Armáda České republiky – součást aliančních jednotek III

Teroristické útoky spáchané 11. září 2001 ve Spojených státech amerických, kdy příslušníci militantní organizace al-Káida unesli dopravní letadla na komerčních linkách a narazili s nimi do budov Světového obchodního centra v New Yorku a do budovy Pentagonu, znamenaly mezník v působení České armády v zahraničních operacích. Česká republika se po aktivaci článku 5 Washingtonské smlouvy aktivně postavila bok po boku svým spojencům a zapojila se do protiteroristických operací, jež probíhaly na Blízkém východě.

 

V tomto regionu působili českoslovenští vojáci již v na počátku 90. let minulého století. V srpnu 1990 překročila irácká vojska hranice Kuvajtu, obsadila celé jeho území a Saddám Hussain Kuvajt prohlásil za další iráckou provincii. Poté, co diplomatický nátlak nevedl k žádným výsledkům, byla v lednu následujícího roku zahájena operace Pouštní bouře. Jejím hlavním cílem bylo tlačit irácká vojska z Kuvajtu.

Federální shromáždění České a Slovenské republiky souhlas se zapojením do mezinárodní koalice a účastí československé protichemické jednotky, která byla dislokována na severu Saúdské Arábie, nedaleko města Hafr-El Batín. Z politických důvodů bylo rozhodnuto, že jednotky saudskoarabské armády budou mezi prvními, které vstoupí do Kuvajtu. To zásadním způsobem ovlivnilo i činnost československé protichemické jednotky.

Po skončení bojových operací v Kuvajtu byla na základě rezolucí OSN zahájena mise UNGCI na podporu humanitární pomoci obyvatelstvu Iráku, která dohlížela na rozdělování humanitární pomoci a poskytovala ochranu pracovníkům humanitárních organizací. Mise trvala až do roku 2003 a celkem se jí zúčastnilo více než 300 českých a slovenských vojáků.

 

Irák

Bezprostřední odpovědí na teroristické útoky ze září 2001 se stala operace Trvalá svoboda, která souběžně probíhala na území Iráku a Afghánistánu a k níž můžeme přiřadit i další protiteroristické operace na Filipínách, v Africkém rohu, v severní a subsaharské Africe, v Kyrgyzstánu a vyzbrojování a výcvik gruzínských jednotek (posledně dvě jmenované byly ukončeny v roce 2004).

V rámci koaliční operace Trvalá svoboda byla v obavách z možného iráckého útoku za použití zbraní hromadného ničení zahájena mise v Kuvajtu., do níž se v březnu 2002 zapojila také Česká republika. Kontingent AČR tvořily především 9. rota chemické ochrany z Liberce, národní podpůrný prvek (logistické zajištění) a speciální zdravotnický odřad. Kontingent umístěný na základně Camp Doha v Kuvajtu byl začleněn do účelového uskupení Combined Joit Task Force – Consequence Management (CJTF CM), které bylo předurčeno k odstraňování případných následků použití zbraní hromadného ničení. Naše jednotka se podílela na radiačním, chemickém a biologickém zajištění základny, na žádost kuvajtské strany byl prováděn i výcvik v oblasti chemického zabezpečení. V září byla 9. rcho nahrazena 4. odřadem rcho z Týna nad Vltavou, který dále působil na základně Camp Doha. Vzhledem k profesionalitě českých vojáků zařadil velitel CJTF CM do sil okamžité reakce.

Na základě požadavku americké strany na posílení kapacit stávajícího kontingentu bylo rozhodnuto o navýšení sil a prostředků na velikost praporu a dne 1. února 2003 zahájil operační činnost 1. prapor radiační, chemické a biologické ochrany v počtu 395 osob. Zároveň došlo díky rozhodnutí vlády a parlamentu k rozšíření možného prostoru působení na Turecko a Izrael.

Dohoda s vládou Slovenské republiky o nasazení Ozbrojených sil Slovenské republiky vedla 1. března 2003 k vytvoření společného 1. česko-slovenského praporu radiační, chemické a biologické ochrany. Hlavní síly praporu byly dislokovány v Kuvajt City, zpětný odřad zůstal dále v Camp Doha. S vypuknutím bojů, k němuž došlo 20. března 2003ontingent absolvoval řadu výjezdů do míst dopadu nebo na místa, kde byly objeveny neznámé chemické látky. Činnost 1. česko-slovenského praporu byla ukončena v květnu 2003.

V nastalém konfliktu kalice vedená Spojenými státy svrhla diktátorský režim Saddáma Husajna a zahájila okupaci Iráku. To vedlo k asymetrické válce se skupinami, které se po zhroucení státu a faktickém zničení armády odmítly vzdát ozbrojeného odporu.

Česká republika se do operací na území Iráku v rámci operace Irácká svoboda zapojila kontingentem, jehož část tvořila 7. polní nemocnice, skupina Vojenské policie, skupina pro civilní a vojenskou spolupráci atd. Příslušníci kontingentu se do prostoru zasazení v jihoirácké Basře přemístili v jarních měsících roku 2003. Polní nemocnice byla určena k poskytování humanitární pomoci a lékařské péče místnímu obyvatelstvu, poskytování odborné péče našim vojákům a v případě nutnosti dalším příslušníkům ozbrojených sil států působících na iráckém území.

V prosinci téhož roku vystřídal zdravotníky kontingent Vojenské policie, dislokovaný na základně Shaibah (25 km jihozápadně od Basry) v operačním sektoru a podřízenosti mnohonárodnostní divize jihovýchod. Jeho hlavním úkolem bylo dohlížet na činnost místní policie a pomáhat při výcviku jejich příslušníků. Příprava se uskutečňovala přímo na základně nebo v policejní akademii Az-Zubayr.

V letech 2007 až 2008 vyslala Česká republika do Iráku kontingent, který zajišťoval ochranu a ostrahu britské základny na letišti Basra a menší kontingent, jehož hlavním úkolem byl výcvik příslušníků irácké armády na tanky k obsluze, provozu a údržby tanků 7-72 a bojových vozidel pěchoty BVP-1.

 

Afghánistán

Na přelomu tisíciletí stoupl význam Afghánistánu. Přístup USA k této zemi se začal měnit na konci 90. let minulého století, po atentátech na americké ambasády v Nairobi a v Dar es-Sallamu. K zásadní změně vztahů došlo po 11. září 2001, kdy USA vyhlásily celosvětovou válku proti terorismu. Prvním bojištěm se stal Afghánistán, a to proto, že jeho vláda umožnila, aby afghánské území bylo využíváno pro operace organizace al-Káida. Operace Trvalá svoboda skončila zdrcujícím vítězstvím USA a jeho spojenců a svržením vlády Talibanu, hovořilo se o tzv. afghánském modelu rychlé a nenákladné války založené na zdrcující převaze v nejmodernějších technologiích.

Operace probíhala i dále po porážce Talibánu. Česká republika se zapojila především 601. skupinou speciálních sil, a to v roce 2004, kdy byl kontingent dislokován na letišti Bagram odkud se přesouval na předsunuté základny. O dva roky později byla jednotka zasazena na letišti Kandahár a také o dva roky později.

Zklidnění situace však nemělo dlouhého trvání. I zde došlo k vleklé asymetrické válce, v níž začal protivník uplatňovat metody a postupy používané v Iráku, a to používání nástražných a výbušných systémů, sebevražedné atentáty apod. Situaci komplikovalo slabé postavení ústřední vlády v Kábulu, skutečnost, že zemi tvoří kmenové svazy a kmeny s rodinami, jejichž loajalita ke Kábulu je velmi nízká ne-li nulová. Každý ovládl určité území a byl podporován některým z okolních států. Velký problém sehrává i propustnost afghánsko-pákistánské hranice.

Dne 5. prosince 2001 byla podepsána Smlouva o prozatímním uspořádání Afghánistánu“, v níž dočasná afghánská vláda vyjádřila souhlas s vysláním mezinárodních bezpečnostních a podpůrných jednotek ISAF. Šlo o mírovou operaci pod mandátem rady bezpečnosti OSN., do níž se zapojilo 17 států. Dne 11. srpna převzalo odpovědnost za misi ISAF NATO. K hlavním úkolům aliančních sil ISAF patřilo vytváření bezpečného prostředí pro další rozvoj a rekonstrukci země, rozšiřování autority afghánské vlády na celé teritorium státu, pomoc afghánské vládě při výcviku Afghánské národní armády a při realizaci programů odzbrojení a demobilizace.

Prvním příspěvkem AČR do ISAF bylo vyslání 6. polní nemocnice, která působila v Kábulu od května do října 2002. Vystřídala ji 11. polní nemocnice, jejíž mise skončila v únoru 2003, poté zde byl nasazen polní chirurgický tým. Postupně byli do operace ISAF zapojováni čeští chemici, pyrotechnici, meteorologové a příslušníci vrtulníkového letectva.

Bezesporu za nejdůležitější část nasazení Armády České republiky v rámci sil ISAF můžeme označit národní Provinční rekonstrukční týmy (PRT) v provincii Lógar a ve Fayzabádu. Hlavním cílem aktivit PRT byla podpora centrální a provinční vlády při zajišťování potřeb obyvatelstva a bezpečného prostředí (např. obnova vodních zdrojů, bezpečnosti, zdravotnictví. Armáda České republiky se prostřednictvím jednotky OMLT v afghánské provincii Wardak podílela i na výcviku Afghánské národní armády. Jejím úkolem bylo mentorovat – školit, instruovat, cvičit a pomáhat v procesu plánování, velení a řízení – jednotky Afghánské národní armády v síle pěšího praporu.

Jednotky sil ISAF NATO v Afghánistánu působily až 31. prosince 2014, kdy byla mise ISAF ukončena. Plynule na ní navázala výcviková mise, která začala působit 1. ledna 2015 pod názvem Resolute Support Mission.

Jaroslav Láník

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha