Restaurování plata s řezy municí

Již od dob zavedení prvních typů nedělené munice známe jejich řezy. Ty slouží především k výukovým účelům, v menší míře i reprezentativním. Takový řez má pozorovateli pokud možno co nejdetailněji ukázat, jak náboj vypadá uvnitř. Při tvorbě řezu je pravidlem, že musí být otevřeny všechny důležité části předmětu – čím lépe a detailněji je řez proveden, tím lépe prezentuje daný typ munice. Mnohdy je provedení velice náročné, zvláště jedná-li se o speciální typy munice. Tak je tomu i v našem případě, které je perfektní ukázkou dílenského zpracování náboje ráže 15 x 104 mm do kulometu ZB60.

+3

Z  dekorativního zasazení do prosklené kazety (plata) lze usuzovat, že sloužila především k reprezentativním účelům. Vzhledem k popisným štítkům pod jednotlivými řezy napsanými v perštině soudím, že plato bylo součástí kontraktu mezi československou a íránskou vládou o nákupu (60 ks) kulometů ZB60, uzavřenému v roce 1938.

Náboj 15X 104 mm byl vyvinut ke střelbě na vzdušné a pozemní cíle. Požadavkem VTLU (Vojenský technický a letecký ústav) bylo zvětšení ráže do protiletadlového kulometu vz. 60 s cílem dosáhnout většího účinku střelby na lehce pancéřovanou techniku. Tento náboj byl vyráběn v několika variantách.

Plato s řezy je ukázkou čtyř základních variant tohoto náboje (zleva): Náboj ostrý průbojný, v tombakovém plášti se nachází jádro z wolframové oceli, mezi nimi je umístěna speciální vložka ze slitiny těžkých kovů, která přispívá k větší průbojnosti střely.

Dále je Náboj ostrý protiletadlový, při jeho odpálení zahoří trasír (stopovka) vyznačující dráhu střely. Zároveň se odjistí vysoce citlivý zapalovač v její přední části. Ten při nárazu odpálí nálož umístěnou v těle střely (v řezu vyznačena žlutě). Pokud střela urazí vzdálenost zhruba 2400 m, dohoří stopovka do prostoru nálože a nastává autodestrukce.

Následuje Náboj náhradní svítící, sloužící především k trasování střelby (např. v noci). Tělo je vytvořeno z jednoho kusu oceli a uvnitř má otvor pro červeně svítící stopovku.

Posledním typem náboje v tomto platu je Náboj cvičný, určený pro účely manévrovací a funkční. Střela má plášť z impregnovaného papíru a je naplněna směsí olověných pilin. Je navržena tak, aby se po opuštění hlavně roztrhla.

Restaurované plato s řezy nábojů se skládá z dřevěného rámu, potaženého uvnitř tmavě zeleným filcem. Z vnější části je rám obrouben nerezovým překryvem. Mezi nimi je do těla dřevěného rámu zapuštěna skleněná tabule. Tyto dvě části rámu k sobě pojí šest vrutů umístěných po obvodu. V horní části se nachází již zmíněné řezy čtyřmi typy střel, v části spodní jsou umístěny dva typy nábojů (trasovací a protiletadlový), a to ve dvou variantách vedle sebe.

V obou případech je vlevo celý náboj a vpravo náboj v řezu. V centrální části plata leží patrona tohoto náboje, opět v kombinaci řezu i celého těla.

Celé plato bylo notně znečištěno prachem a vyteklým klihovým lepidlem (patrně působením teplotních změn). Plátěný překryv byl místně napaden plísní. Dále pak byly dva náboje úplně odtrženy a několik řezů střel bylo uvolněno. V rozích nerezové části rámu byly vlivem degradace materiálu viditelné sváry.

V první fázi restaurování bylo přistoupeno k mechanickému očištění všech špinavých částí plata. Poté bylo opatrně odstraněno vyteklé lepidlo – z nábojů, plátna i z dřevěného rámu. A to použitím různých kovových a dřevěných škrabek. Při tom byl kladen důraz na zvýšenou opatrnost při odstraňování lepidla z filcového plátna, aby plátno nebylo protrženo. U uvolněných nábojů musely být z rubové strany dotaženy mosazné drátky držící náboje na desce plata.

Nakonec bylo přistoupeno k nejnáročnější fázi restaurování, a to k opětovnému přichycení uvolněných nábojů. Na těla nábojů musely být napájeny mosazné drátky do stejných míst, kde se původně nacházely, aby bylo dosaženo správného umístění nábojů v souladu s původní kompozicí.

Jakub König