Rudolf Medek

Významný představitel prvního čs. vojenského odboje. Náčelník Vojenské správy Ministerstva války, člen Zvláštního sboru pro vedení Čs. vojska na Rusi. V těchto klíčových funkcích, které kladly velké nároky na jeho organizační schopnosti, se velkou měrou zasloužil o stmelení československých vojáků v Rusku ve fungující a účelný organismus, který jim umožnil přežít v chaosu ruské občanské války. Jako přednosta Památníku odboje a později jako ředitel Památníku osvobození věnoval velkou pozornost zachování historie československého odboje v Rusku. Stal se vůdčí osobností literárního směru označovaného jako legionářská literatura.

+2

Rudolf Medek se narodil 8. ledna 1890 v Hradci Králové. Po dokončení obecné školy vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové. Během studií začal psát básně a od 19 let publikovat v Moderní revui o tři roky později publikoval první básnickou sbírku nazvanou Půlnoc bohů inspirovanou slovanskými a českými mýty. Po ukončení učitelského ústavu pracoval jako vesnický učitel a začal se věnovat i próze. V říjnu 1913 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku v Pule. Ještě v prosinci téhož roku však byl kvůli srdeční vadě zproštěn vojenské služby. Avšak již na konci následujícího roku 1914 byl kvůli nedostatku nižších důstojníků mobilizován a nastoupil kurs pro záložní důstojníky. Z Hradce Králové byl v polovině května 1915 odeslán do Prahy k c. a k. pěšímu pluku č. 88 a odtud do Szolnoku v Uhrách, kde se formoval pochodový prapor pro ruskou frontu.

Z vlasteneckých pohnutek a z touhy bojovat proti Rakousku přeběhl 25. prosince 1915 na ruskou stranu i s důležitými štábními dokumenty, což svědčí o tom, že se na tento čin cílevědomě připravoval. Po přeběhnutí na ruskou stranu se nejprve ocitl v Darnici, roztřiďovacím táboře, odtud se vypravovaly transporty do zajateckých táborů na Sibiř nebo do Turkestánu. Špatné zacházení, stravování a všeobecně nedobré životní podmínky pro něj již od počátku zajetí znamenaly trpké vystřízlivění z jeho rusofilství.

Na rozdíl od mnoha jiných legionářů byl proto záhy propuštěn ze zajetí a převeden do ruské armády, kde si ještě v lednu 1916 podal přihlášku do České družiny. Medek byl zařazen jako střelec do 6. roty 1. čs. střeleckého pluku. Během výcviku byl povýšen na poddůstojníka a krátce nato byl ustanoven velitelem čety. Zde v odbojovém hnutí nalezl to, co hledal v předchozích letech: smysl svého života.

V červenci 1916 odešel se svou rotou na frontu. V říjnu téhož roku byla tato rota přemístěna do východní Haliče, od listopadu působila u ruské 23. pěší divize. Rudolf Medek se stal náčelníkem divizní rozvědky, jejíž výsledky se staly záhy pověstnými. V roce 1917 se Medek zapojil také do politického vedení československé akce v Rusku. Kromě služby v rozvědkách redigoval dva rotní časopisy a přispíval do časopisu Čechoslovan vydávaného v Kyjevě. Mezi vojáky se stal Rudolf Medek populárním velitelem. Na 3. sjezdu Svazu československých spolků na Rusi, kam byl vyslán jako delegát důstojnického sboru Československé střelecké brigády, byl zvolen do Odbočky Československé národní rady na Rusi. V této funkci se podílel na přípravách vzniku 1. a 2. československé divize. Jako zástupce Odbočky byl delegován k 1. čs. střelecké brigádě a se svojí bývalou 6. rotou se účastnil bitvy u Zborova. Pod dojmem této bitvy vydal v roce 1918 báseň Zborov, která ho proslavila v celém vojsku.

Po návratu do vlasti působil Rudolf Medek od ledna 1920 jako předseda osobní a stížnostní komise při Ministerstvu národní obrany. V červnu téhož roku se stal přednostou Památníku odboje, z něhož vytvořil, díky svým organizačním kvalitám a energické povaze, kvalitní ústav vojenské historie. V roce 1922 stál u vzniku organizace bývalých legionářů, Československé obce legionářské. Po sloučení Památníku odboje s Archivem národního osvobození, Vojenským museem a Vojenským archivem v roce 1929 vznikl Památník osvobození, v jehož čele opět stanul Rudolf Medek, v roce 1924 povýšený na plukovníka. V roce 1931 byl Rudolf Medek povýšen do generálské hodnosti.

Po návratu do vlasti až do konce svého života ve svých literárních a publicistických pracích prosazoval soudržnost, bratrství, národní uvědomění, lásku k vlasti. Zcela vědomě budoval legionářskou tradici ve smyslu obdivu k hrdinství a k činům legionářů, tak aby se pro budoucí generace stali vzorem chování muže. Příběhy legionářů předkládané v takové formě a s takovým zaujetím měly čtenáře burcovat, zanechat stopy v jejich myšlení a vést je i ke schopnosti jednat. Svých duševních schopností a znalostí vždy využíval k zdůraznění a pozvednutí morálky národa, pro nutnost pevné, akceschopné armády.

Mnichov znamenal pro něj osudové zklamání. Jako výraz pohrdání signatáři Mnichovské dohody veřejně vrátil britskému králi řád Distinguished Service Order (DSO) a francouzskému prezidentovi Řád čestné legie. Při likvidaci československé armády v létě 1939 byl Rudolf Medek přemístěn na Ministerstvo školství a národní osvěty. Poté jej přednosta neurologické kliniky doc. Janota ukrýval pod falešnou diagnózou až do června 1940 v pražské nemocnici Na Bulovce. Nacisté v té době již začínali vyřazovat jeho knihy z veřejných knihoven. Měsíc po porážce Francie Německem a týden před datem odchodu do penze Rudolf Medek zemřel 22. srpna 1940 na zánět pobřišnice v pražské nemocnici Na Bulovce.

Jaroslav Láník