STANISLAV MAZEL / 12. listopadu 1894 - 30. dubna 1943

Předválečný velitel praporu u pěšího pluku 39 a podnáčelník štábu velitelství IV. sboru v Olomouci, plk. Stanislav Mazel během okupace působil  v odbojové organizaci Obrana národa jako náčelník štábu Oblastního velitelství ON Morava – východ. Společně s blízkým spolupracovníkem pplk. Josefem Ejemem byl 3. října 1940 zatčen. Berlínský soud ho odsoudil na dvanáct let za přípravu velezrady a nepřátelskou činnost proti říši.  Plukovník Stanislav Mazel zemřel ve vězení 30. dubna 1943.

Narodil se v rodině rolníka Františka Mazla a jeho manželky Františky, rozené Buchtové. Po studiu na českém vyšším gymnáziu v Brně v letech 1907–1914, chtěl studovat historii na filozofické fakultě, avšak válka jeho rozhodnutí změnila.

Dne 20. 10. 1914 byl prezentován jako jednoroční dobrovolník u c. k. pěšího pluku č. 8 v Brně ke konání prezenční služby. V listopadu byl odveden u DOV v Brně a od 3. 1. 1915 se stal frekventantem školy na důstojníky pěchoty v záloze v Sibini. Po jejím skončení odešel se svým útvarem na východní frontu, kde již 11. 4. 1915 zběhl k Rusům. Zde byl déle než dva roky (do 28. 7. 1917) držen v ruských zajateckých táborech ve Zlaté Ordě a Taganrogu. Na přelomu ledna a února 1916 se přihlásil do čs. legií v Rusku. Do 8. československého střeleckého pluku byl však jako vojín zařazen teprve 29. 7. 1917. U tohoto útvaru konal poté službu až do 8. 10. 1919, a to v jeho posádce v Baryševce, poté během bojů s Němci při ústupu z Ukrajiny, od května 1918 do 30. 6. 1918 ve Vladivostoku a následně až do 12. 6. 1919 při bojích s bolševiky na sibiřské magistrále.

Od 13. 6. do 8. 10. 1919 absolvoval čs. důstojnickou školu ve Sljuďance, po jejímž ukončení byl přemístěn jako velitel čety k 10. čs. střel. pluku v Krasnojarsku. Na začátku července 1920 odplul z Vladivostoku a po více než měsíc trvající cestě se 10. 8. 1920 vrátil v hodnosti por. (povýšen 28. 9. 1919) do vlasti. Po repatriační dovolené nastoupil službu u pěšího pluku 10 v Brně, kde během následujících tří let prošel funkcemi velitel čety, velitel roty, osvětového a tělovýchovného náčelníka pluku a jazykového kursu pro rotmistry z povolání (5. 2. 1921 povýšen na nadporučíka a 1. 11. 1921 na kapitána).

Dnem 1. 8. 1923 se stal náčelníkem osvětové služby u ZVV Brno a tuto funkci vykonával až do ledna roku 1926. V mezidobí absolvoval v termínu od 1. 11. 1924 do 22. 5. 1925 ekvitační školu pro důstojníky pěchoty v Brně a v letech 1923–1924 a 1925–1926 byl řádným posluchačem školy vysokých studií pedagogických při Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1926 byl přijat ke studiu na Válečné škole v Praze, jejímž posluchačem byl až do 30. 9. 1928.

Po skončení studia byl v hodnosti štábního kapitána přeložen do skupiny důstojníků generálního štábu a 1. 10.1928 nastoupil službu u velitelství brněnské 6. divize jako přednosta 1. oddělení jejího štábu (od 29. 12. 1928 v hodnosti mjr.). V době od 14. 10. 1929 do 29. 9. 1930 byl frekventantem kursu pro výcvik důstojníků generálního štábu ve službě vojensko-železniční u železničního traťového velitelství v Praze. Následujícího dne odjel do Bratislavy, kde se ujal funkce železničního traťového velitele, již pak vykonával po následujících šest let, během kterých byl 10. 2. 1933 povýšen na pplk.

V době od 30. 9. 1936 do 14. 9. 1937 působil jako velitel praporu u pěšího pluku 39 v Bratislavě a následně se stal 15. 9. 1937 podnáčelníkem štábu velitelství IV. sboru v Olomouci. Zde se 1. 1. 1938 dočkal povýšení na plukovníka. Za branné pohotovosti státu vykonával ve dnech 23. 9.–19. 10. 1938 funkci podnáčelníka štábu IV. sboru v Litovli. Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se stal náčelníkem štábu IV. sboru a řídil likvidační práce svého velitelství. Po jejich skončení byl převeden jako vrchní rada k Zemskému úřadu v Brně a byl zaměstnán v Moravském zemském archivu.

Tou dobou však již několik měsíců pracoval v odboji. Od dubna 1939 byl zapojen v Obraně národa (ON) jako náčelník štábu Oblastního velitelství ON Morava – východ, v jehož čele stál brigádní generál Václav Ždímal. Po odchodu plk. gšt. Jana Procházky do Prahy převzal rovněž funkci zástupce velitele Oblastního velitelství ON Morava – východ. Společně s blízkým spolupracovníkem podplukovníkem generálního štábu Josefem Ejemem byl dne 3. 10. 1940 zatčen gestapem. Nejprve byl vězněn v Sušilových kolejích v Brně, poté od 10. 10. 1940 ve věznici gestapa v Olomouci. Po těžkých výsleších vedených za použití brutálních výslechových metod byl společně s brigádním generálem Václavem Ždímalem, plk. gšt. Janem Procházkou, plk.pěch. Miloslavem Fialou, plk.pěch. Čeňkem Hajdou, pplk. gšt. Josefem Ejemem a prof. Františkem Švandou 21. 2. 1941 převezen do věznice ve Vratislavi. Odtud byl odeslán do Wohlau a později do bavorského Landsbergu. Podle některých svědectví byl vězněn i ve Waldheimu.

Při soudním procesu u berlínského Volksgerichtu byl 13. 4. 1942 odsouzen pro přípravu velezrady a jednání nepřátelské říši na 12 let káznice a deset let ztráty čestných občanských práv. Tento relativně mírný trest byl výsledkem vynikající práce jeho právního zástupce (brig. gen. Václav Ždímal byl odsouzen k smrti). K výkonu trestu byl přidělen do káznice Untermassfeld u Jeny. Zde však po předcházejících výsleších a vysílen těžkou prací onemocněl zápalem pohrudnice a zápalem plic. Byl ponechán bez ošetření a jeho organismus oslabený přestálým utrpením (mj. zhubl o 30kg) nástup nemocí nevydržel.

Plukovník Stanislav Mazel zemřel 30. dubna 1943 a byl zpopelněn v Meiningu. Urnu s jeho popelem se podařilo převézt do vlasti, kde byla pietně uložena.

V roce 1947 byl posmrtně povýšen do hodnosti brigádní generál.

Vyznamenání:

• Československý válečný kříž 1918,
• Československá revoluční medaile, Československá medaile Vítězství,
• Československý válečný kříž 1939 in memoriam

Památky:

Pomník padlým a popraveným absolventům VŠV před sídlem Ministerstva obrany ČR v Praze 6 – Dejvicích