ATENTÁT 80: Československý zahraniční odboj na přelomu let 1941 a 1942

ATENTÁT 80: Československý zahraniční odboj na přelomu let 1941 a 1942

07. 04. 2022

Po těžkých porážkách z let 1939 v Polsku a 1940 ve Francii se podařilo československý zahraniční odboj zkonsolidovat ve Velké Británii. Zde našli Češi a Slováci vhodné podmínky pro další vedení boje za osvobození své vlasti z nacistické okupace. Přelom let 1941 a 1942 s účastí na obraně Tobruku v severní Africe a operací ANTHROPOID patří k vrcholům československého druhého odboje za celou dobu války.

Nejvyšším ústředním správním úřadem pro záležitosti československé branné moci v exilu bylo v letech 1941 a 1942 československé ministerstvo národní obrany v Londýně. V jeho čele stál ministr národní obrany divizní generál Sergěj Ingr, jenž byl členem vlády Republiky československé a byl pověřen presidentem Čs. republiky výkonem funkce hlavního velitele československé branné moci.

Ministru národní obrany příslušelo uplatňování práv a plnění povinností hlavního velitele československé branné moci v rozsahu zákonných ustanovení, vládních nařízení a vojenských předpisů. Dále mu příslušelo uplatňování postavení hlavního velitele československé branné moci i ve všech případech vyplývajících z provádění ujednaných úmluv.

Ministerstvo národní obrany bylo členěno do čtyř odborů:

I. odbor — měl na starosti personální záležitosti, věci politicko-právní a spolupráci se státními orgány.

II. odbor — měl v gesci záležitosti zpravodajské služby, včetně výsadků do vlasti.

III. odbor — se zabýval výcvikem, organizací, výchovou a studijními záležitostmi.

IV. odbor — měl na starosti materiální a správní záležitosti.

Ministerstvu národní obrany podléhali čs. vojenští a letečtí atašé, akreditovaní za druhé světové války u čs. zastupitelských orgánů. V roce 1942 působili u vlády belgické, francouzské, holandské, íránské, jugoslávské, lucemburské, norské, polské, sovětské a Spojených států severoamerických. Čs. styční důstojníci působili také v Ekvádoru, Egyptě, Kolumbii a Turecku.

Na územích, kde mimo Velkou Británii probíhalo formování, výcvik a nasazení československých vojenských jednotek, působily československé vojenské mise. V roce 1942 to byla Československá vojenská mise pro Balkán, Blízký a Střední východ v Jeruzalémě, Československá vojenská mise v Kanadě a Československá vojenská mise v Sovětském svazu.

 

Nejvíce v Británii

Jednotky československé branné moci působily v roce 1942 ve Velké Británii, na Středním východě a v Sovětském svazu. Největší počet československých vojáků byl v té době ve Velké Británii. Ze zbytků 1. československé divize, evakuované z Francie, vznikla ve Velké Británii nejprve 14. srpna 1940 v Cholmondeley 1. československá smíšená brigáda. Čs. pozemní jednotky na území Velké Británie a na Středním východě byly poté organizovány na základě dohody mezi československou exilovou vládou a vládou Velké Británie ze dne 25. října 1940.

Československá smíšená brigáda byla od října 1940 rozmístěna v okolí Leamingtonu. V červenci 1941 byla reorganizována podle britských organizačních předpisů a přejmenována na Československou samostatnou brigádu (Czechoslovak Independent Brigade Group). V roce 1941 se skládala z velitelství, smíšeného přezvědného oddílu, kulometné roty, protitankové baterie, dělostřeleckého pluku a dvou pěších praporů. V květnu 1942 se přesunula na jižní pobřeží Velké Británie k Ilminsteru. Brigáda, kromě stále probíhajícího výcviku, střežila letiště a další vojenské objekty a její 2. prapor byl nasazen v obranných postaveních na pobřeží mezi městy Sidmouth a Seaton.

Na konci srpna 1942 čekal brigádu další přesun, tentokrát na východní pobřeží k Lowestoftu, do pobřežních obranných postavení mezi městy Great Yarmouth a Southwold. Zde zůstala rozmístěna až do prvních měsíců roku 1943. Na přelomu let 1942 a 1943 měla Československá samostatná brigáda stav 3 296 mužů. Byla doplňována dobrovolníky z celého světa, ale sloužila také jako zdroj posil pro československé exilové letectvo a výsadky do vlasti.

V rámci britského Královského letectva působily 310., 312. a 313. československá stíhací peruť, sloučené od května 1942 do Československého wingu, 311. československá bombardovací peruť a československá letka u 68. stíhací peruti. Další českoslovenští piloti sloužili rozptýleni mezi nejrůznější britské letecké jednotky.

Z hlediska československého domácího odboje měli velký význam především českoslovenští piloti u 138. peruti zvláštního určení, která při nočních letech vysazovala parašutisty a vojenský materiál evropskému hnutí odporu, včetně protektorátu.

 

Středomoří

Druhá nejsilnější skupina československých vojáků v exilu působila ve východním Středomoří. Československý pěší prapor 11 – Východní se v roce 1941 účastnil obrany obleženého přístavu Tobruk v Libyi. V obranných postaveních přístavu zůstal rozmístěn i po vyproštění pevnosti z obklíčení. V dubnu 1942 byl odvelen do tehdejšího mandátního území Palestina (nynějšího Izraele).

Dne 22. května 1942 byl ve čtvrti Bath Galim v Haifě pěší prapor zrušen a místo něj byl zřízen Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní. Pluk byl od července nasazen do protiletecké obrany Haify, a také Bejrútu v Libanonu. V prosinci byl odeslán opět do Tobruku. Na konci roku měl stav 1 102 mužů.

V době největšího ohrožení Nilské delty na přelomu června a července 1942 byly dvě čety Československého výcvikového střediska – Východního nasazeny v obranných postaveních u Alexandrie. Československé pozemní jednotky na Středním východě sloužily také jako zdroj posil pro československé exilové letectvo. V říjnu 1942 bylo do leteckého výcviku odesláno 171 vojáků.

 

V Sovětském svazu

Nejmladší složka československé branné moci v exilu vznikla v Sovětském svazu. Na jeho území vznikaly čs. vojenské jednotky na základě československo-sovětské smlouvy z 18. července 1941 a následně uzavřené československo-sovětské vojenské úmluvy z 27. září 1941.

Jako první vznikla v prosinci 1941 Československá vojenská jednotka v Sovětském svazu. Jejím základem byla stovka veteránů Čs. legionu z polského tažení a nemnozí příslušníci čs. emigrace do SSSR z dvacátých a třicátých let.

Po roce 1939 navíc uprchlo do SSSR kolem 15 000 Čechoslováků. Většina z tohoto počtu byli Rusíni, přibližně třetina Židé a jen mizivá část komunisté, odcházející z příkazu Kominterny. Drtivou většinu uprchlíků sovětské úřady proto obvinily ze špionáže nebo z nelegálního překročení hranic. Automaticky je pak posílaly na tři až pět let do koncentračních táborů GULAGu. Amnestii pro vězněné Čechoslováky se podařilo vyjednat na přelomu let 1941 a 1942, ale zhruba polovina z nich do té doby v sovětských koncentračních táborech zahynula. Přeživší pak poskytli největší zdroj posil Čs. vojenské jednotky v SSSR v roce 1942.

V rámci Československé vojenské jednotky v Sovětském svazu byl 12. února 1942 v Buzuluku zřízen 1. polní prapor. Tento prapor měl na konci roku 1942 stav přibližně 970 mužů a žen.

 

Na Balkáně i v Asii

Další Češi a Slováci působili v boji na straně Spojenců také mimo rámec československé exilové branné moci. Ihned od počátku německé a italské okupace Jugoslávie v roce 1941 se do partyzánské války zapojili také Češi a Slováci, usídlení ve Slavonii. V oblasti mezi řekami Drávou a Sávou se partyzánského boje účastnilo více než 2 000 českých a slovenských krajanů.

Od počátku války sloužilo dvacet československých krajanů v jednotkách britské domobrany v Hong Kongu, kde byli v prosinci 1941 nasazeni proti Japonské invazi. Od roku 1940 sloužilo dvacet československých krajanů v jednotkách britské domobrany také v Singapuru, kde se v únoru 1942 účastnili těžkých bojů proti japonské armádě. V červenci 1941 vznikla československá četa britské roty Šanghajského dobrovolnického sboru. Část z celkem šedesáti dobrovolníků odešla k čs. jednotkám na Střední východ a do Británie, většinu ostatních internovali Japonci po obsazení Šanghaje v prosinci 1941.

Na Filipínách vstoupilo v prosinci 1941 po japonském vylodění dobrovolně do americké armády čtrnáct krajanů. Zúčastnili se obrany poloostrova Bataan a ostrova Corregidor, kde postupně do května 1942 padli do japonského zajetí. Další krajané se účastnili filipínského hnutí odporu, například vydáváním ilegálních tiskovin.

V japonských zajateckých táborech byli českoslovenští krajané, zajatí na všech zmíněných místech, vystaveni stejně krutým podmínkám, jako ostatní spojenečtí vojáci a velká část zajetí nepřežila.

Tomáš Jakl

Aktuálně



Invaze 21. srpna 1968 přivedla do Československa skoro půlmiliónovou armádu

Invaze 21. srpna 1968 přivedla do Československa skoro půlmiliónovou armádu

15. 08. 2022
Letošní 54. výročí Sověty vedené invaze do Československa 21. srpna 1968 znovu…
POZOR! Letecké muzeum Kbely a Stará Aerovka budou v neděli 21. srpna uzavřeny.

POZOR! Letecké muzeum Kbely a Stará Aerovka budou v neděli 21. srpna uzavřeny.

14. 08. 2022
Oznamujeme případným zájemcům o návštěvu, že Letecké muzeum Kbely a Stará Aerovka…
Tankový den opět zve k návštěvě! V Lešanech v sobotu 27. srpna. Vstup je zdarma.

Tankový den opět zve k návštěvě! V Lešanech v sobotu 27. srpna. Vstup je zdarma.

11. 08. 2022
V sobotu 27. srpna 2022 se uskuteční ve Vojenském technickém muzeu Lešany…
Mizející Milovice, díl 3. Stav před čtvrt stoletím, v roce 1997.

Mizející Milovice, díl 3. Stav před čtvrt stoletím, v roce 1997.

11. 08. 2022
Letošního 21. srpna si připomeneme 54. výročí okupace Československa sovětskou armádou, resp.…
Retrospektivy hybridní války. Také Československo se v ní v letech 1938-39 ocitlo.

Retrospektivy hybridní války. Také Československo se v ní v letech 1938-39 ocitlo.

08. 08. 2022
Jedním z charakteristických fenoménů dneška je hybridní válka. Ta může předcházet konvenčnímu…