V Armádním muzeu Žižkov se konal křest knihy generála Aleše Opaty Sám nejsi nic

V nově otevřeném Armádním muzeu Žižkov se konal v úterý 1. listopadu 2022 i první křest knižní publikace. Ta je navíc bytostně spojena s Armádou České republiky. Knihu bývalého náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, armádního generála Aleše Opaty, nazvanou Sám nejsi nic, pokřtili herec Ondřej Vetchý, ředitel Vojenského historického ústavu Praha, brigádní generál Aleš Knížek a Zdeněk Pavlačík.

+16

Kniha Sám nejsi nic, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta, nese podtitul Příběhy válečného veterána. Je popisem životních i profesionálních osudů Aleše Opaty, který prošel mnoha vojenskými funkcemi i prostředími a v letech 2018-2022 působil až na samotném armádním vrcholu, jako náčelník Generálního štábu Armády České republiky.

Důraz je v textu kladen především realitu zahraničních operací od Balkánu až po Afghánistán, na jednání o vstupu České republiky do NATO, ale dojde i na témata jako je řízení operací při povodních či práce během pandemie covidu. Knihu společně s Alešem Opatou napsal zkušený novinář Ivan Hamšík, který pracuje na Generálním štábu AČR jako mediální poradce.

Křest knihy proběhl v Armádním muzeu Žižkov, které bylo po čtyřleté rekonstrukci otevřeno v minulých dnech. Jak ve svém proslovu zmínil ředitel Vojenského historického ústavu Praha, brigádní generál Aleš Knížek, původně se měl křest konat ve stylové kavárně Café Kupka ve třetím patře muzea, nicméně zájem hostů a všech, kteří chtěli být při křtu knihy generála Opaty, byl natolik velký, že bylo potřeba akci přesunout do větších míst muzejní dvorany.

Text publikace Sám nejsi nic o rozsahu přes 220 stran je rozčleněn do jedenácti kapitol. Hned první část nazvaná Poprvé na zahraniční operaci se věnuje nasazení na Balkánu a je zakončena shrnující pasáží s výmluvným názvem Čtyři ponaučení z Balkánu.

Také názvy dalších kapitol výstižně charakterizují jejich obsah. Například: Jak jsem se stal vojákem, Poprvé do operace NATO, Poprvé do Ameriky, k marniňákům do školy, Život na padáku a mezi výsadkáři, Dlouhá cesta na západ s brigádou rychlého nasazení. Poslední část má ve svém názvu zvolání Na štáb! a je i popisem Opatova působení v čele armády. Prostor zde dostalo také téma války na Ukrajině. Opata píše: „Je vidět, co znamená morálka, nejenom vojáků, ale celého národa. Důležitý moment byl, že prezident Zelenskyj neopustil zemi. Pokud nemáte odhodlání a vůli bojovat za svůj stát, dopadne to jako v Afghánistánu.“

Aleš Opata v úvodu knihy, v kapitole nazvané Věnováno všem dobrým vojákům, ale ne Švejkům, objasňuje jak název knihy, tak se zde vyznává ze svého profesionálního kréda a přístupu k vojenskému životu:

„Kdybych měl říct jedinou věc, kterou jsem za život v armádě naučil, určitě to bude: bez svých vojáků bych nebyl nic. Když skočíš z letadla, zjistíš, že padák nedělá rozdíly mezi hodnostmi. V bojové akci záleží na každém vojákovi. Pokud jeden selže, selže celý tým a zpravidla to stojí lidské životy. Jasně, musíte něco umět, zlepšovat se a trénovat. Ale nic z toho nebude nikdy fungovat, pokud kolem sebe nebudete mít fajn lidi stejného ražení, sehraný tým, na který se můžete spolehnout…. Z žádného velitele nebude hvězda, když nebude mít dobré vojáky. To jsem se naučil, to mám rád, to ve mně zůstalo a o tom je tato kniha.“

RED