Restaurování jezdecké šavle

Rakouské šavle pro lehkou jízdu vz. 1768 jsou známy rozmanitostí podob. Na první pohled upoutají svou mohutností. Stejně jako mnoho jiných zbraní podobného typu ve sbírkách VHÚ, byla i tato šavle průběžně repasována. Například ve středu koše byla vsazena křížová záštita, která sloužila k zachycení čepele soupeře. Ta se postupem času ukázala zbytečná, a proto byla odstraněna. Čepel je zakřivená s oboustranným výbrusem a hřbetním hrotem. Z obou stran čepele je rytina rakouského orla pod korunou.

Šavle má celkovou délku 993 mm, délku čepele 836 mm a délku pochvy 863 mm. Rukojeť z bukového masivu má potah z usně, ve hřbetě sešitý a prolakovaný černým lihovým lakem. Kovový hřbet je v místě úchytek pronýtován rukojetí a řapem čepele nýtem s půlkulatými hlavami. Pochva je kovová, se závěsnými kroužky, uvnitř s dřevěnými pery. Obústek je vytvarován do masivního překrytu přes vrchní část pochvy, zajišťuje jej šroub s půlkulatou hlavou. Spodní část pochvy má žlutým kovem napájenou ostruhu, která je používáním částečně porušená.

Zbraň byla před restaurováním ve velmi špatném technickém stavu, a tak nebylo možné její využití pro výstavní účely. Při manipulaci hrozilo další poškození rukojeti jílce, která byla velmi zteřelá. Vlivem minulých nevhodných restaurátorských zásahů bylo potřeba nově zakonzervovat pokračující atmosférickou korozi.

Jak je patrné z publikovaných fotografií, na zbrani byl poškozen především jílec, a to jeho dřevěný masiv, jenž byl z velké části napaden červotočem a hnilobou. Část dřevěné rukojeti chyběla úplně a vykazovala zhoršení pevnosti. Usňový potah jílce také z velké části chyběl, a to především z důvodu mechanického poškození. Na čepeli a dalších kovových součástech včetně pochvy, byla výrazná koroze, na níž dříve – během druhé poloviny 20. století – proběhly restaurátorské zásahy, které spočívaly v odstranění korozních produktů v lázni kyseliny fosforečné a závěrečné ochraně nitrolakem.

Zmíněná technika restaurování kovu je již překonaná. Proto bylo přistoupeno k úplnému odstranění laku z povrchu šavle a pochvy. Dále se neutralizovaly zbytky kyseliny fosforečné, která způsobovala korozi materiálu. Zbytky korozních produktů prošly stabilizací roztokem taninu. Z jílce byl za pomoci vlažné vody opatrně sejmut usňový překryv, poté bylo dřevěné jádro jílce důkladně očištěno destilovanou vodou s přidaným saponátem.

Po vysušení došlo k opakovanému napuštění roztokem disperzního lepidla, čímž byla dřevu částečně navrácena jeho původní mechanická pevnost. Dále se chybějící místa usňového potahu doplnila novým materiálem s použitím již zmíněného disperzního lepidla. Po jeho vytvrzení jsme přistoupili k tónování nové usně lihovými mořidly, s přidáním šelakové politury do odstínu původní usně. Po dokonalém vysušení povrchu proběhlo důkladné tukování a šavle byla zkompletována do původní podoby.

Poslední zásah spočíval v aplikaci konzervačního oleje (Concor) na veškeré kovové části sbírkového předmětu. Zbraň je nyní dlouhodobě uložena v depozitářích Vojenského historického ústavu.

Jakub König