Československý vývojový samopal ZK 383-P

Československý vývojový samopal ZK 383-P

V Československé zbrojovce, a. s. v Brně se vývojem samopalů začal zabývat konstruktér Josef Koucký (1904-1989) v roce 1937. Stalo se tak z podnětu vojenské správy, která se na zbrojní závody obrátila s požadavkem na vývoj „automatické zbraně s malým balistickým výkonem“, jak samopal, neboli v tehdejší terminologii kulometnou pistoli, označila. Kouckého pokusné konstrukce zjevně zástupce Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ) nezaujaly, takže je zbrojovka začala nabízet v zahraničí. Bolívie, která neměla vlastní zbrojní průmysl a po válce o Gran Chaco disponovala množstvím opotřebených samopalů německé a rakouské provenience, projevila na sklonku roku 1938 o brněnské prototypy zájem.
V první polovině července 1939 byly připraveny k odeslání ke zkouškám v Bolívii dva exempláře s výrobními čísly 011 a 018, z nichž první měl pevnou hlaveň (ZK 383 I) a druhý odnímatelnou (ZK 383 II). Ve firemních materiálech zbrojovka tyto samopaly označovala jako provedení I (normální model) a provedení II (speciální model). Pro tyto samopaly, jež nesly označení ZK 383-P (písmeno P označovalo podle interpretace továrny policejní provedení), byla charakteristická vertikálně situovaná poměrně mohutná dřevěná rukojeť se zásobníkovou šachtou, jejíž přední stěna byla otevřena. Pouzdro závěru nemělo předpažbí, jako následující samopaly ZK 383 sz. Ačkoliv se v říjnu 1939 jednalo o alternativním dodání 500 samopalů ZK 383 s jedním milionem nábojů 9 mm vz. 08, teprve v květnu 1940 byla ve zbrojovce vystavena žádanka na dopravu dvou vzorků s 1000 náboji, jež bolívijská strana objednala 13. dubna 1939. K jejich odeslání ale nikdy nedošlo. Nicméně Bolívie byla potenciálním zákazníkem, kvůli kterému se původní, dnes již nedochované vzorky v ráži 9 mm vz. 22 rekonstruovaly na náboj 9 mm Parabellum. Samopal s číslem 018 je uložen v transportní kazetě. Jeho příslušenství tvoří dvě plátěné sumky se zásobníky, bodák vz. 24 se závěsníkem, transportní obal, náhradní hlaveň v ocelovém závěsném pouzdře a pouzdro s dřevěnou kazetou obsahující náhradní vytahovače a vyhazovače nábojnic, napínací rukojeť, průbojník a vratnou pružinu. Nechybí zde ani původní obsahový list ve španělštině.

Kazetu se zbraní získal Vojenský historický ústav v roce 1953 převodem od tehdejšího národního podniku Zbrojovka Brno.

Aktuálně



Japonsko po roce 1945: krize a následný vzestup, opět díky válce

Japonsko po roce 1945: krize a následný vzestup, opět díky válce

24. 09. 2020
Média zpravidla od srpna do počátku září věnují pozornost svržení atomových bomb…
Na státní svátek v pondělí 28. září jsou muzea VHÚ ve Kbelích a Lešanech otevřena

Na státní svátek v pondělí 28. září jsou muzea VHÚ ve Kbelích a Lešanech otevřena

24. 09. 2020
V pondělí 28. září 2020, na státní svátek, jsou otevřena dvě muzea…
Dramatické dny v září 1938 a ústup z nejsevernějších kasáren

Dramatické dny v září 1938 a ústup z nejsevernějších kasáren

20. 09. 2020
Město Rumburk se sice do české vojenské historie zapsalo především 21. května…
Výstava v Praze 6 přibližuje osudy našich vojáků v zahraničí ve válečném roce 1940

Výstava v Praze 6 přibližuje osudy našich vojáků v zahraničí ve válečném roce 1940

17. 09. 2020
Druhá světová válka vypukla 1. září 1939 a rok 1940 byl tak…
Vzpomínka na Václava Šorela, spisovatele i leteckého propagátora

Vzpomínka na Václava Šorela, spisovatele i leteckého propagátora

15. 09. 2020
V sobotu 12. září 2020 zemřel ve věku 83 let Václav Šorel, spisovatel,…