122mm samohybná houfnice 2S1 Gvozdika (Karafiát)

Vývoj dělostřeleckých zbraní v SSSR po druhé světové válce výrazně zbrzdil Nikita Sergejevič Chruščov, jenž nekriticky upřednostňoval raketové zbraně. První opravdu moderně řešený typ samohybného děla sovětské výroby se tak dostal do služby až v roce 1970. Byla to houfnice 2S1 Gvozdika, jejímž základem byl prodloužený podvozek tahače MT-LB. Na něm se nachází otočná věž se 122mm dělem 2A31, což je modernizovaná houfnice D-30. Samohybná houfnice 2S1 je lehce pancéřovaná dělostřelecká zbraň schopná překonávat vodní překážky, určená k ničení a umlčování živé síly nepřítele, k boji s dělostřelectvem a mechanizovanými prostředky nepřítele, k boření obranných objektu a k vystřílení průchodů v minových polích.
Ve vozidle je převáženo 40 kusů munice, ale při plavbě je nutné snížit zásobu na 30 ks. Druhy používané munice jsou: tříštivo-trhavá o hmotnosti 21,76 kg s maximálním dostřelem 15 300 m, zadýmovací a kumulativní o hmotnosti 18,2 kg. Kromě toho je možné používat náboje s přídavným raketovým pohonem s dostřelem do 21 900 m.
Osádku tvoří velitel, střelec, nabíječ, mechanik-řidič.
Do výzbroje sovětské armády byla zavedena v roce 1972. Licenci na výrobu houfnic zakoupilo v rámci Varšavské smlouvy Polsko, kde se vyráběla v závodě Hucie Stalowa Wola, a rovněž Bulharsko. První 4 samohybné houfnice 2S1 byly do výzbroje ČSLA zavedeny v roce 1976, kdy jimi byl vyzbrojen dělostřelecký oddíl 49. motostřeleckého pluku. Plány z roku 1973 sice předpokládaly zavedení celkem 460 těchto houfnic, ale skutečnost byla poněkud jiná. V roce 1977 byly přehodnoceny a mělo se nakoupit 340 exemplářů vyráběných v Bulharsku. Do roku 1989 bylo do Československa dovezeno pouhých 148 houfnic, kterými byly vyzbrojeny dělostřelecké oddíly následujících útvaru: 3. motostřelecký pluk (msp) Louny, 10. msp. Janovice, 49. msp. Mariánské Lázně, 57. msp. Stříbro, 1. tankový pluk (tp) Strašice, 2. tp. Rakovník, 11. tp, Plzeň, 12. tp. Podbořany, 18. tp. Tábor, 21. tp. Žatec.

Ve sbírce VHÚ se nachází celkem 3 houfnice 2S1. Jeden ks sovětské výroby pochází z výzbroje dělostřeleckého oddílu 49. msp, 2 ks bulharské výroby z výzbroje 2. tp z Rakovníka.
Toto vozidlo bylo získáno do sbírek VHÚ Praha v roce 2001 převodem.


Technicko-taktická data

Bojová hmotnost: 15 700 kg
Osádka: 4
Rozměry:
-délka: 7 260 mm
-šířka: 2 850 mm
-výška: 2 725 mm
-světlost: 415 mm
Šířka překonatelné vodní překážky: 300 m
Motor: osmiválcový, přeplňovaný vznětový
- typ: JaMZ-238N
- maximální výkon: 221 kW
Maximální rychlost:
- na silnici: 61 km/h
- v terénu: 32 km/h
- při plavbě: 4,5 km/h
Výzbroj:
houfnice 2A31
-ráže: 122 mm
-náměr: -3° až + 70°
-odměr: 360°
-dostřel: 15 200 m

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha