První jednotka čs. vojáků nevznikala v roce 1939 lehce

Již krátce po okupaci zbytku českých zemí na jaře 1939 začali do zahraničí odcházet českoslovenští občané, kteří se v nadcházející válce, o jejíž nevyhnutelnosti nepochybovali, rozhodli bojovat za osvobození vlasti se zbraní v ruce. Na počátku září 1939 také vznikl Československý legion v Polsku.

Dne 30. dubna 1939 byla v budově čs. konzulátu v Krakově prvními šesti dobrovolníky založena „Zahraniční vojenská skupina československá“, de facto první organizační jednotka budoucí čs. zahraniční armády.

Počet uprchlíků hlásících se do jednotky zvolna rostl, polské úřady se však obávaly možných komplikací ze strany Německa a snažily se, aby čs. vojáci co nejdříve Polsko opustili. Jisté řešení se nabízelo v odjezdu do Francie, kde byla vyjednána možnost vstupu čs. vojáků do Cizinecké legie nebo do koloniálního vojska.

V době od 22. května do 21. srpna 1939 tak z Polska odjelo v šesti transportech více než 1 200 našich vojáků. Z provizorních ubytovacích prostorů v Krakově se čs. jednotka počátkem července přesunula do nedalekého vojenského tábora v obci Malé Bronowice (Bronowice Małe, dnes součást Krakova). Velením byl od 19. června 1939 pověřen pplk. pěch. Ludvík Svoboda.

V předvečer vypuknutí 2. světové války byl čs. vojákům přidělen nový výcvikový prostor v obci Leszno ve východním Polsku. Tam se také 30. srpna 1939 přesunulo na 630 ze zhruba devíti set mužů. Zbytek zůstal prozatím v Bronowicích. V následujících dnech pak ještě jednotlivě odjížděli do Leszna nebo přímo do polské armády.

Třetího dne po napadení Polska, 3. září 1939, vydal polský prezident Ignacy Mościcki dekret o utvoření „České a slovenské legie“ - v české terminologii se však běžně užívá dobové neformální označení „Československý legion“. Jednalo se tak v podstatě o první mezinárodní uznání čs. vojenského zahraničního odboje. Vstupovat do něj mohli kromě uprchlíků z vlasti také polští občané české nebo slovenské národnosti. Velením nad čs. jednotkami v Polsku byl pověřen armádní generál Lev Prchala.

Čs. legion však nebyl téměř vůbec vyzbrojen, jeho vojáci neměli ani uniformy. Z Leszna zahájil legion v noci z 11. na 12. září 1939 ústup jihovýchodním směrem k rumunským hranicím. V době od 13. do 17. září 1939 zasáhli vojáci legionu několikrát do protivzdušné obrany cílů, na něž útočilo německé letectvo (Krasne, Tarnopol, Hluboczek Wielki). Po napadení Polska Sovětským svazem byl legion v ranních hodinách 19. září 1939 zajat postupující okupační sovětskou armádou.

Kromě jednotlivců se do Rumunska podařilo ustoupit pouze tzv. Bronowické skupině (v síle 189 mužů), která byla po krátké internaci odeslána do Francie. Z vojáků zajatých v SSSR byla v letech 1940–1941 většina ze zajetí propuštěna a v malých skupinách odeslána k čs. jednotkám do Francie, resp. na Střední východ. Necelá stovka (93) vojáků, které zde zastihlo přepadení SSSR Německem, se pak stala jádrem budoucí čs. zahraniční armády na východní frontě.

V Polsku měl legion dva padlé. Jednalo se o četaře aspiranta JUDr. Siegfrieda (Vítězslava) Grünbauma a četnického strážmistra Františka Leskotu. Kromě nich zde přišli o život i čtyři příslušníci čs. vojenského letectva, zařazení u polských leteckých jednotek.

Je třeba zmínit skutečnost, že někteří čs. vojáci se v době zajetí v SSSR stali obětí nezákonných represí ze strany sovětského režimu. Například dne 3. listopadu 1939 bylo zatčeno deset vojáků. Zpět k jednotce (většinou však až po napadení Sovětského svazu Německem) se vrátilo pouze šest z nich. Další byli NKVD dopadeni při pokusu o útěk do Rumunska. Minimálně pět z nich pak věznění nepřežilo.

Jednalo se o četaře-aspiranta Josefa Rychteru, četaře-aspiranta Karla Kubánka, dále četaře Černého, Němečka a Karla Stejskala. Při železničním neštěstí přišel během internace legionu v Orankách na jaře 1940 o život voják Kurt Langer z Moravské Ostravy. Osudy některých dalších příslušníků legionu během internace v SSSR jsou pak přinejmenším nejasné.

Jiří Plachý