Prohlédněte si výstavu přibližující historii našeho chemického vojska

Před budovou Generálního štábu Armády České republiky v Praze 6 na Vítězném náměstí byla ve čtvrtek 19. září zpřístupněna panelová výstava, která přibližuje již stoletou historii československého a českého chemického vojska. Výstavu připravil Vojenský historický ústav Praha, jejím autorem je kurátor VHÚ Zdeněk Polčák.

Výstava v Praze 6 na Vítězném náměstí nese název 100 let plynové služby a chemického vojska - a právě sto let existence "chemiků" v naší armádě si v těchto dnech připomínáme. Expozice čítá na dvě desítky panelů podrobně mapující historii této části vojska, texty jsou doplněny bohatým fotografickým doprovodem. Autorem expozice je Zdeněk Polčák, kurátor sbírek chemického materiálu Vojenského historického ústavu Praha.

Výstavu zahájil první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR, generálporučík Jaromír Zůna. Přítomni byli další hosté z řad vojenského, politického a společenského života.

Použitím chlóru v bitvě u Yper 22. dubna 1915 se otevřely dveře k používání bojových chemických látek - šlo však o sofistikovanou zbraň, která vyžadovala ke své obsluze vycvičený personál. Proto musely ještě před jejím použitím vzniknout zárodky budoucího chemického vojska. To během následujících let prošlo výraznými změnami. A co je pozoruhodné: jeho jednotky se nakonec ukázaly být mnohem důležitější pro ochranu před těmito novými zbraněmi, než k jejich obsluze.

V armádě nově vzniklé Republiky československé neměla plynová služba, jak se začala nazývat nová složka armády zabývající se bojovými chemickými látkami, jednoduchou pozici. Ochrana proti bojovým chemickým látkám nezapadala zcela do koncepce armády. Teprve během následujících let musely být vytvořeny podmínky pro plné pochopení jejího významu a pro její emancipaci v rámci armády.

Přispělo k tomu nejen rostoucí nebezpečí nové války, ale také píle a zaujatost všech příslušníků plynové služby. Ti dokázali v počátečních nepříznivých podmínkách vybudovat pevné základy budoucího moderního chemického vojska. Jejich následovníci toho plně využili a čtyři roky po válce, přesně 27. září 1949, bylo založeno chemické vojsko.

Další fáze jeho budování však probíhala za zcela jiných podmínek, podmínek totalitního politického systému. Po jeho zhroucení pak přišla jedna z nejslavnějších chvil novodobého chemického vojska – účast chemiků ve Válce v Zálivu. Na jejich úspěch po té navázaly další útvary, jako byla 9. rota chemické ochrany, první plně profesionální jednotka AČR a dnes 31. pluk chemické, radiační a biologické ochrany.

Generálporučík Jaromír Zůna ve svém projevu roli chemického vojska v naší armádě shrnul:

"Po celou dobu své existence chemické vojsko vyžadovalo vysokou propojenost mezi armádou, průmyslem, ale i vědeckým zázemím a vzděláváním.  Jeho úspěchy a kvalita jsou odrazem tohoto propojení. To je také jedním z důvodů proč se stoletou historií československého respektive českého chemického vojska jako červená nit vine obrovská zaujatost a vysoká odbornost jeho příslušníků.

Ti, kteří slouží v řadách dnešního chemického vojska, navazují na tradici a výjimečné schopnosti svých předchůdců bojujících v 1. a 2. světové válce i těch, kteří v podmínkách svobodného stejně tak totalitního Československa vybudovali jeho základy, jež přečkaly všechny politické změny.  Navíc dokázali obstát v nových zkouškách čekajících na ně v pouštích Kuvajtu, Iráku, v horách Afghánistánu i bývalé Jugoslávie. Vysoké renomé, které si získali, jim umožňuje pokračovat v bohaté tradici, ale zároveň je zavazuje k tomu, aby neslevili ze svých dovedností a profesionality."

RED