Boj v Resslově ulici 18. června 1942

Boj v Resslově ulici 18. června 1942

17. 06. 2014

Po úspěšné likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha československými parašutisty rozpoutali němečtí okupanti v Protektorátu Čechy a Morava vlnu teroru. Sedm československých vojáků, příslušníků Samostatné československé brigády z Velké Británie, nalezlo díky čs. odboji v té době úkryt v kostele svatých Cyrila a Metoděje české pravoslavné církve. Zde také 18. června 1942 svedli poslední boj se svými pronásledovateli.

 

V kryptě kostela v Resslově ulici v Praze se ve dnech následujících po atentátu postupně sešli rotný Jaroslav Švarc z výsadku TIN, rotmistr Jan Kubiš z výsadku ANTROPOID, podporučík Josef Valčík z výsadku SILVER A, četař aspirant Josef Bublík a četař Jan Hrubý, oba z výsadku BIOSCOP, nadporučík Adolf Opálka z výsadku OUT DISTANCE, a nakonec rotmistr Josef Gabčík z výsadku ANTHROPOID. Velitelem ukrytých vojáků se stal nadporučík Opálka. Zradou dalšího z parašutistů, rotného Karla Čurdy z paraskupiny OUT DISTANCE, který se skrýval u svých rodičů na venkově, však gestapo úkryt atentátníků v Resslově ulici vypátralo. Ve 2.00 hodiny ráno 18. června 1942 vydal K. H. Frank rozkaz k útoku na kostel.

Prostor kostela obklíčil dvojitý kordon esesáků ze standarty SS „Deutschland“ a strážního praporu „Prag“. Celkem nasadili útočníci do akce téměř 800 mužů, kteří do 4.15 zcela uzavřeli oba kordony a na domech naproti kostelu instalovali kulomety. Gestapáci poté pronikli do kostela z Resslovy ulice přes byt kostelníka.

V té době čtyři parašutisté odpočívali v kryptě. Na kůru a na galerii v kostele drželi stráž nadporučík Opálka, rotmistr Kubiš a četař aspirant Bublík. Ze svého postavení ovládali celý prostor kostela, vyzbrojeni byli ale pouze pistolemi ráže 6,35 a patrně jedním ručním granátem. Ten vrhli na první skupinu gestapáků, kteří pod palbou z kostela chvatně ustoupili. Následovala bubnová kulometná palba z domů přes ulici, která těžce zranila rotmistra Kubiše. Boj se poté soustředil na úzké schodiště vedoucí na galerii.

Úderné skupiny esesáků si musely i proti slabě vyzbrojeným československým vojákům cestu za cenu mnoha raněných těžce vydobýt,. Nerovný boj skončil poté, co těžce raněný nadporučík Opálka spolkl jed a ukončil svůj život ranou do spánku. Též těžce raněný četař aspirant Bublík se pokusil ukončit svůj život ranou z pistole také, do rukou gestapa padl ale ještě živý. Zemřel však krátce na to, během převozu do nemocnice. Také rotmistr Kubiš zemřel ještě týž den dopoledne v lazaretu SS v Podolí.

Útočníci se po ovládnutí hlavní lodě kostela soustředili na zbývající čtyři vojáky v kryptě. Malé okénko vedoucí do krypty z Resslovy ulice se opět stalo terčem kulometného ostřelování. Poté se gestapáci pokusili přemluvit obránce krypty ke složení zbraní. K přesvědčování byli zneužiti také Karel Čurda a ThDr. Petřek. Obránci všechny výzvy ke kapitulaci rezolutně odmítli. Poté útočníci nasadili četu protektorátních hasičů. Ti se nejprve pokusili beranidlem prorazit z ulice stěnu krypty. Po neúspěchu s beranidlem začali vhánět do krypty vodu a štiplavý kouř, které vzápětí odčerpávali. Hasičům se podařilo zmocnit se žebříku obránců a vytáhnou jel okénkem ven z krypty.

Mezitím esesáci objevili v hlavní lodi před oltářem kamennou desku, zakrývající další vstup do krypty. Odstranili ji výbušninou a na úzké schodiště do podzemí opět vyrazily úderné skupiny esesáků. V kryptě nastal boj muže proti muži. Poté, co obráncům došlo střelivo, ukončili podporučík Valčík, rotný Švarc rotmistr Gabčík a četař Hrubý svůj život ranou z pistole do spánku. Kolem poledne útočníci vynesli těla obránců na chodník před kostelem. Přivezli k nim i těla zemřelých rotmistra Kubiše a četaře aspiranta Bublíka. Mrtvé pak identifikovali zrádci Karel Čurda a Viliam Gerik (paraskupina ZINC) a k agnoskaci gestapáci přivezli i několik zatčených odbojářů.

Těla padlých hrdinů poté gestapáci odvezli do německého Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky v tehdejší Presslově, nynější Studničkově ulici, kde ve dnech 23. – 26. června proběhly pitvy. Těla byla poté zbavena hlav a pohřbena do utajeného hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově, kde se nalézají dodnes. Z hlav Švarce, Opálky, Bublíka, Valčíka a Hrubého byly vypreparovány lebky, zatímco hlavy Gabčíka a Kubiše byly zachovány v konzervačním roztoku. Před koncem války je gestapáci zpopelnili ve strašnickém krematoriu. Jejich popel měl být rozptýlen na kompostu za krematoriem, ale díky vlastencům, českým pracovníkům, se dnes patrně nachází pietně uložen spolu s popelem dalších desítek obětí nacistické okupace, ve společném hrobě vedle budovy krematoria.

Tomáš Jakl

 

 

 

Aktuálně



Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

Digitalizace rukopisů za rok 2022 byla zdárně dokončena

01. 12. 2022
Vojenský historický ústav Praha v roce 2022 digitalizoval dalších 31 rukopisů pocházejících…
Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

28. 11. 2022
Moderní interaktivní podání a zážitkové programy, se kterými se setkáte v nových…
Sokol v první světové válce a krátce po ní

Sokol v první světové válce a krátce po ní

25. 11. 2022
Ve čtvrtek 26. listopadu jsme si připomněli 107 let od chvíle, kdy…
Na konferenci v Krakově o československo-polské vojenské spolupráci v roce 1939 se podílel také VHÚ

Na konferenci v Krakově o československo-polské vojenské spolupráci v roce 1939 se podílel také VHÚ

23. 11. 2022
Dne 11. října 2022 proběhla v polské Vratislavi mezinárodní vědecká konference věnovaná počátkům…
Zástupci českého a slovenského vojenského archivnictví v nové expozici Armádního muzea Žižkov

Zástupci českého a slovenského vojenského archivnictví v nové expozici Armádního muzea Žižkov

18. 11. 2022
Nově otevřenou stálou expozici v nedávno rekonstruovaném objektu Armádního muzea VHÚ na…