Stopy českých vojáků aneb Historie vzniku československého památníku v Brookwoodu

Pamatujete si na první záběry z filmu Nebeští jezdci? Kamera zabírá československou vlajku, poté sklouzne na velký památník s nápisem Czechoslovakia a za pár vteřin zůstane chvíli zaostřena na nápis vytesaný na jeho druhé straně: NA PAMĚŤ PADLÝM ČESKOSLOVENSKÉ ARMÁDY POHŘBENÝM NA HŘBITOVECH SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ.

Je dost pravděpodobné, že režisér tohoto nejlepšího a dosud nepřekonaného českého válečného snímku Jindřich Polák, ani kameraman Jan Němeček nevěděli, kdy přesně byl tento mohutný kamenný památník stojící na největším britském hřbitově v Brookwoodu nedaleko Londýna vybudován. Odpověď na tuto otázku nenajdeme ani v dochovaných dokumentech v relevantních archivech, tedy v londýnském The National Archives, pražském Národním archivu, Vojenském historickém archivu či archivu Ministerstva zahraničních věcí ČR. Dnes dobu vzniku památníku prozradí materiály archivované Komisí pro válečné hroby Commonwealthu (Commonwealth War Graves Commission). Z nich vyplývá, že československý památník v Brookwoodu byl vybudován v době od 1. dubna 1955 do 31. března 1956. Podle informací Komise se tehdy nekonalo žádné slavnostní odhalení.

O vybudování památníku se nezmiňuje například ani časopis Osvobození, vydávaný v Británii Československou obcí legionářskou v zahraničí. Zprávu o tom zřejmě – alespoň podle dochovaných pramenů – nevypracovalo ani československé velvyslanectví v Londýně. Možná, že českoslovenští diplomaté měli v té době jiné starosti, protože 20. dubna 1956 poslali na Ministerstvo zahraničních věcí v Praze obšírnou „Mimořádnou politickou zprávu“ o 24. Kongresu Komunistické strany Velké Británie, který se uskutečnil od 30. března do 2. dubna 1956. Připomeňme, že tuto stranu ve všeobecných volbách v roce 1955 volilo 33 640 Britů. Mezi 630 poslanců parlamentu se z jejích 17 kandidátů nedostal tehdy ani jeden.

Památník byl vybudován na základě dohody mezi vládami Československa a Spojeného království o vzájemném udržování válečných hrobů z roku 1949. Postavili jej podle návrhu britského architekta Ralpha Hobdaye (27. září 1899 – 30. říjen 1975), který také navrhl pro Brookwood památník věnovaný všem nezvěstným vojákům, odhalený královnou Alžbětou II. 25. října 1958. Ralph Hobday začal pracovat v Imperiální komisi pro válečné hroby 22. července 1944 nejprve v severní Africe, kde se pod vedením sira Huberta Worthingtona podílel na návrzích tamních válečných hřbitovů. Je proto pravděpodobné, že spolupracoval i na projektu ambitu u vstupu do spojeneckého hřbitova v El Alameinu, kde se nachází zeď, do níž jsou vytesána jména 11 945 mužů včetně osmi českých, jejichž „hroby jsou známy pouze Bohu“.

V letech 1946 až 1956 byl R. Hobday odpovědný pod vedením sira Edwarda Maufeho za návrhy náhrobků a památníků na válečných hřbitovech ve Spojeném království. V březnu 1956, tedy těsně před dokončením našeho památníku v Brookwoodu, jej jmenovali do funkce Senior Architect of the Commission. O tři roky později, 13. června 1959, jej královna Alžběta II. vyznamenala Řádem Britského impéria. Do důchodu odešel 31. října 1964.

Proč však muselo uplynout celých sedm let od podepsání mezivládní dohody, než byl památník dokončen a proč navíc v rozporu s článkem 3, písmeno e) nebyl zhotoven podle „zásad, plánů a specifikací, které k tomu účelu dodá československé ministerstvo národní obrany“, ale dle návrhu britského architekta? Odpověď na tyto otázky vyplývá z torza dochovaných dokumentů jak v britském Národním archivu, tak ve Vojenském historickém archivu v Praze. Zejména z četné korespondence mezi tehdejší Imperiální komisí pro válečné hroby, britským Ministerstvem zahraničních věcí a zastupitelskými úřady obou zemí je jasné, že československá strana se sice neodvážila dohodu vypovědět, ale zvolila „zdržovací taktiku“. Britům ctícím dohody tak zřejmě došla trpělivost a vybudovali památník nejen na své náklady, jak je k tomu zavazovala dohoda, ale i podle vlastního návrhu.

Jaroslav Beránek