Vyšlo nové číslo časopisu Historie a vojenství, letošní třetí

Vyšlo nové číslo časopisu Historie a vojenství, letošní třetí

20. 09. 2022

Letošnímu třetímu číslu časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav Praha, dominují dva texty, jenž nás vracejí do přelomového období konce 80. a počátku 90. let v tehdejším Československu. Čtenář ale v časopise najde také další část materiálu, který přináší pečlivě zpracovanou bibliografii článků a publikací věnujících se atentátu na Reinharda Heydricha.

Jádrem čísla 3/2022 čtvrtletníku Historie vojenství jsou dvě obsáhlé studie. První z nich se vrací do roku 1991 a akci na ostravském letišti Mošnov, druhý se obšírně věnuje československé armádě v období společenské transformace v letech 1989-1992.

Ostrava-Mošnov 1991 aneb výbušné hledání tajemné substance, to je název článku, jehož autorem je Stanislav Polnar. Autor hned na úvod svého textu popisuje období počátku 90. let a píše:

„Bez ohledu na nepopiratelná pozitiva nezbytného procesu přinesla tato doba i mnohá tápání a hledání v oboru vnitřní a vnější bezpečnosti státu, což nakonec vyústilo v nejedno pochybení. Do této kategorie lze bohužel počítat i bezpečnostní akci složek federálních ministerstev vnitra a obrany, jež proběhla v samotném závěru měsíce srpna roku 1991 na letišti v Mošnově u Ostravy. Její nejednoznačné příčiny i dubiózní výsledky měly negativní ohlas zejména v československém mediálním prostoru a do značné míry zpochybnily důvěryhodnost československých ozbrojených složek v očích nejširší veřejnosti.“

S. Polnar dále soudí: „Celá mošnovská kauza představovala do té doby největší skandál týkající se činnosti polistopadového bezpečnostního aparátu… Rozhodující podnět k akci na mošnovském letišti vzešel z prostředí tehdejšího federálního ministerstva obrany (FMO), které počátkem července roku 1991 vedl ministr Luboš Dobrovský. Dle informací Vojenského obranného zpravodajství (VOZ) se na letišti Ostrava-Mošnov měla nacházet strategická vojenská látka, jež se do ČSFR jako tranzitní země dostala nelegálně a měla být dále z republiky vyvezena… Podobné, leč neurčité signály doputovaly i na stůl Jána Langoše, který řídil federální ministerstvo vnitra (FMV). Dle některých zdrojů měla tyto informace získat nezávisle Federální kriminální ústředna, a to z odposlechů v kauze šetření aktivit bývalého JZD Agrokombinát Slušovice.“

V následující studii nazvané Transformace čs. armády v letech 1989 až 1992 – záměry versus realita (1. část) se její autor Pavel Minařík věnuje jedné z největších proměn našich ozbrojených složek v historii českého/československého státu. Z původně gigantické armády včleněné do Varšavské smlouvy a existující v područí sovětské armády se postupně stávala armáda samostatného a nezávislého státu – a ovšem také armáda podstatně menší.

Autor píše: „Poměrně krátké období let 1989–1992 dynamikou svého turbulentního vývoje překonalo předcházející dvě desetiletí „poklidného“ normalizačního vývoje po pomyslném zemětřesení, které vyvolala intervence armád Varšavské smlouvy a rozmístění Střední skupiny sovětských vojsk v podobě dislokačních a organizačních změn realizovaných od září 1968 do října 1969. Čs. armáda tak byla počátkem 90. let postavena před fakt, že její vývoj již nebude určován „protokoly, doporučeními či konzultacemi“ v Moskvě, ale rozhodnutími domácích politických představitelů a institucí vzešlých ze svobodných voleb… V armádě zároveň nastala postupná, i když poněkud zdlouhavá personální obměna, když z ní odešli představitelé nejvíce spojení s předcházejícím politickým uspořádáním s dominancí jediné politické strany, a zároveň i vojáci z povolání nespokojení s průběhem své služby či perspektivou profesního nebo karierního růstu. Naopak se do armády navraceli vojáci z povolání, kteří ji po srpnu 1968 museli z politických důvodů opustit a jejichž uvažování nebylo svázáno dosavadními dogmaty či konvencemi, což bylo neocenitelným přínosem zejména u generálů a důstojníků působících ve vedení resortu obrany a velení armády.

Nastal čas komplikované proměny mohutné armády frontového typu, připravené vést společně s armádami spojenců útočné operace v rychlém tempu do velké hloubky území protivníka, na armádu určenou k samostatné obraně státního území ČSFR před možným napadením ze všech azimutů. Po ukončení organizačních a dislokačních změn byla armáda rozmístěna rovnoměrně po celém území státu, disponovala však mnohem menšími zdroji, jak personálními, tak finančními či materiálními. V průběhu let 1989–1992 bylo zpracováno několik koncepcí výstavby čs. armády, přičemž poslední z nich ve své podstatě určila rámcovou podobu Armády České republiky na taktickém, a částečně i operačním a strategickém stupni, do roku 1997.“

Celá studie je doplněna početným obrazovým materiálem, přínosné a zajímavé jsou nejrůznější mapy a náčrty týkající se rozmístění našich jednotek na území státu, jejich struktura atd.

Historik VHÚ Karel Straka je autorem textu Představy a plány na ozbrojené vystoupení proti okupantům v Protektorátu Čechy a Morava v kontextu vztahů československého a britského zpravodajství z let 1939–1943, respektive druhé části tohoto materiálu, jehož první díl byl zveřejněn v minulém čísle Historie a vojenství. Strakův kolega Tomáš Jakl pak v následujícím článku Flotila pražské Luftschutzpolizei zaměřuje svoji pozornost na existenci dvou lehkých hasičských člunů, jejichž stanoviště bylo v pražském Holešovickém přístavu a jejichž primárním úkolem bylo zasahovat v případě bombardování a následných požárů přístavních zařízení. Šlo pravděpodobně o vůbec první hasičské lodě v českých zemích, rozhodně však o první hasičské lodě československé, respektive české konstrukce a výroby v historii. Obě plavidla byla postavena na objednávku Plavebního ředitelství v Praze z října 1941 v pražských loděnicích B. Antropius v Holešovicích jako požární a havarijní čluny protiletecké policie. Dodány byly postupně v letech 1943 a 1944. Šlo o celokovové svařované čluny s plochým dnem o délce 18,4 m a šířce 3,48 m, pohon člunu obstarávaly dva šestiválcové dieselové automobilové motory, každý z motorů poháněl jednu vrtuli. Vodní proudy obsluhovalo hasičské družstvo s velitelem a jedenácti muži.

Jiří Rajlich ve svém textu Bombardér T2990 se odmlčel – tečka po 81 letech rekapituluje historii jednoho ze sestřelených československých letounů během druhé světové války. Příběh se začal odvíjet v noci z 22. na 23. červen 1941, tečka byla napsána 23. června 2022 na britském válečném hřbitově v nizozemském městě Bergen op Zoom, kde byly pohřbeny ostatky pětice československých letců, kteří padli během bojového letu nad Nizozemskem před 81 lety. V roce 2021 byly ostatky vyzdviženy spolu se zbytky letounu, který byl sestřelen německým nočním stíhačem u obce Nieuwe Niedorp, vzdálené asi 20 kilometrů.

Jan Zumr v textu Alfred von Waldstätten (1872–1952) přibližuje čtenářům jednoho z nejvýše postavených představitelů rakousko-uherské armády v druhé polovině první světové války. Na armádní vrchol se dostal díky přízni císaře Karla I., jemuž byl řadu měsíců přímo podřízen jako štábní důstojník. Po skončení války se ale neusadil v Rakousku, nýbrž v nově vzniklém Československu, kde převzal správu velkostatku ve slezských Litultovicích po svém tchánovi. Po okupaci čs. pohraničí se stal místním starostou, kvůli čemuž se po druhé světové válce dostal před Mimořádný lidový soud (MLS) v Opavě, který jej odsoudil k trestu odnětí svobody.

Na závěr letošního třetího čísla Historie a vojenství nalezne čtenář – vedle pravidelných recenzí a medailonů – také seznam textů, které se vztahují k atentátu na Reinharda Heydricha; 80. výročí této akce jsme si letos připomněli. Autory textu Atentát na Reinharda Heydricha – výběrová bibliografie z let 2002–2022 (II. část) jsou pracovníci knihovny VHÚ Zdeněk Munzar, Radka Novobilská a Jana Židlíková.

Časopis Historie a vojenství vydává Vojenský historický ústav Praha. Číslo 3/2022 je možné koupit za 99 Kč na běžných prodejních místech.

Upozorňujeme na finančně výhodnou možnost získávat časopis Historie a vojenství prostřednictvím předplatného, v České republice za roční cenu 370 Kč (92,50 Kč za jedno číslo). Předplatit lze také zasílání do Slovenské republiky a dalších zemí. Předplatné časopisu Historie a vojenství se dá i darovat. Kontaktní údaje na příslušné distribuční společnosti naleznete zde.

 

Aktuálně



Osmdesáté čtvrté výročí mnichovského diktátu: kritické dny republiky i národa

Osmdesáté čtvrté výročí mnichovského diktátu: kritické dny republiky i národa

26. 09. 2022
Před 84 lety, noci z 29. na 30. září 1938, byla podepsána…
Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část druhá. Od roku 1740 do vypuknutí první světové války. 

Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část druhá. Od roku 1740 do vypuknutí první světové války. 

23. 09. 2022
Druhá část nové expozice v rekonstruovaném Armádním muzeu Žižkov je věnována období od…
Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část první. Od nejstarších dob po rok 1740.

Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část první. Od nejstarších dob po rok 1740.

17. 09. 2022
V naší sérii článků, v nichž vám představujeme novou podobu Armádního muzea Žižkov, se…
Nové zastřešení dvorany Armádního muzea Žižkov detailně a efektně

Nové zastřešení dvorany Armádního muzea Žižkov detailně a efektně

11. 09. 2022
Rozměrově největším novým prvkem rekonstruovaného Armádního muzea Žižkov je zastřešení dvorany. Mohutná…
Americký ministr obrany navštívil Národní památník hrdinů heydrichiády, převzal zde i knihu Atentát / Assassination

Americký ministr obrany navštívil Národní památník hrdinů heydrichiády, převzal zde i knihu Atentát / Assassination

09. 09. 2022
Americký ministr obrany Lloyd Austin, který je v České republice na oficiální…