Samopal ČZ 148

Samopal ČZ 148

24. 11. 2018

Zásadní obrat v nazírání na koncepční uspořádání samopalu přinesly v poválečném Československu prototypy s označením ČZ 148 a ČZ 447 z České zbrojovky ve Strakonicích. Do konkurenčního boje proti nim postavila brněnská zbrojovka prototyp ZK 476, jehož základní koncepce vycházela ze stejné myšlenky: zkrácení stavební délky zbraně přesunutím hmoty závěru nad hlaveň a umístění zásobníku do pistolové rukojeti, stejně jako u samonabíjecích pistolí.

 

Iniciační význam pro novou koncepci měl projekt tehdejšího svobodníka Jaroslava Holečka (1923–1997), převeleného z podnětu Vojenského technického ústavu (VTÚ) do konstrukční kanceláře České zbrojovky ve Strakonicích, kde podle jeho návrhu vznikl prototyp s označením H/p, připomínající na první pohled spíše zvětšenou samonabíjecí pistoli. Jeho závěr obdobně jako u pistole přebíhal velkou částí přes hlaveň, uloženou v pouzdře závěru, a zásobník byl uložen v pistolové rukojeti s přední otevřenou stěnou. Základní uspořádání přihlásila Česká zbrojovka společně s Jaroslavem Holečkem k patentové ochraně 25. září 1947 a obdržela na ně čs. patent č. 79 574 s obecným názvem Samočinná střelná zbraň.

Pod vedením šéfkonstruktéra Františka Myšky (1899–1983) rozpracovali konstruktéři Jaroslav Holeček a Jiří Čermák (1926–2006) samopal v pěchotní verzi, jež dostala původně označení ČZ 47 (později přeznačen na ČZ 148), a výsadkářské s původním označením ČZ/47, přeznačený na ČZ 447. Na rozdíl od Holečkovy výchozí konstrukce H/p měl samopal válcové pouzdro závěru s uzavřenou přední stěnou rukojeti.

Kyvná napínací rukojeť plnila zároveň funkci protiodrazové pojistky, jež bránila setrvačnému pohybu závorníku při otřesu či nárazu zbraně. Koncepce závorníku vycházela z předlohy, takže jeho těžiště se nacházelo nad hlavní, což přispívalo k lepší stabilitě zbraně při střelbě. Výhozné okénko zůstávalo zakryté stěnou závorníku při nataženém a vypuštěném závěru, čímž se eliminovala možnost vniknutí nečistot do mechanismu samopalu.

Na podzim 1947 poslalo MNO do útvarových zkoušek prototypy samopalů ČZ 47/II a ZB 47, avšak obě továrny, Česká zbrojovka a Zbrojovka Brno, předložily VTÚ v únoru 148, tedy v době již probíhajících zkoušek nové konstrukce: Strakonice přišly s oběma variantami ČZ 148 a ČZ 447, brněnská zbrojovka s prototypem Josefa Kouckého s označením ZK 476. Na poradě VTÚ konané 10. února 1948 padlo rozhodnutí zařadit předložené prototypy vzhledem k jejich konstrukčním přednostem do probíhající soutěže, avšak s tím, že nové zbraně budou zkoušeny pouze v průběhu března 1948. MNO tak objednalo do zkoušek u České zbrojovky 14 samopalů ČZ 148 a 6 kusů výsadkářských ČZ 447 a u Zbrojovky Brno ve stejném poměru 20 samopalů ZK 476 v pěchotním a výsadkářském provedení.

Samopaly měly být přiděleny těm útvarům, u nichž již probíhaly zkoušky prototypů, ale také výsadkovým jednotkám. Pro získání širších poznatků s výsadkářskými prototypy bylo rozhodnuto o jejich přidělení po jednom kusu také pěchotnímu učilišti v Milovicích s požadavkem ověřit, zda by výsadkářská provedení vyhovovala potřebám pěchotních útvarů. Zkoušky s nimi měly být ukončeny ve stejném termínu jako u prototypů ZB 47 a ČZ 47/II, tedy do konce března 1948. Tím se do hry o armádní samopal dostali budoucí favorité.

V březnu 1948, tedy v době probíhajících zkoušek, předložila Česká zbrojovka VTÚ nové, zcela radikální řešení, jímž bylo dosaženo požadované univerzálnosti zbraně. U předloženého prototypu s označením ČZ 447 univ. šlo snadno vyměnit sklopnou ramenní opěrku za pevnou pažbu a naopak. Autorem tohoto řešení byl František Brejcha, tehdejší ředitel pobočného závodu České zbrojovky v Uherském Brodě. Možností jednoduché výměny pažby za sklopnou ramenní opěrku nedisponoval v té době žádný samopal na světě. VTÚ zároveň vyzval Zbrojovku Brno, aby u samopalu ZK 476 také řešila univerzálnost v tomto pojetí.

Jedna z nevýhod strakonických samopalů, jež se dostaly do útvarových zkoušek, spočívala v neodnímatelnosti hlavně, nalisované v přední objímce pouzdra závěru. Problém spočíval především v tom, že vnitřní část pouzdra závěru se obtížně čistila právě z toho důvodu, že nebylo možné hlaveň vyjmout. Konstrukčním řešením výměnné hlavně se začala Česká zbrojovka zabývat až v polovině června 1948, kdy VTÚ předložila tři alternativy možného řešení. V té době již ležely na stole úvahy o požadavku výměnné hlavně pro cvičnou střelbu, což konstrukční práce nejen podpořilo, ale vzhledem k hektičnosti probíhajících zkoušek také urychlilo.

S požadavkem na univerzálnost zbraně z hlediska možné záměny z pěchotního na výsadkářské provedení se pozornost soustředila především na prototypy ČZ 447, takže pěchotní provedení ČZ 148 již MNO dále nesledovalo a jeho historie se tak uzavřela ještě před konečným rozhodnutím mezi strakonickou a brněnskou konstrukcí samopalů. Celkově tak Česká zbrojovka v průběhu roku 1948 zhotovila 18 samopalů ČZ 148.

Exemplář samopalu ČZ 148 s číslem 1 získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

 

Ráž: 9 mm Parabellum

Celková délka: 660 mm

Délka hlavně: 300 mm

Délka záměrné: 321 mm

Kapacita zásobníku: 20/40 nábojů (u exempláře je 40raný zásobník)

Hmotnost zbraně bez zásobníku: 2840 g

 

Jan Skramoušský

 

Aktuálně



Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

08. 12. 2022
Dvacet sedm sportovců, trenérů a funkcionářů Armádního sportovního centra Dukla ocenila ve…
Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

08. 12. 2022
Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

05. 12. 2022
Ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian strávil stovky hodin přípravou nových expozic…
Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

01. 12. 2022
Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Armádním muzeu Žižkov uskutečnilo setkání…