Před osmdesáti lety se fronta přiblížila k hranicím Československa

Dne 28. března 1944 dobyla Rudá armáda haličské město Kolomyja a přiblížila se tak na méně než padesát kilometrů k hranicích Československa. V následujících dvou týdnech pak v údolích řek Prut a Černý Čeremoš postoupila k československým hranicím na vzdálenost menší než deset kilometrů. Přiblížení se spojeneckých armád bylo základní podmínkou pro úspěšné provedení povstání, připravovaného československým vojenským odbojem od března 1939. Na přelomu března a dubna 1944 však tento očekávaný vhodný případ ještě nenastal. Situace v tomto prostoru byla tehdy zásadním způsobem komplikovaná.

Rudá armáda se tehdy pohybovala na územích, patřících do roku 1939 k Polské republice. Nicméně po podpisu německo-sovětské smlouvy z 23. srpna 1939, známé také jako pakt Molotov-Ribbentrop, a především po sovětském útoku do zad bojujícího Polska 17. září 1939, připadla Kolomyja Sovětskému svazu. Také blízké Černovice, hlavní město Severní Bukoviny, patřily v meziválečném období Rumunsku.

Sovětský svaz toto území anektoval spolu s Besarábií po ultimátu rumunské vládě z června 1940. Svých územních zisků z doby spojenectví s Adolfem Hitlerem se Sovětský svaz nehodlal vzdát ani v roce 1944 a svrchovanost Polska ani Rumunska na těchto územích neuznal. Zmíněná československá hranice byla nejvýchodnější hranicí Podkarpatské Rusi, okupované tehdy Maďarskem. Proto tento prostor bránila proti Rudé armádě maďarská 1. armáda. Podkarpatskou Rus hodlal Sovětský svaz anektovat také, bez ohledu na to, že Československo bylo jeho spojencem ve válce proti Hitlerovi, a navíc po boku Rudé armády bojovaly jednotky československého exilového vojska.

Dosažení Karpatského oblouku bylo hlavním cílem strategické Dněpersko-karpatské operace Rudé armády, která v několika dílčích operacích probíhala od prosince 1943 do května 1944. Jejím cílem bylo vytlačit německá vojska z pravobřežní Ukrajiny. Kolomyju Rudá armáda dobyla v závěrečné fázi Proskurovsko-Černigovské operace, probíhající od 4. března do 17. dubna 1944. V průběhu této operace vojska 1. a 2. ukrajinského frontu obklíčila německou 1. tankovou armádu jižně od Proskurova u Kamence Podolského, dosáhla Krapat a vstoupila do Rumunska. Sovětské velení ovšem poté přeneslo válečné úsilí na jiná bojiště a fronta se zde na půl roku stabilizovala. Ve Lvovsko-sandoměřské operaci mezi 13. červencem a 29. srpnem ještě Rudá armáda postoupila dále na severozápad podél československé hranice a vytvořila si nástupiště k útoku přes Dukelský a Lupkovský průsmyk na Slovensko. Československé hranice ve směru na Jasiňu v tomto nejvýchodnějším cípu republiky jednotky Rudé armády překročily až v září 1944, již za zcela jiné strategické situace.

Tomáš Jakl