Přípravy na první výročí srpnové okupace  

Během krátké doby od převzetí úřadu prvního tajemníka Husákem se jednota národa rozdrobila. Země prožívala dramatické události již více než rok a přítomnost sovětských vojsk se ukazovala jako dlouhodobá a nezměnitelná. Jaká bude připomínka prvního výročí sovětské okupace Československa se dalo zatím jen odhadovat.

Husák dovedně izoloval „rozumné“ od narušitelů pořádku. Zastrašoval a vyjadřoval se energicky. Na poradě štábu Lidových milicí 10. 7. 1969 prohlásil: „Stanovisko vedení je takové, že to, co se odváží aktivního odporu někde na ulici nebo něco podobného, rozbijeme nemilosrdně, ať by to stálo, co stálo.“ Adresátem silných řečí byli milicionáři jako nejtvrdší jádro a také sovětský vůdce Leonid Brežněv. Druhého srpna odcestoval Husák se Svobodou a tajemníkem ÚV KSČ Aloisem Indrou na Krym, aby seznámili Brežněva se svými plány, jak se vypořádat s blížícím se výročím srpna.  Je nesporné ale i logické, že hlavním iniciátorem příprav na potlačení protestů byl právě Husák, jako nový šéf komunistické strany a fakticky i státu. Byla to první příležitost, kdy mohl ukázat své schopnosti. V té době se měnila jeho role zachránce toho, co se dá, v pragmatického zástupce sovětských zájmů.

Předsednictvo vlády ČSSR vytvořilo již 16. července 1969 operativní skupinu k řízení a koordinaci akcí na potlačení očekávaných nepokojů. V čele stál předseda vlády Černík. Ve skupině byli dále federální ministr vnitra Jan Pelnář, ministr národní obrany generálplukovník Martin Dzúr a předseda Federálního výboru proti tisk a informace (tedy cenzury) Jaroslav Havelka. Sekretářem skupiny byl vedoucí Odboru obrany a bezpečnosti předsednictva vlády ČSSR, do července generálmajor Jozef Činčár, od srpna generálmajor Alois Gross. Dalšími přizvanými byli státní tajemník v MNO genpor. Václav Dvořák, státní tajemník v FMV Ján Majer a náčelník hlavního štábu Lidových milicí Rudolf Horčic. 

Další operativní skupiny s příslušnou územní působností pak byly zřízeny na úrovni vlád ČSR a SSR (v jejich čele byli noví předsedové republikových vlád) a další skupiny a štáby vznikly v Praze, Bratislavě, Brně, Ostravě a Plzni, dále v krajích (v čele byli předsedové krajských národních výborů) a v okresech (v čele s předsedy okresních národních výborů).  Je zajímavé, že komunistická strana nepřijala otevřeně roli řídícího elementu, ale organizace opatření byla formálně svěřena státní správě.  Jak se v praxi ukázalo, množství různých skupin a štábů vytvářelo kompetenční nejasnosti a působilo kontraproduktivně.

Na vlastním provedení zákroků se měly podílet dvě složky státní moci: policie s armádou a dále Lidové milice. Vlastní realizaci tzv. státobezpečnostních akcí řídil společný operační štáb ministerstev vnitra ČSSR, ČSR a SSR v čele se státním tajemníkem FMV Jánem Majerem. Štáb tvořili náměstek ministra vnitra ČSSR plk. František Vašek, náměstek ministra vnitra ČSR plk. Jaroslav Kubík a náměstek ministra vnitra SSR plk. Ján Gazdík. Koordinaci s armádou zajišťoval náčelník generálního štábu ČSLA genpor. Karel Rusov a s milicemi zástupce náčelníka štábu LM Miroslav Novák.

Dne 24. července 1969 se konala pravidelná schůze předsednictva ÚV KSČ. Druhým bodem jednání byl vládní „Návrh opatření k výročí srpnových událostí“. Realizací byli pověřeni Husák, Štrougal, Sádovský, Černík, Pelnář, Dzúr, Indra a Kempný. Nicméně projednávání bodu se účastnil i člen předsednictva Alexander Dubček. Předsednictvo návrh vlády schválilo. Politická odpovědnost za potlačení demonstrací tedy padá na vedení KSČ, v němž byli ještě přítomni i politici činní v předcházejícím období. Pokud se pak ptáme na činitele odpovědné přímo za následující zákroky, byli to členové určených operativních skupin a štábů.

Od července tedy probíhaly pečlivé preventivní přípravy na mnoha úsecích, nejen v represivním aparátu ale i v médiích či dokonce třeba v zásobování, které mělo být pro utišení veřejnosti v srpnu bohaté. V létě 1969 vznikl na federálním ministerstvu vnitra tajný plán „Vltava“ jako souhrn opatření k potlačení případných protestů.

Přípravy komplikovala dosavadní relativně malá zkušenost s potlačováním rozsáhlejších nepokojů. Ani Veřejná bezpečnost neměla odpovídající výcvik či vystroj. Teprve 12. srpna 1969 dorazila z lépe vybaveného Polska speciální výzbroj: 1500 dlouhých obušků, 1500 ochranných brýlí, 100 štítů, 500 přileb, 120 pistolí na slzotvorné granáty, 7000 ručních slzotvorných granátů a 30 vrhačů slzotvorných granátů s 5000 náboji. Zásoby granátů se pak musely v srpnových dnech z Polska ještě doplňovat.

Blížilo se výročí srpnové okupace - Dne hanby.    

Prokop Tomek