Československá protitanková puška ZK 382

Otázku vývoje protitankových pušek otevřelo MNO počátkem roku 1938, kdy se obrátilo na zbrojní závody s výzvou k zahájení prací na opakovací zbrani VV (velkého výkonu) v ráži 7,92 mm. V úvahu připadala, vzhledem k výrobnímu programu a možnostem, pouze Československá zbrojovka, a. s. v Brně, kde také na jaře vznikl první prototyp ZK 382 zařízený na náboj 7,92 x 145 mm. První zkoušky proběhly počátkem dubna 1938, avšak balistické vlastnosti náboje, zejména velký pokles střely ve větších vzdálenostech, se nejevily jako perspektivní. Přesto továrna připravila další vzorky, jež se zkoušely koncem června ve Střelné u Vsetína. Ani další zkoušky v srpnu nepřinesly jiné poznatky, než zjištění o nízké životnosti hlavně, velkém rozptylu a nízkém průbojném účinku. Přes tyto závěry se Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ) přiklonil k záměru řešit lafetaci těchto pušek ve střílnách lehkého opevnění l.o. vz. 37 a vz. 38. Známé události podzimu 1938 přerušily další práce, nikoliv ale vývoj protitankových pušek v brněnské zbrojovce.

Exemplář s výrobním číslem 0007 získal Vojenský historický ústav v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s. v Brně.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha