Restaurování německého středního tanku Pz. Kpfw IV

Tank Pz. Kpfw IV můžeme považovat za nejtypičtější střední tank z období druhé světové války zavedený do německé armády i armád jejich spojenců. Pásové vozidlo sériově vyráběly od roku 1936 německé a později i rakouské továrny. Produkce dosáhla přibližně devět tisíc kusů. Po skončení války v roce 1945 jich velké množství v různém technickém stavu zůstalo na našem území. Britské ani sovětské tanky početně nenaplňovaly potřeby československé armády a proto bylo rozhodnuto zprovoznit německé stroje. Ve druhé polovině čtyřicátých let firma ČKD v Praze repasovala více než osmdesát středních tanků Pzkpfw IV., které byly zařazeny do výzbroje jednoho tankového pluku. Zde sloužily až do konce let padesátých, kdy byla většina z nich odprodána. Cílovou zemí se stala Sýrie, kde ještě v roce 1967 plnily bojové úkoly ve válce s Izraelem.

Vzhledem k tomu, že byl tank zařazen do výzbroje naší armády bylo nutné získat alespoň jeden stroj do muzejních sbírek, aby zaplnil řadu vyřazených typů, které budou deponovány, případně použity pro expoziční účely. Podařilo se to 18. června 1969. Tank bez motoru, vyrobený v roce 1942 přivezli od Vojenského útvaru z Prostějova. Byl zapsán pod inventárním číslem XX/5, a tím zařazen do sbírky tehdejšího Muzea letectví a kosmonautiky ve Kbelích.Poté jako sbírkový předmět prošel repasí ve Vojenskému útvaru České Budějovice. Práce začaly 10. října 1974 , skončily 9. dubna 1975. Výsledkem bylo vozidlo s namontovaným motorem TATRA 958. Mělo však omezené jízdní vlastnosti, zařadit šly pouze první tři rychlostní stupně z pěti. Na korbě a věži přibyly nepůvodní součásti. Vůbec nebylo doplněno závěsné zařízení včetně samotných plechů přídavného opancéřování korby a věže. Naštěstí nikdo neodstranil z povrchu malé zbytky uřezaných závěsných ramen. Celkový stav vozidla po opravě u vojenského útvaru nebyl uspokojivý, dalo by se říci, že pro kvalitní expoziční účely prakticky nepoužitelný.

Stav před restaurováním
Tank byl jen částečně pojízdný, dělo zcela nefunkční, lafetace kulometů beze zbraní. Mnoho součástí vnitřku a vnějšku zcela chybělo, některé byly vyrobeny ze dřeva, případně na vozidlo vůbec nepatřily. Blatníky zdeformované s nepůvodními odpruženými křídly na koncích. Celková elektroinstalace včetně osvětlení nevyhovující, nářadí nekompletní. Povrch byl nastříkán několika vrstvami zelené barvy, která podkorodovaná částečně opadávala. Rekonstrukce začala venkovním otryskáním. Výsledek předvedený objednanou firmou nebyl uspokojivý. V některých místech, zvláště v nepřístupných rozích, zbyly ulpělé spodní vrstvy barvy, které vytvářely mapy deformující rovné plochy pancéře, proto je bylo nutné dodatečně odstranit mechanicky. Okamžitě následovala krycí vrstva základní barvy na kov, protože na některých plochách se okamžitě začala vytvářet atmosférická koroze. Práce probíhaly ve venkovních prostorách dílen.

Po přesunu do dílenské haly začala konkrétní náročná práce sejmutím věže demontáží motoru s veškerým vybavením motorového a bojového prostoru. V průběhu demontáže se vyhodnocoval stav součástí a porovnával s veškerou dokumentací. Tehdy také nastalo období shánění drobných součástí vybavení, nákupu materiálu na výrobu přídavného opancéřování, stále přibývala další, kvalitnější fotodokumentace, publikace. Narůstal srovnávací materiál, věrohodná výkresová dokumentace vnitřků, uspořádání agregátů a pohledy na závěsné zařízení. Povrch vnitřních ploch s pevně ulpělou barvou se postupně obrušoval kotoučky z lepeného smirkového plátna, případně v nerovnostech okartáčoval mechanicky až na holý kov. Práce nijak příjemná, protože probíhala v malém částečně uzavřeném prostoru okolo různých napevno připevněných prvků a konstrukcí. Po likvidaci koroze začaly konkrétní práce na všech komponentech a agregátech.

V motorovém prostoru především šlo o rekonstrukci palivového systému. Montovala se zcela nově vyrobená nádrž, dále olejová nádrž a její rozvod. Veškeré rozvody, při minulé rekonstrukci provedené vojenským útvarem, byly použity z dostupné sovětské techniky. Také výfukové potrubí prošlo kompletní rekonstrukcí. Zde byly především vyrobeny dva mohutné vývody v zadní části korby. Po montáži motoru došlo ke kompletní rekonstrukci dělící příčky, která sestává z dvou vyjímatelných plechů. Tím se konečně oddělila hlučná motorová část od bojového prostoru osádky tanku. V tom proběhla kompletní zámečnická rekonstrukce zdeformovaných úchytů a sedaček, včetně jejich nového čalounění. Dále se pracovalo na hlavní zbrani tanku, děle ráže 75 mm. Jeho závěr je bohužel zatím nekompletní. Přesto byl zcela zrepasován odměr, náměr a náměrová zubatka.

Ještě se vraťme do prostoru řidiče a velitele tanku, kde pod sedačkou zcela chybělo víko nouzového výlezu, nyní je věrohodně zrekonstruované. Opravena a nově doplněna je přístrojová deska příslušnými přístroji, kabeláží, spínací skříňkou. Pak byla přemístěna na původní, správné místo, protože při předešlé rekonstrukci byla umístěna chybně. Se strojem nešlo při jízdě zatáčet, jel pouze dopředu a dozadu. Tato podstatná závada trvala již delší dobu. Odstranit se ji podařilo opakovaným hodinářským seřízením složitého řídícího ústrojí.Také povrch tanku musel být doladěn. Bylo nutné jej zbavit všech nepůvodních prvků. Na místa zbytků návarů po původních držácích přídavného opancéřování bylo třeba připevnit zcela nová ramena konstrukce a vyrobit formátované dělené plechy se závěsy. Podobně se stalo i na věži, kde však ještě vznikla dvířka bočních průlezů a prostor pro uložení krycí maskovací plachty.

Na závěr ještě zmíním rekonstrukci barevné kamufláže.Vnitřní část mimo motorové části je nastříkána krémově bílou. Boky okolo motoru světle šedou, motor, převodovka a hnací ústrojí cihlově červenou. Venkovní kamufláž je složena z několika barev. Její základ je evropská žlutá s nepravidelnými plochami hnědé a zelené. Nově zrestaurované vozidlo působilo příliš dokonalým dojmem. Až později, když barva vyzrála, pevně se stabilizovala a poté, co tank předvedl několik dokonalých bojových ukázek v terénu, působí věrohodněji.