V Armádním muzeu Žižkov byla otevřena výstava věnovaná V. Havlovi

K prvnímu výročí úmrtí bývalého prezidenta Václava Havla byla ve slavnostním foyer Armádního muzea Žižkov ve čtvrtek 20. prosince otevřena výstava výtvarných děl věnovaná této významné osobnosti českých moderních dějin.

Výstava pořádaná Vojenským historickým ústavem Praha, občanským sdružením Symposion a Knihovnou Václava Havla nabízí díla akademického malíře Jiřího Sozanského z cyklu Odcházení. Představena je také busta Václava Havla od akademického sochaře Lubomíra Janečky, jejíž bronzová podoba je umístěna v sídle Rady Evropy ve Štrasburku. Výstava potrvá do konce února 2013, vstup na ni i do prostor muzea je zdarma.

Výstavu zahájil krátkým proslovem ředitel Martin Palouš z Knihovny Václava Havla. Hovořil i publicista Karel Hvížďala, který společně s Havlem napsal dvě knihy rozhovorů; úryvek z knihy Dálkový výslech přečetl šéf činohry Národního Divadla Michal Dočekal.

Sozanského soubor a Janečkova busta jsou vůbec poprvé představeny české veřejnosti. Bustu Václava Havla vytvořil Lubomír Janečka pro sídlo Rady Evropy, kde byla také v říjnu 2012 slavnostně odhalena. Projekt měl záštitu ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, na organizaci výstavy se podílelo MZV ČR a občanské sdružení Symposion. Bustu financovala Knihovna Václava Havla. Havlova busta vznikla na základě impulsu generálního tajemníka Rady Evropy Thorbjorna Jaglanda. Umělecké předměty v sídle Rady Evropy jsou tradičně dary členských států a busta V. Havla tak byla prvním darem České republiky Radě Evropy.

Jiří Sozanský k svému havlovskému cyklu Odcházení říká: „Cyklus kreseb s autentickými texty Václava Havla byl iniciován mým posledním setkáním s prezidentem na počátku listopadu 2011. S Václavem Havlem jsem se znal od roku 1984. Vždy mně zajímaly jeho texty, které měly něco mnoho společného s mojí výtvarnou tvorbou, ve které se od studijních let věnuji problematice „člověka v mezní situaci“, jak v totalitě nacistické, tak i komunistické.

Václav Havel, jak jsem ho v průběhu let od disidenta po prezidenta sledoval, měl velké charisma a podržel si do pozdní dospělosti vnější podobu rozpačitého chlapce, která byla příčinou toho, že pro mě, jako výtvarníka, nebyla jeho tvář inspirativní. To se změnilo a při našem posledním setkání jsem viděl tvář člověka, který již nebyl zcela přítomen v tomto světě a všechno, čím prošel a procházel, měl vepsáno v obličeji, ve svém výrazu. Maska chlapeckých rozpaků zmizela, byla setřena tíhou života, nemocemi a tlakem okolností, kterým Václav Havel na sklonku života musel čelit po té, co se vrátil k dramatické tvorbě. Ve výrazu jeho tváře se objevila zvláštní směsice utrpení, laskavosti a smíření.

Setkání jsem si jako silný zážitek rychle zpracoval a věděl jsem, že se pokusím o jeho výtvarnou reflexi. Toto rozhodnutí umocnil fakt, že krátce po té Václav Havel odešel z tohoto světa. Titul jeho poslední hry „Odcházení“ se tak stal symbolickou tečkou za jeho životem.

Nikdy jsem neměl v plánu pracovat na portrétech Václava Havla prezidenta. Cyklus deseti portrétů není oficiální verzí politika a prezidenta, ale člověka v závěru své životní pouti, kdy byl pevný rozměr jeho osobnosti v kontrastu s křehkostí jeho fyzické schránky. Portréty jsou mojí poctou člověku, se kterým jsem někdy nesouhlasil, ale kterého jsem si nikdy nepřestal vážit.“

Akademický malíř Jiří Sozanský (*1946 v Praze) studoval v letech 1967-1973 malbu v ateliéru prof. Františka Jiroudka na Akademii výtvarných umění (byl zde i spolužákem Lubomíra Janečky ve stejném ročníku). Od roku 1973 se věnuje malbě, kresbě, grafice, plastice, instalacím, environmentům a filmovým dokumentům.

Autor busty V. Havla, akademický sochař Lubomír Janečka (*1948 ve Zlíně), studoval v letech 1967-1976 sochařství u profesora Karla Lidického na Akademii výtvarných umění, v roce 1984 emigroval do Rakouska a od roku 1985 žije s rodinou ve Spojených státech. Podle historika umění doc. PhDr. Jiřího Šetlíka, CSc. se Janečka v případě Havlovy busty zhostil úkolu šťastně. "K předpokladům splnit převzatý úkol svědčí netoliko vysoká úroveň sochařova umění, kterou osvědčuje svou tvorbou. Jsou jimi rovněž jeho názory a postoje, pro které po absolutoriu pražské AVU nucen opustit rodnou zemi a emigrovat do svobodného světa. Hlavu Václava Havla pojal ve střízlivé věcnosti, především se mu však podařilo vystihnout vnitřní svět portrétovaného, sdělit v modelaci tváře a rozvrhu hlavy sílu jeho myšlení i vůli k činu."