Výstava před Generálním štábem mapuje více než devadesát let existence VHÚ

Ve středu 14. března byla před budovou Generálního štábu AČR v Praze zahájena výstava, která na více než desítce panelů ukazuje minulost a současnost Vojenského historického ústavu Praha.

Výstava „VHÚ Praha včera a dnes“ je po zimní přestávce první ze série panelových výstav, které jsou již tradičně pořádány před budovou Generálního štábu Armády České republiky v Praze 6, na Vítězném náměstí. Výstavu zahájil svým proslovem náčelník Generálního štábu armádní generál Vlastimil Picek. Jeho průvodcem po jednotlivých panelech výstavy pak byl plukovník Michal Burian, ředitel odboru muzeí VHÚ Praha.

Výstavu připravil VHÚ ve spolupráci s Generálním štábem AČR a odborem komunikace a propagace Ministerstva obrany ČR. Autorem expozice je Jan Šach ve spolupráci Karlem Strakou a Jaroslavem Láníkem z VHÚ. Návštěvníkům i kolemjdoucím je zde představena barvitá minulost instituce, která byla založena jen krátce po první světové válce a měla připomínat jak vojenskou minulost obecně, tak boje československých vojáků za národní svobodu. Následné vybudování komplexu budov na úpatí Vítkova a zřízení Památníku osvobození na přelomu 20. a 30. let dalo celé instituci i pevný základ, ze kterého de facto čerpá dodnes. Dvakrát však byla základní idea vojenského muzea vystavena masivnímu režimnímu tlaku, který poznamenal jeho činnost: v období okupace a za vlády komunistů. Po roce 1989 ovšem dokázal Vojenský historický ústav Praha úspěšně navázat na prvorepublikové tradice a došlo k výraznému zvýšení úrovně instituce po všech stránkách.

Výstava textově a především obrazově představuje hlavní milníky v dějinách VHÚ: založení, výstavbu budovy pod Vítkovem (včetně památníku na samotném vrchu; autorem obou stylově jednotných budov byl arch. J. Zázvorka), vrchol činnosti v 30. letech, ale také zabrání budovy gestapem a německou mocí. Poválečná etapa ukazuje, jakým způsobem nový režim okleštil svobodu instituce a učinil z ní pouhou služku své propagandy. Krátké období relativní volnosti koncem 60. let přineslo své plody, především vzniklo Letecké muzeum ve Kbelích, které se posléze stalo jedním z nejvýznamnějších leteckých muzeí v Evropě. Zásadním růstem však prošel Vojenský historický ústav Praha po roce 1989 - proměnilo se mateřské Armádní muzeum Žižkov, vznikly další četné expozice, především se však zrodilo Vojenské technické muzeum Lešany, kde se podařilo během několika let vybudovat impozantní sbírku pozemní vojenské techniky.

„Naším cílem bylo ukázat ve zkratce vývoj VHÚ od roku 1918 až do dnešních dnů, přičemž jsme chtěli vzájemně propojit dějiny instituce s dějinami státu,“ říká hlavní autor výstavy Jan Šach. „Je příznačné, že dobré roky pro republiku byly dobrými roky i pro celou instituci. Její základní myšlenka, tedy přibližovat veřejnosti vojenské dějiny, se přitom ukázala natolik silnou a přitažlivou, že dokázala přežít i dva totalitní režimy.“