Sokol v první světové válce a krátce po ní

Sokol v první světové válce a krátce po ní

25. 11. 2022

Ve čtvrtek 26. listopadu jsme si připomněli 107 let od chvíle, kdy se rakousko-uherské úřady rozhodly vystoupit proti rozsáhlému tělovýchovnému spolku Sokol a rozpustit jeho ústřední orgány Českou obec sokolskou a Svaz slovanského sokolstva. Přes snahu paralyzovat celé hnutí sokolstvo i po dobu trvání války ve své činnosti neustalo a v říjnu 1918 představovalo jeden z pilířů, o které se čeští představitelé opírali při přebírání moci a budování nového státu.

Tělovýchovný spolek Sokol, čítající před válkou více než 120 000 členů a prodchnutý českou národní myšlenkou, se dostal do hledáčku rakousko-uherských bezpečnostních úřadů již na počátku války. Důvodů k podezření měly mnoho: kromě na odiv dávaného vlastenectví udržoval Sokol před válkou dobré vztahy s francouzskými gymnasty, pořádal mise do Ruska a jiných slovanských zemí a během 1. balkánské války v roce 1912 se velmi angažoval při podpoře válčícím balkánským státům proti Turecku. Hnutí navíc na sebe vrhlo špatné světlo již svým brněnským sletem, jenž byl nešťastnou shodou událostí zahájen v den atentátu na Františka Ferdinanda d’Este 28. června 1914. K policejním orgánům navíc postupem času začaly přicházet zprávy o desítkách sokolů, kteří v zahraničí vstoupili do prvních čs. dobrovolnických jednotek.

Vedení Sokola sdružené do České obce sokolské si těchto skutečností bylo dobře vědomo. Aby zmírnilo punc podezřelé a potenciálně vlastizrádné organizace a zachránilo existenci spolku, rozhodlo se, že nabídne sokolské tělocvičny úřadům ke zřízení lazaretů. Své členstvo pak zapojilo do charitativní činnosti na podporu válkou strádajících. Vyhovělo též žádosti úřadů a zapojilo se do vojenské přípravy mládeže. Zároveň se však snažilo uchránit národní pověst organizace a své projevy loajality striktně omezilo na charitativní činnost.

Samotný starosta České obce sokolské Josef Scheiner se pak vydal cestou protihabsburského odboje. Nejprve jako jeden z prvních finančně podpořil zahraniční akci T. G. Masaryka, poté na jaře 1915 zaujal čelné místo v ústředním orgánu domácího odboje zvaného Tajný výbor Maffie. Již v květnu téhož roku jej však zatkli spolu s Karlem Kramářem. Na rozdíl od něj by však brzy pro nedostatek důkazů propuštěn. Rakousko-uherské policejní orgány jej však nadále sledovaly a tak se na čas stáhl do ústraní.

Přes veškerou opatrnost a snahu nezavdat rakousko-uherským úřadům záminku k perzekuci se smyčka začala utahovat i kolem samotného Sokola. Již v zimě 1914–1915 bylo zrušeno několik jednot a do podzimu 1915 bylo zaměstnancům Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva pošt a telegrafů zakázáno členství v hnutí. Další úder pak přišel 24. listopadu 1915, kdy Ministerstvo vnitra nařídilo rozpustit jeho centrální orgány – Českou obec sokolskou a Svaz slovanského sokolstva. Mezi hlavními důvody pro tento krok byly uváděny předválečné styky sokolstva s cizinou, přátelské smýšlení o Rusku a Srbsku a kontakty starosty Josefa Scheinera s krajanskými spolky v zahraničí, především v USA.

Rozhodnutí bylo 28. 11. doručeno pražskému policejnímu ředitelství, které začalo v této věci konat, provedlo prohlídku spolkových místností a zabavilo knihy a další písemnosti. Sokolové sice proti tomu verdiktu protestovali a v rozkladu zaslaném na vídeňské Ministerstvo vnitra argumentovali, že veškeré styky s cizinou přerušili po vypuknutí války a Scheinerovo napojení na USA popírali, výnos nicméně zůstal platný po celou dobu války.

Přes zákaz centrálních orgánů zůstalo sokolské hnutí víceméně akceschopné. Skládalo se totiž z jednot a žup, které byly koncipovány jako samostatné právní jednotky, každá s vlastními stanovami. Z právního hlediska tudíž nebylo možné je zrušit jen jedním příkazem, nýbrž by musely být rozpuštěny každá zvlášť. Koordinovanou činnost se podařilo udržet také pomocí časopisu Sokol, který vydávala nejstarší jednota Sokol Pražský. Udržení činnosti ve většině jednot i žup pak přineslo ovoce během převratu v říjnu 1918, o nějž se velkou měrou zasloužil i Josef Scheiner, který nadále pracoval pro Maffii a v červnu 1918 vstoupil do Národního výboru československého. V něm vedl přípravy na vojenské převzetí moci, bez nějž by vyhlášení nezávislosti mělo pouze deklarativní charakter.

Proto bylo nutné si ještě před rozpadem monarchie vytvořit určité základy vojenských sil, které by Národnímu výboru v rozhodujícím okamžiku potřebnou oporu, reálnou moc a respekt při vyjednávání. Scheiner se přitom mohl opřít o své sokolstvo, které již svou masovostí, disciplínou a vlasteneckým zaměřením bylo k tomuto úkolu primárně předurčeno, jednal však i s dalšími obdobnými organizacemi, např. s dělnickými tělovýchovnými jednotami, střeleckými a jezdeckými spolky a skautem. Profesionalitu, řád i velící usměrnění mu pak dodávalo napojení na tzv. vojenskou Maffii, skupinu vlastenecky zaměřených důstojníků rakousko-uherské armády pod vedením setníka Jaroslava Rošického.

Když pak během 28. října 1918 vypukla živelně a neplánovaně revoluce, členové Národního výboru nebyli zaskočeni a mohli začít konat. Josef Scheiner získal pověření velet vojenským záležitostem a společně se setníkem Rošickým, jenž byl jmenován jeho pobočníkem, začali organizovat první dobrovolnické jednotky. Na pražském Žofíně začaly vznikat vojenské oddíly čs. vojska, v podvečer byla svolána porada zástupců tělovýchovných organizací, na níž bylo dohodnuto vytvoření tzv. Národních stráží určených k ostraze významných míst, skladů a zajišťování pořádku. Většinu z jejích členů tvořili právě sokolové.

Svou funkci plnily Národní stráže do prosince 1918, kdy jejich úkoly postupně přebíraly policejní a vojenské jednotky. Tím však nasazení sokolů při budování nového státu neskončilo. Brzy vyvstala potřeba vytvořit více spolehlivých jednotek podřízených armádnímu velení, jež by byly oproti stávajícím živelně vzniklým dobrovolnickým uskupením lépe vybavené, organizované a prošly alespoň minimálním vojenským výcvikem. Proto bylo ze strany České obce sokolské a dalších tělovýchovných a branných organizací přikročeno ke zřízení čtyř pluků tzv. Stráže svobody. Vznikly v Praze, Českých Budějovicích, Plzni a v Brně a sloužilo v nich více než 9 600 dobrovolníků. Byly využívány ke strážní službě, či k zajišťování pořádku v českém a slovenském pohraničí, podílely se však i na střežení demarkační linie na Těšínsku a bojích ve válce s Maďarskem o Slovensko v létě 1919.

Kromě toho vytvářeli sokolové od listopadu 1918 v jednotlivých župách menší setniny, které byly začleňovány do útvarů pravidelné armády a tzv. sokolské branné čety, jež měly plnit funkci milice a asistovat při zvládání náhlých společenských krizí způsobených národnostními, sociálními a třídními střety. Branné čety však měly pouze pololegální charakter a k jejich masovějšímu využití nedocházelo. Během války o Slovensko v létě 1919 pak sokolstvo mezi sebou provádělo odvody do armády. Sokolská služba nové republice skončila až na podzim 1919, kdy byly pluky Stráže svobody rozpuštěny. Další dobrovolnické jednotky ukončily svou činnost ještě dříve, když pominula akutní hrozba ze strany Maďarska.

Petr Matějček

 

 

 

 

 

 

Aktuálně



Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

Ministryně obrany ocenila v Armádním muzeu Žižkov úspěšné sportovce ASC Dukla

08. 12. 2022
Dvacet sedm sportovců, trenérů a funkcionářů Armádního sportovního centra Dukla ocenila ve…
Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

Vyšlo nové číslo čtvrtletníku Historie a vojenství, letos poslední

08. 12. 2022
Čtvrté letošní číslo časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…
Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

Cesta k poznání. Rozhovor s ředitelem Odboru muzeí VHÚ plukovníkem Michalem Burianem.

05. 12. 2022
Ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian strávil stovky hodin přípravou nových expozic…
Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

V Armádním muzeu Žižkov byly předány ceny soutěží Prahy 2

01. 12. 2022
Ve čtvrtek 1. prosince 2022 se v Armádním muzeu Žižkov uskutečnilo setkání…