Připomínáme si Den válečných veteránů: nejen vojáci dvou světových válek, ale i současní veteráni z misí naší armády

Připomínáme si Den válečných veteránů: nejen vojáci dvou světových válek, ale i současní veteráni z misí naší armády

10. 11. 2021

Na 11. listopad připadá každoročně významný svátek týkající se ozbrojených sil: Den válečných veteránů. Je připomínkou nejen vojáků, kteří prošli bitevními poli dvou světových válek ve 20. století, ale má svoji důležitost i ve vztahu k příslušníkům současných ozbrojených sil – tedy včetně těch z Armády České republiky, kteří se účastnili novodobých misí.

Den válečných veteránů je v České republice připomínán od přelomu tisíciletí. Konkrétní termín 11. listopadu se vztahuje k událostem první světové války – 11. 11. 1918 bylo ve vlakovém voze u severofrancouzského města Compiègne v 11 hodin podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války. Hlavními signatáři příměří byli vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger.

Za válečné veterány nicméně nelze považovat pouze vojáky, kteří se zúčastnili světových válek, významných vojenských střetů a konfliktů vzdálenější minulosti. Mezi válečné veterány patří stejnou měrou vojáci, kteří se v případě České republiky účastnili  vojenských i mírových mísí Armády České republiky, případně šlo ještě o vojáky československé – tedy do roku 1993 a rozdělení Československa.

Jde o tisíce příslušníků české i československé armády, kteří se zúčastnili na třiceti zahraničních misí. Češi se do nejrůznějších konfliktů ve světě zpočátku zapojili ještě jako příslušníci Varšavské smlouvy, později pak na základě mandátu OSN či OBSE a také pod velením NATO – a to i předtím, než Česká republika v roce 1999 do Severoatlantické aliance vstoupila.

Celkem Česká republika eviduje v současnosti na 15 000 novodobých válečných veteránů a veteránek. Čeští vojáci působili od roku 1990 na třech kontinentech – v Evropě, Asii a Africe a seznam konkrétních oblastí a států je pestrý: patří do něj například státy Perského zálivu, také státy na Balkáně, dále se jednalo o dvě desítky misí mířících do Afghánistánu, ale jde rovněž o mise v Pobaltí, v Mali, či mise Organizace spojených národů.

Přehled vojenských misí českých a československých vojáků naleznete ZDE.

 

Z historie Dne válečných veteránů

Nejblíže k začlenění 11. listopadu do oficiálních vzpomínek měly státy, jejichž vojáci bojovali a umírali na západní frontě první světové války. Právě jich se bezprostředně týkalo příměří uzavřené 11. listopadu 1918 mezi dohodovými státy a Německem. S ohledem na otřes, který válka do té doby nepoznaných dimenzí zanechala ve společnosti, bylo přirozené, že si tyto země vztáhly své vzpomínkové slavnosti věnované padlým, zemřelým a nezvěstným vojákům k výročím tohoto příměří.

Datum ukončení bojů se stalo symbolickým předělem, k němuž se soustředily nejen emoce smutku ze ztráty bližních, uvědomění si závazku vůči padlým, ale též úlevy z přežití. Vedle lidských ztrát se v tento den nezapomínalo ani na veterány konfliktu, kteří si sice život uchránili, ale bez pomoci společnosti se nadále neobešli. Charitativní sbírky na podporu válečných veteránů se proto postupně staly nedílnou součástí některých vzpomínkových tradic.

Armistice Day (Den příměří) čili Remembrance Day (Den vzpomínky) se slaví ve Velké Británii od roku 1919 jako vzpomínka na příměří. Druhou neděli v listopadu, nejbližší datu 11. listopadu, Britové pojmenovali Remembrance Sunday a zasvětili ji vzpomínce na příslušníky ozbrojených sil i civilních bezpečnostních složek Velké Británie a zemí Commonwealthu, kteří sloužili v obou světových válkách a pozdějších konfliktech. V centru Londýna u kenotafu na třídě Whitehall se koná pietní vzpomínkový akt za padlé a nezvěstné. Symbolický motiv z básně Johna McCrae – rudé vlčí máky – tvoří všudypřítomný kolorit. Prostřednictvím prodeje těchto stylizovaných květů probíhá velkolepá několikatýdenní celonárodní charitativní sbírka na podporu válečných veteránů. U Westminsterského opatství každoročně doruda „rozkvete“ dojemné Pole vzpomínky, které tu pozůstalí a vzpomínající vysazují z malých dřevěných křížků ozdobených květem vlčího máku a často doplněných vzkazem.

V USA vyhlásil Woodrow Wilson Armistice Day poprvé v roce 1919 jako výroční pietní vzpomínku věnovanou padlým Američanům v první světové válce. Teprve roku 1938 získal Den příměří zákonný status státního svátku k uctění veteránů první světové války a k podpoře světového míru. V roce 1945 se svátek rozšířil na všechny osoby, které konaly službu v ozbrojených silách, načež roku 1954 došlo k jeho přejmenování na výstižnější Veterans Day. Třebaže vzpomínky na padlé jsou v myslích Američanů s tímto svátkem dodnes implicitně spjaty, USA vzpomíná 11. listopadu především na přeživší válečné veterány. Úctu všem svým padlým vojákům prokazují každoročně poslední pondělí v měsíci květnu (Memorial Day). Symbolické květy vlčího máku se tu nosí nikoli o listopadovém dnu veteránů, nýbrž v květnu na paměť padlých.

Meziválečné Československo vnímalo slavnostní rozměr 11. listopadu výhradně prostřednictvím svých spojenců, aniž se samo aktivně angažovalo. S pietními slavnostmi v tento den se tehdejší veřejnost setkala pouze při několikerém dekorování Neznámého vojína, jehož hrob v kapli Staroměstské radnice navštívili velvyslanci z řad spojeneckých zemí, aby symbolickému padlému udělili vojenská vyznamenání svých států.

V České republice je tento den připomínán od roku 2011 a je jako „významný den“ i zavedený zákonem č. 101/2004 Sb. Slaví se „jako významná připomínka vítězství demokracie ve světě, ke kterému pomohly i Československé legie“ a svým názvem i pojetím se velkou měrou hlásí k současným tradicím praktikovaným ve Spojených státech amerických i ve Velké Británii.

Francouzský Jour du Souvenir (Den vzpomínky) / Jour de l’Armistice (Den příměří) vznikl v upomínku na ukončení bojových operací na západní frontě. Od roku 2012 je tento den zároveň dnem pocty všem, již zemřeli za Francii (Jour de l’hommage aux morts pour la France). Rozšířeným symbolem těchto pietních oslav se stal už ve dvacátých letech 20. století „Bleuet de France“ – stylizovaný květ chrpy polní.

V Německu nese neděle čtrnáct dní před první adventní nedělí označení Volkstrauertag (Den národního smutku). Návrh k uctění památky německých vojáků padlých v první světové válce vznikl už v roce 1919, ale poprvé se vzpomínka pod názvem Den národního smutku pořádala v roce 1926. Zákonný status státního svátku získal tento den až v roce 1934, když jej nacisté přejmenovali na „Heldengedenktag“ a pietu zneužili pro propagandistické účely. Obnovení se Den národního smutku dočkal v roce 1952. Významně se ve vzpomínkových slavnostech angažuje organizace zabývající se péčí o německé válečné hroby – Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge. V současnosti je tento vzpomínkový den zasvěcen všem obětem válek a teroru napříč národy.

 

Proč je symbolem Dne válečných veteránů červený vlčí mák?

Každého jedenáctého dne jedenáctého měsíce v roce přesně v jedenáct hodin se ve Velké Británii na dvě minuty zastaví život. Tento zvyk trvá od roku 1919 jako symbol uctění památky padlých v den podpisu příměří na konci první světové války. K tradici dvouminutového ticha se v roce 1921 přidal symbol rudého vlčího máku a podnět dala právě založená Britská legie, která pomáhá všem bývalým vojákům zúčastnivších se válečných konfliktů.

O symboliku vlčího máku se nevědomky zasloužil vojenský lékař podplukovník John McCrae z kanadského Ontaria, který v první světové válce sloužil v Evropě. Ačkoliv byl vojenským chirurgem, na útrapy a bolest raněných vojáků si nemohl zvyknout. Svoji bolest mírnil psaním básní. Zvláště se ho dotkla smrt přítele a bývalého žáka poručíka Alexise Helmera. Očitý svědek seržant Cyril Allison popsal, že toho rána, kdy vál jemný východní vítr, se vlčí máky mezi hroby jakoby vlnily.

John McCrae svou bolest vepsal do básně, ale papírek s ní zahodil. Kolemjdoucí důstojník jej však zvedl a poslal do Anglie. Časopis Punch publikoval báseň 8. prosince 1915. Tradice nošení vlčího máku se John McCrae nedožil, padl před koncem války.

RED

 

 

Aktuálně



Bitva na Kolubaře změnila v listopadu 1914 poměr sil na frontě

Bitva na Kolubaře změnila v listopadu 1914 poměr sil na frontě

24. 11. 2021
Od září 1914 byla druhá rakousko-uherská ofenziva do Srbska v plném proudu. Zprvu…
ATENTÁT 80: Zocel se! Výcvik československých parašutistů ve Velké Británii.

ATENTÁT 80: Zocel se! Výcvik československých parašutistů ve Velké Británii.

21. 11. 2021
V roce 1942 vyšla příručka boje zblízka s názvem Get tough! britského důstojníka…
Dlouhá cesta, složité začleňování do společnosti. Návrat ruských legií do vlasti.

Dlouhá cesta, složité začleňování do společnosti. Návrat ruských legií do vlasti.

18. 11. 2021
Na konci listopadu 2021 si připomínáme již 101 let od okamžiku, kdy…
Slavíme 17. listopad, datum připomíná dvě zásadní dějinné události

Slavíme 17. listopad, datum připomíná dvě zásadní dějinné události

17. 11. 2021
Na 17. listopad připadá státní svátek České republiky, slavíme Den boje za…
Z československé zahraniční armády do sovětských Gulagů

Z československé zahraniční armády do sovětských Gulagů

15. 11. 2021
To, že jádro československých jednotek na východní frontě za 2. světové války…