Československý letecký kulomet vz. 30

Jméno České zbrojovky ve Strakonicích bývá především spojováno s výrobou samonabíjecích pistolí, spíše ve stínu zájmu dodnes zůstávají letecké kulomety, což lze přičítat především specifickému charakteru palubní výzbroje, ale také relativně nízkým potřebám čs. meziválečného letectva. Práce na letecké výzbroji provázela zbrojovku od počátku dvacátých let a její vrchol představoval letecký kulomet vz. 30 v podobě vysoce univerzální zbraně, využitelné v plném rozsahu potřeb tehdejšího letectva.

V roce 1924 zbrojovka adaptovala vzorky kulometů Lewis a Vickers z původní ráže .303 British na zavedený náboj 7,92 mm Mauser. Přestože továrna v následujících letech vyráběla příslušenství k oběma kulometům, jejich adaptaci na zavedené střelivo prováděla až v roce 1928, kdy MNO zavedlo oba typy do výzbroje čs. letectva pod označením vz. 28 (Vickers) a vz. L/28 (Lewis).

Přestože se jednalo o zbraně dvou odlišných systémů, z hlediska použití vyhovovaly tehdejším potřebám. Původně těžký, vodou chlazený kulomet Vickers vyhovoval z hlediska pásového zásobování roli palubní zbraně, pevně spojené s drakem letounu, u kulometu Lewis diskový zásobník zase umožňoval snazší manipulaci na kulometném kruhu leteckého pozorovatele. Od roku 1928 tak MNO evidovalo 586 kulometů vzor 28 a 731 kusů vzoru 28/L. Tím ovšem pro zbrojovku práce na letecké výzbroji neskončily, naopak.

Klíčová myšlenka jednotného leteckého kulometu s výměnným podávacím zařízením se ve Strakonicích zrodila v roce 1927, kdy konstruktéři České zbrojovky přizpůsobili podávací mechanismus diskového zásobníku pro kulomet systému Vickers. Jeho spojení s pouzdrem zbraně pomocí dvou svorníků umožňovalo snadnou přestavbu na pásové podávání. Konstrukce Vickersova kulometu totiž umožňovala dosažení vyšší kadence, což velmi úzce souviselo se synchronizovanou střelbou okruhem vrtule za pomoci synchronizátoru.

Univerzálnost konstrukce zvyšovalo také patentově chráněné řešení pásového podavače, jež umožňovalo prostým přemístěním ramen v podavači na druhou stranu a otočením přívodního hrdla změnit směr přívodu pásu na levou či pravou stranu. Podobné řešení v té době žádný kulomet systému Maxim či Vickers neměl.

Nabíjecí zařízení kulometu doznalo řadu vylepšení, z nichž nejdůležitější spočívalo v možnosti vybití kulometu pomocí nabíjecí páky po přerušení střelby, aniž by střelec musel manipulovat s nábojovým pásem či sejmout zásobník.  Výčet všech úprav a zdokonalení zbraně by byl velmi obsáhlý, jelikož konstruktéři České zbrojovky se zdokonalování kulometu průběžně věnovali až do roku 1938. Z technických úředníků, jež se na vývoji letecké výzbroje podíleli, jmenujme především ing. Sikytu, Františka Brejchu, Václava Zíbara, ing. Jaroslava Malinu, Karla Ženíška, Adolfa Sýkoru, Jaroslava Kosku, ing. Šulu, Rudolfa Lacinu a Františka Myšku.

První objednávku MNO na 629 úplných leteckých kulometů vzor 30 včetně 63 souprav záložních součástí a další výstroje získala továrna v květnu 1932 a její plnění ji zaměstnávalo až do dubna 1934. Ještě než ji zbrojovka dokázala splnit, objednal si letecký odbor MNO v roce 1933 dalších 126 kusů včetně příslušenství a koncem března 1934 dostala továrna ještě objednávku na 137 kulometů a 16 souprav záložních součástek.

Vojenskopolitická mapa Evropy dostávala postupně zcela jiný charakter, ohrožení ze strany Německa se po nástupu Adolfa Hitlera k moci ukázalo jako reálná hrozba. Ochrana strategicky významných závodů a hledání možností přeložení jejich výroby do vnitrozemí zaměstnávala MNO od roku 1934. V případě České zbrojovky, jejíž továrna ve Strakonicích ležela poměrně blízko hranic, hledalo MNO možnost vybudování nového závodu v prostoru Uherského Hradiště. Původní záměr MNO spočíval v převedení veškeré zbrojní výroby na Moravu a ponechání ostatních mírových výrobních programů ve Strakonicích. To však naráželo na odpor vedení zbrojovky, jež si bylo vědomo skutečnosti, že s likvidací zbrojní výroby by došlo k podstatné redukci pracovních míst v továrně ve Strakonicích.

Zadání další objednávky na 490 leteckých kulometů vz. 30 se záložními součástmi podmínilo MNO právě vybudováním pobočného závodu a přemístěním výroby. Objednávku z dubna 1935 zkomplikovala také změna náhledu vojenské správy, jež dosud v ČZ objednávala kulomety univerzální, tj. celé soupravy, umožňující sestavení zbraně do pilotní či pozorovatelské konfigurace. Zbrojovka na základě svolení přednosty dělostřeleckého a zbrojního odboru MNO z 1. 12. 1934 objednala veškerý materiál pro výrobu univerzálních kulometů, avšak počátkem roku 1935 změnilo MNO požadavek na dodání pouze pilotních verzí, takže zbrojovka musela stornovat objednaný materiál, přesto však dodala vojenské správě 170 tehdy již rozpracovaných univerzálních kulometů, dosáhla také prodloužení dodací lhůty do poloviny prosince 1935. Téhož roku, v květnu 1935 vydalo MNO výnos o zavedení leteckého kulometu vz. 30 do výzbroje letectva.

Další velké objednávky dostala zbrojovka v roce 1936, kdy si MNO objednalo v únoru 356 kulometů vz. 30 včetně záložních součástí, za níž následovalo v červenci objednání 850 kusů v pilotní a 500 v pozorovatelské verzi. Kulomety z druhé, tzv. velké objednávky MNO již vyráběl pobočný závod v Uherském Brodě. Kromě kompletních zbraní plnila zbrojovka menší objednávky na ramenní opěradla, na trubkové odpady nábojnic, na pilotní a pozorovatelské zaměřovače, na vložky ke cvičným zesilovačům či na plničky diskových zásobníků a nábojových pásů.

Práce na letecké výzbroji kulminovala v roce 1938, kdy si MNO objednalo nejdříve v dubnu 610 pilotních a 100 pozorovatelských kulometů, poté ještě 1420 kulometů vz. 30 se třemi miliony nábojových článků. Kromě toho vyrobila zbrojovka 160 souprav kulometných spojovadel pro letadla B-71, 20 kulometných spojovadel vz. 38 pro letadla A 304, 19 souprav kulometných spojovadel vz. 37/38 pro letadla MB 200 či 300 synchronizačních hlavic Samek vz. 32.

Posledních objednaných 1420 kulometů vz. 30 již MNO převzít nestihlo. Do 15. března 1939, kdy německá okupační armáda obsadila zbytek republiky, převzalo pouze 973 kusů. Celkově tak zbrojovka dodala v letech 1932– 1938 podle uvedených objednávek našemu letectvu 4738 kulometů vz. 30, avšak v evidenci MNO ke dni okupace figurovalo 4825 kusů (2205 pilotních a 1660 pozorovatelských v Čechách a na Moravě, na Slovensku zůstalo 550 pilotních a 410 pozorovatelských kulometů vz. 30).

Výroba letecké výzbroje, ať již na základě armádních objednávek či na export, dobíhala v Uherském Brodě ještě v roce 1941. Celkově vyrobila Česká zbrojovka v obou závodech 6484 kulometů vz. 30, z nichž 784 exportovala v různých verzích do Řecka, Estonska a Persie (od roku 1935 Írán).

Letecký kulomet ve své době velmi technicky dokonalou, univerzální zbraň, jež odpovídala tehdejším potřebám čs. letectva. Strmému vývoji letecké techniky konce třicátých let již ale nestačil.

Exemplář z roku 1940 v pozorovatelském provedení s pásovým podáváním a ramenním opěradlem vz. 34 získalo muzeum v roce 1953 převodem od 21. letištního praporu v Hradci Králové.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1027 mm

Délka hlavně: 665 mm

Hmotnost zbraně: g

Teoretická kadence: 900 ran/min.