Seminář v Senátu: vojenské mise zvýšily úroveň české armády

Seminář v Senátu: vojenské mise zvýšily úroveň české armády

15. 05. 2012

Pro českou armádu i celou republiku mají vojenské mise, kterých se naši vojáci účastnili po roce 1989, obrovský význam. Na tom se shodli prakticky všichni účastníci jednodenního semináře „Historická zkušenost – cesta k odpovědnosti“, který byl věnován problematice nasazování českých a československých vojsk v zahraničí.

Seminář se konal v Senátu Parlamentu České republiky, pořádalo ho Ministerstvo obrany, Senát Parlamentu ČR a Vojenský historický ústav Praha pod záštitou senátora Jozefa Regece, předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, a senátora a ministra obrany ČR Alexandra Vondry. Jednání bylo rozděleno do čtyř panelů, v každém vystoupili tři až čtyři mluvčí, kteří mají s tematikou přímou profesní a osobní zkušenost.

Na úvod semináře hovořil ministr obrany Alexandr Vondra o obecném významu misí po roce 1989. Podle jeho slov byla už účast na válce při osvobozování Kuvajtu v roce 1990 významným připojením se k západnímu světu, jeho hodnotám svobody a demokracie. „Díky dalším misím a členství v NATO je dnes Česká republika z hlediska bezpečnosti ukotvena možná nejlépe za poslední stovky let“, řekl Vondra a zároveň zdůraznil, že každé vyslání misí musí podporovat i český zájem.

Na Vondru navázal náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek. Podle něj nasazení vojáků ukázalo, jak se například v průběhu posledních dvaceti let změnila a zkvalitnila technika a vybavení české armády. Úvodní proslovy doplnil také Jan Hamáček, poslanec a vedoucí Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO.

Politici a nasazení

Na úvod prvního panelu nazvaného „Odpovědnost politiků a diplomatů“ hovořil někdejší federální ministr obrany a poradce prezidenta Václava Havla Luboš Dobrovský. Vzpomínal na roky 1990-1992, kdy se Československo poprvé zapojilo do mezinárodních vojenských sil. Podle Dobrovského se někteří tehdejší poslanci bránili nasazení vojáků v prvních liniích ve válce s Írákem. Díky osobní odvaze velitele našich vojáků Jána Valo však československá protichemická jednotka působila v prvních liniích. „Vyslali jsme tehdy 169 dobrovolníků. Bylo v tom jistě mnoho improvizace, nevěděli jsme, zda skutečně vyhovíme všem nárokům moderního boje. Šlo koneckonců o první akci československé armády od konce 2. světové války,“ připomněl Dobrovský. „Ačkoli se armáda od roku 1990 do dnešních dnů zásadně změnila, nezměnil se bohužel přeopatrný přístup našich politiků k jejímu nasazování,“ uzavřel někdejší ministr a nynější poradce ministra A. Vondry.

Také bývalý ministr zahraničních věcí z let 1998-1999 Jaroslav Šedivý ve svém příspěvku popisoval osobní zkušenost, kdy coby ministr převědčoval poslance, aby souhlasili s razantnějším postupem České republiky proti Saddámovi Husajnovi a s nasazením českých vojáků v mezinárodních jednotkách.

Bývalý premiér České republiky Vladimír Špidla připomněl Clausewitzův výrok o tom, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky a v této souvislosti poznamenal: „Každé nasazení vojáků ve válce musí mít jasné politické odůvodnění. Válka má neobyčejnou schopnost eskalace, má také drtivé konsekvence. Je to extrémní druh lidské činnosti.“ O současné situaci soudí: „Naši bezpečnost můžeme zajišťovat jen v kontextu dalších alinací a náš perimetr je velice široký.“ Zůstává však stále velký prostor pro vládu, zda a jakým způsobem se do jednotlivých akcí zapojíme.

Úvodní panel uzavřel první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Hovořil o zahraničních misích pohledem senátora a připomněl, že Senát se v otázkách bezpečnostních a vojenskopolitických zatím vždy dokázal povznést nad úzkou stranickost a zohledňoval především státní zájmy. I proto zatím Senát ve všech více než čtyřicet hlasováních vyjádřil souhlas s vysláním jednotek do zahraničí.

Vojenská zkušenost

Ve druhém panelu hovořili zástupci ozbrojených složek. Tato část patřila k velice přínosným, zmíněny byly přímé válečné zkušenosti. Z jednotlivých referátů jasně vyplynulo, že mise našim ozbrojeným složkám výrazně pomohly jak v začleňování do bezpečnostních struktur západního světa, tak zvyšovaly a stále zvyšují kvalitu českých vojáků.

Brigádní generál Karel Blahna, který byl prvním velitelem praporu mírových sil OSN v zemích bývalé Jugoslávie v letech 1992-1993, líčil i běžné provozní potíže, které mise zprvu provázely. Například transportéry OT-64 z hlediska praktického využití vyhovovaly, ale byly již zastaralé. Tehdejší uniformy zase nebyly využitelné pro letní balkánská vedra. Podle Blahny se museli vojáci na konci roku 1992 vyrovnávat i se ztrátou respektu u místních obyvatel kvůli chystanému dělení Československa. Po hladkém rozdělení, bez etnických problémů či válek, však tento problém odezněl. Podle Blahny se však ukázala i problematická role OSN: „OSN je poněkud zkostnatělá a dlouho trvá, než přijme nějaké rozhodnutí, různí lidé v ní mají různé zájmy. Mnohem efektivnější je v tomto směru NATO, kde mají také zásadní slovo vojenské složky.“

Generálmajor Miroslav Žižka, který působil ve složkách SFOR v Bosně a Hercegovině a v Chorvatsku, se zaměřil na otázku důležitosti vzniku brigády rychlého nasazení jako základního stavebního kamene pro složky IFOR a SFOR. „Respekt čeští vojáci získávali hlavně tím, že se chovali ke všem stranám v konfliktu spravedlivě, nikoho neupřednostňovali.“

Brigádní generál Aleš Opata, který velel od roku 2007 kontingentu AČR v misi ISAF v Afghánistánu, se mimo jiné soustředil i na specifika působení v zemích s výrazně odlišným prostředím a kulturou. „Naše práce v Afghánistánu je o síle a schopnostech malých jednotek, jde o jednotlivé vojáky a jejich velitele na nižších úrovních. Myslím, že díky afghánské zkušenosti došlo k výraznému nárůstu kvality těchto jednotek v rámci české armády. V Afghánistánu se vojáci musí rychle adaptovat na úplně nové situace a na civilizaci, která je v některých ohledech až o dvě století za západní.“

Jak dál v misích?

Ve třetím panelu „Pohled z historické perspektivy“ vystoupili vojenští historici. Ředitel Historického úřadu SHAPE Mons, Američan Gregory W. Pedlow, rekapituloval jednotlivé kroky, která vedly ke vstupu České republiky do NATO v roce 1999. Historik VHÚ Praha Jindřich Marek popisoval konkrétní zkušenosti československých vojáků především z první poloviny devadesátých let, kdy poprvé vyjeli do odlišných míst světa a byli konfrontováni s nečekanými faktory služby v zahraničí. Jeho kolega z VHÚ Eduard Stehlík při této příležitosti zmínil ve svém příspěvku i schopnost českých vojáků přizpůsobit se situaci v daném místě a citlivě vnímat také národnostní otázky.

Závěrečný panel nazvaný „Bez vize nelze pokračovat“ se týkal otázky budoucnosti nasazování českých vojáků mimo území republiky. Moderátor debaty „Jak dál v misích?“ Jan Jireš zdůraznil, že pokud bychom se již neúčastnili dalších misí, bylo by v tom pro českou pozici ve světě cosi znepokojujícího. Ester Lauferová z ministerstva zahraničí, která působí v oblasti střední Asie a Afghánistánu, hovořila o spolupráci mezi civilními složkami a vojenskými a zmínila i rozvoj provinčních rekonstrukčních týmů. „Určitě bych spolupráci civilních a vojenských sfér doporučila, ale je nutné přemýšlet, jak ji koncipovat, protože možností je víc.“

Její kolega z MZV Daniel Koštoval připomněl některé historické paralely týkající se začlenění českého státu do evropských, resp. světových struktur. „Kdykoli jsme se ocitli sami a navíc jsme ještě vykazovali znaky nesvornosti, vždy jsme na to doplatili.“ Nasazování českých vojáků v rámci NATO proto podle něj není nějakým luxusem, ale nutností.

František Šulc, šéf týmu poradců ministra obrany Alexandra Vondry, vyjádřil význam misí pro armádu takto: „Mise testují schopnosti armády na kvalitativně vyšší úrovni. Je ovšem nutné stále vysvětlovat, že strategické cíle jsou širší než jen prostá obrana republiky. Je také potřeba obnovovat vzájemnou důvěru v rámci spojenecké aliance, protože tato důvěra není samozřejmá a je vystavována měnící se politické a bezpečnostní situaci dnešního světa.“ Svůj příspěvek zakončil lapidárně: „Pro malou zemi má politický omyl v otázce bezpečnosti fatální následky.“

Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu Praha, na závěr všem účastníkům semináře poděkoval za jejich příspěvky a připomněl, že problematika zahraničních misí českých vojáků dnes tvoří nedílnou součást výzkumné práce VHÚ. Právě mise budou pro vojenskou historii po roce 1989 zásadní a pokud se bude mluvit o vojenských dějinách České republiky v uplynulém dvacetiletí, bude o nich automaticky řeč.

Aktuálně



1. října 1933 byl položen základ budoucího rozbití Československa

1. října 1933 byl položen základ budoucího rozbití Československa

01. 10. 2023
Před devadesáti lety, 1. října 1933, vznikla Sudetendeutsche Heimatsfront (Sudetoněmecká vlastenecká fronta,…
Evropská křižovatka 1938 (nebo 2023?)

Evropská křižovatka 1938 (nebo 2023?)

29. 09. 2023
Oddělení pohraniční finanční stráže Horní Adršpach – 30. září 1938 17.00 hod.:…
Všechny objekty VHÚ budou v Den české státnosti otevřeny

Všechny objekty VHÚ budou v Den české státnosti otevřeny

26. 09. 2023
Čtvrteční státní svátek sv. Václava můžete využít k návštěvě všech muzeí ve správě…
Cyklus komentovaných vycházek – Místa bojů Pražského povstání – zahájen u budovy rozhlasu

Cyklus komentovaných vycházek – Místa bojů Pražského povstání – zahájen u budovy rozhlasu

26. 09. 2023
Klíčovou roli pro Pražské povstání mělo rozhlasové vysílání. Z budovy rozhlasu na…
Muzeum v Lešanech patřilo předposlední zářijovou sobotu stovkám dětí

Muzeum v Lešanech patřilo předposlední zářijovou sobotu stovkám dětí

23. 09. 2023
Stovky dětí v doprovodu svých rodičů dorazily na tradiční Dětský den do Vojenského…