Václav Knotek

Václav Knotek neváhal jako záložní důstojník opustit vlast a rodinu a odejít bojovat do zahraničí. Bez ohledu na následky se zapojil i do odboje a patří k mimořádným ukázkám hrdinství a sebeobětování v úsilí o osvobození vlasti od nesvobody. Vlast pro něj byla ideálem, kterému opakovaně podřizoval své osobní a rodinné zájmy a obětoval jí doslova i svůj život.

Narodil se 27. května 1910 v Prostějově. Vystudoval učitelský ústav a byl učitelem na státní škole ve Studenci u Jilemnice. V letech 1932-1933 absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze u 7. pěší divize v Olomouci. Za mobilizace vykonával funkci velitele spojovací roty náhradního praporu pěšího pluku 6 „Hanácký“.

S nacistickou okupací se Václav Knotek nesmířil a v dubnu 1939 se aktivně zapojil do domácího protinacistického odboje. V únoru 1940 proto musel uprchnout před zatčením do zahraničí. Na velvyslanectví v Bělehradě byl 15. března 1940 odveden k čs. armádě a 26. března dorazil k 1. čs. divizi v Agde, v jejímž rámci se i zúčastnil bojů ve Francii jako pobočník velitele II. praporu pěšího pluku 1 v hodnosti poručíka. Ve Francii se osvědčil, získal francouzský válečný kříž a také Československý válečný kříž 1939. Po evakuaci do Velké Británie sloužil nejprve jako velitel pásového vozidla i jako kronikář pěšího praporu 1. Ale roku 1941 přešel k II. odboru Ministerstva národní obrany. Kvalifikační listina v té době uvádí v rubrice osobní a mravní vlastnosti: „klidné povahy, přímý, výborných charakterových vlastností, samostatný“. Počátkem roku 1945 se v italském Bari připravoval jako velitel na již nerealizovaný výsadek Chromium. Po několika marných pokusech o vysazení byl odvolán až 7. května 1945.

Ve vlasti zanechal svoji ženu Zdeňku se dvěma malými syny. Manželka byla internována v táboře Svatobořice a Knotkův mladší bratr Jan zahynul v dubnu 1943 v koncentračním táboře Osvětim.

V Praze se stal škpt. Knotek přednostou šifrového oddělení zpravodajského odboru Ministerstva vnitra. Právě zpravodajské služby se staly cílem silné, ale skryté komunistické penetrace. Václav Knotek tak byl jedním z mála nekomunistických špičkových odborníků na ministerstvu. Jako přesvědčený demokrat vnímal nebezpečí nové totality a proto zpravodajsky úzce spolupracoval s generálním tajemníkem národně socialistické strany Vladimírem Krajinou. Jako národní socialista aktivně pracoval proti podvratné činnosti komunistů a proto se musel zachránit útěkem do exilu. Do Anglie se mu na jaře 1948 podařilo tajně dopravit i manželku a čtyři malé děti. Ve Velké Británii byl oceněn Řádem britského impéria.

Václav Knotek se ale bez ohledu na riziko pustil znovu do odboje za osvobození vlasti. S britskými doklady na cizí jméno a pozměněnou vizáží přijel tajně 15. června 1948 do Československa. Chtěl pro odboj využít své kontakty ve státních institucích. Ovšem již druhý den jej po zradě bývalého spolubojovníka Státní bezpečnost v Praze zatkla. Ve věznici StB ve Washingtonově ulici se Knotkovi podařilo v průběhu osobní prohlídky použít jed ukrytý v ústech, aby tak chránil své spolupracovníky. Jeho smrt 16. června 1948 je v dějinách třetího odboje mimořádná. Státní bezpečnost Knotkovu smrt tajila.

Zdena Knotková zůstala se čtyřmi dětmi ve Velké Británii sama. Jediným pojítkem z vlastí byli přátelé – exulanti. O osudu manžela a otce neměla rodina žádné zprávy. Zcela bezpečně byla smrt Václava Knotka potvrzena až po roce 1989, kdy mohla roku 1992 paní Knotková v Praze prostudovat příslušné materiály Státní bezpečnosti. Dne 28. října 1999 prezident Václav Havel povýšil Václava Knotka jako výraz ocenění mimořádných zásluh v boji proti fašismu a budování demokratické armády mimořádně do hodnosti plukovníka in memoriam.

Prokop Tomek

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.