René Černý - Justiční oběť komunistického režimu

Po únoru 1948 se nový režim obával, že vojáci ochotní riskovat život v boji proti nacistům, budou bojovat i proti nové totalitě. Jednou z obětí justiční zvůle, kterou komunisté rozpoutali, se stal i 35letý major René Černý.

Narodil se 26. července 1914 v Kvíčku u Slaného v rodině železničáře. Po maturitě nastoupil dobrovolně vo jenskou prezenční službu a o dva roky později se rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. Až do okupace sloužil jako důstojník u jezdeckého pluku 6 v Brně. Okamžitě se zapojil do vojenského odboje. V polovině října 1939 se mu před hrozícím zatčením podařilo uniknout do zahraničí. V jihofrancouzském Agde, kde se formovaly pozemní jednotky čs. zahraniční armády, prošel různými funkcemi. Naposledy byl zpravodajským důstojníkem u velitelství čs. divize. Po pádu Francie odjel do Velké Británie. Tam byl krátce postaven mimo činnou službu, protože odmítl odvolat podpis na petici důstojníků, kritizující poměry v armádě. Spor se však podařilo urovnat a v roce 1941 se vrátil k jednotkám. Od října 1944 do května 1945 se účastnil bojů u severofrancouzského přístavu Dunkerque, který čs. vojáci obléhali.

Do vlasti se vrátil jako velitel tankové roty. Únorový převrat jej zastihl jako člena pedagogického sboru Vysokéškoly válečné. Kvůli prozápadní orientaci se však stal jednou z prvních obětí čistek. Situaci se rozhodl vyřešit novým odchodem do zahraničí. Narazil ale na provokatéra, který jej udal. Dne 1. května 1948 byl spolu se svojí snoubenkou zatčen nedaleko rakouských hranic. Státní soud v Praze ho odsoudil na 19 let těžkého žaláře. S tím se však Černý nesmířil a plánoval útěk. Přípravy, do nichž byl zasvěcen mimo jiné již také uvězněný generál Karel Janoušek, byly ale vyzrazeny a Černý se před soudem ocitl podruhé. Tentokrát zněl verdikt státního soudu na doživotí. To se však již schylovalo k tragédii mnohem vážnější.

Komunistický režim si byl vědom slabých pozic, které měl mezi příslušníky Sboru vězeňské stráže, z nichž mnozí sympatizovali s odsouzenými a pomáhali jim. Rozhodl se proto vykonstruovat proces, v němž měla být skupina dozorců a vězňů z borské věznice odsouzena za přípravu „protistátního spiknutí“. Jedenáct obžalovaných skončilo s vysokými tresty. Tři, poslanec za Čs. stranu lidovou Stanislav Broj, strážmistr vězeňské stráže Čeněk Petrlík a major René Černý byli odsouzeni k smrti. Odvolání byla zamítnuta, milost neudělena. Dne 23. května 1950 byli v Praze na Pankráci popraveni. Po listopadu 1989 byl Černý posmrtně rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 26. července 2019.