Válečná legionářská trilogie Jana Čumpelíka, malíře spojeného s různými československými režimy

V roce 1948 získal Vojenský historický ústav jako dar od firmy Explosia trilogii monumentálních olejomaleb, oslavujících několik významných okamžiků z historie čs. legií na evropských bojištích první světové války. Jejich autorem je český malíř Jan Čumpelík (1895-1965), který je dodnes spojován spíše s ideologickou tvorbou Armádního výtvarného studia.

Společným jmenovatelem této trojice obrazů je, že každý vypráví svůj vlastní příběh a do kompozice je vždy zasazena postava jedné či více vůdčích osobností dané události.

První z nich, obraz bitvy u Zborova, která se udála 2. července 1917, je zasazen do frontového zákopu. V čele útoku je zobrazen velitel 8. roty 1. čs. střeleckého pluku Josef Jiří Švec. V popředí je také dynamická postava praporečníka s vlajícím praporem v bílo-červené barevné kombinaci. V pravé části plátna je zachycen i Jan Syrový v okamžiku, kdy byl v bitvě zasažen do pravého oka.

Další z obrazů nese název, vepsaný autorem v pravém dolním rohu: Na paměť československých hrdinů od Terronu a Vouziers. Jako jediný z této trojice je signován autorem. Ústřední figurální scénu tvoři postava poručíka Otakara Husáka, který vede s mapou v ruce útok legionářů na německé pozice. V této francouzské scéně použil autor biblické téma. Tělo jedné z obětí je překryto bílým plátnem a tato scéna připomíná vyobrazení těla Kristova po sejmutí z kříže.

Velmi podobně je pojat i třetí obraz trilogie s názvem Doss Alto. Neopominutelnou je postava Jana Čapka (v pravé části), sokolského aktivisty a jednoho ze zakladatelů čs. dobrovolnického sboru v Itálii. Zahynul v den svých narozenin uprostřed bojů na Piavě (17. června 1918). Ústřední scéna je opět inspirována novozákonním příběhem ukřižování Ježíše Krista. Dva legionáři podpírají mrtvé tělo dobrovolníka Bedřicha Havleny. Ten se dostal v červnu 1918 do rakouského zajetí. Následně byl odsouzen k trestu smrti za velezradu a popraven poblíž San Donà di Piave dne 21. června 1918.

Autor trilogie Jan Čumpelík pocházel z Dobrovic u Mladé Boleslavi. Jeho cesta k výtvarné činnosti nebyla přímočará. Po vyučení se živil několik let jako malíř pokojů a divadelních dekorací. Teprve po první světové válce absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění u profesora Vratislava Nechleby. Jeho raná tvorba byla inspirována zejména lidovým uměním východní Moravy a Slovenska, kde trávil mnoho času.

Viditelný zlom v umělcově přístupu k malbě nastal teprve po jeho návratu ze studijních cest do Francie a Belgie na konci dvacátých let 20. století. Začal se intenzivně zabývat portrétní tvorbou a velkými historickými sceneriemi.

Po únorových událostech roku 1948 se stal Jan Čumpelík díky svému ideologickému přesvědčení jednou z vůdčích uměleckých osobností tzv. sorely (socialistické umění v Československu padesátých let). V kolektivu autorů nově založeného Armádního výtvarného studia vytvořil řadu účelových maleb rozmanité kvality, poplatných komunistickému režimu (Díkůvzdání generalissimovi Stalinovi, Vám poděkování a lásku Vám, Na úsvitu únorového dne). S odstupem času je ovšem třeba ocenit umělcův skutečný talent. Jeho malby jsou plné výrazných barev. Dokonalá hra světel a stínů se tolik podobá technice starých barokních mistrů.

Vznik tak výrazných uměleckých děl, jako je prezentovaná trilogie, se jistě neobešel bez předchozí odpovídající odborné přípravy, které musel Jan Čumpelík věnovat mnoho času. Dovedl vystihnout zásadní události a jejich hlavní aktéry. Určitě měl rovněž k dispozici dostatek figurantů, výstrojních součástí a zbraní, které českoslovenští legionáři za války používali.

Z řady skic, které bezpochyby vytvořil v rámci přípravných prací, se dochovala studie obličeje francouzského legionáře, kterou však nakonec použil pro Doss Alto. Na této studii je zajímavé, že na hodnostním označení legionáře je bílo-modro-červená symbolika, kterou používali italští legionáři až po svém návratu do Československa. Stejnou barevnou kombinaci zvolil Čumpelík i na italském plátně.

Monumentalitě odpovídají i rozměry jednotlivých pláten (474×178 cm). Můžeme se také domnívat, že akvizici pro Vojenský historický ústav inicioval v roce 1948 generál Otakar Husák, který působil v letech 1945–1948 ve funkci generálního ředitele firmy Synthesia sloučené již s Explosií v národní podnik. A je také možné, že Jan Čumpelík vytvořil tato tři díla právě na jeho objednávku.

Ilona Krbcová