tak potřebám bojujících armád.

Profesor Kukula v čele

Brzy byl v Praze ustanoven Pomocný lékařský sbor v čele s prof. MUDr. Otakarem Kukulou, známým pražským chirurgem a přednostou univerzitní chirurgické kliniky, jehož hlavním úkolem bylo zajistit a zorganizovat účast českých lékařů na pomocné akci. Pomocný sbor byl mimo jiné podporován českými vlasteneckými organizacemi, jako byl Sokol nebo Slovanský klub. Ten byl také pověřen organizováním podomní sbírky na financování celé akce. Do konce války bylo na tuto pomocnou akci vybráno 1 200 000 korun.

Zájem o účast v pomocném sboru byl mezi českými lékaři až překvapivě veliký. Například 31. října 1912 se Svaz lékařů ze státních nemocnic rozhodl, že se na misi postupně vystřídají všichni lékaři z krajských všeobecných nemocnic. Pomocný sbor pracoval po celou dobu trvání válek a postupem času byl vnímán jako hlavní organizační orgán celé české mise, na který se s žádostí o pomoc přímo obracely jak válčící státy, tak i jednotlivá města.

Bylo velkým štěstím, že jej vedl právě profesor Kukula, který ve funkci předsedy uplatnil nejen své profesionální schopnosti a znalosti v oboru vojenského zdravotnictví, ale také konexe, jež vzhledem ke svému postavení v čele chirurgické kliniky měl. Mohl tak snáz získávat pro pomocnou akci chirurgy a vybírat ty nejvhodnější kandidáty. Díky tomu se zapojili i mladí, kvalifikovaní lékaři, kteří se již dobře osvědčili v oboru. Pro ně a ostatní zdravotníky pak organizoval přednášky a kurzy o válečné chirurgii.

Po zformování konečného počtu lékařů pro misi se doktoři rozdělili do několika skupin, z nichž každá mířila do jiného spřáteleného válčícího státu. Celá lékařská mise působila na území Srbska, Bulharska, Černé Hory a v oblastech, kde se pohybovaly armády těchto států. Její příslušníci sloužili povětšinou v etapových nemocnicích a v zázemí, kde třídili a operovali raněné a nemocné vojáky. Poskytovali zde však i nutnou zdravotní péči pro obyvatelstvo z oblastí, které byly nejvíce postižené válkou.

Přestože tyto lékařské skupiny přímo do boje nezasáhly, jejich členové se při výkonu své dobrovolné služby přece jen vystavovali určitému riziku, neboť se dostávali do styku nejen s válečnými zraněními, ale také s vážnými nakažlivými chorobami, např. s tyfem a cholerou.

Postupem času si skupiny pro svou vysokou odbornost a morálku vysloužily nejen respekt místních vlád a armád, ale také sympatie ze strany obyvatelstva. Za svoji činnost během balkánských válek bylo mnoho českých lékařů ze strany Bulharska, Srbska i Černé Hory vyznamenáno.

Bez iluzí

Po ukončení bojů pomocná akce utichla. Za několik měsíců nato však propukla druhá balkánská válka, tentokrát mezi bývalými spojenci o dobytá území. Činnost Pomocného sboru proto byla obnovena. Jeho členové si však byli vědomi bratrovražedného charakteru války a na jednotlivé mise odjížděli znovu na Balkán již bez nadšení a s deziluzí, aby pomáhali na obou stranách konfliktu.

Celá lékařská mise měla mezi českou odbornou i laickou veřejností velký ohlas. Byla chápána jako dobrovolná akce českého národa ve prospěch slovanských národů na Balkáně a jako humanitární akt. Pomocná balkánská akce představovala pro lékaře zdroj cenných zkušeností a nových poznatků při léčení. Mohli se totiž stýkat i se zástupci jiných zahraničních misí působících na Balkáně a předávat si s nimi poznatky a zkušenosti. Ty pak plně využívali i během první světové války, jež měla vypuknout již v létě následujícího roku.

Petr Matějček