Čs. letecký kulomet vz. L/28

+1

V průběhu první světové války používala anglická, americká, belgická a ruská armáda lehké kulomety Lewis konstruktérů dr. Samuela Neala McCleana (1857–1930) a majora Isaaca Newtona Lewise (1858–1931) s charakteristickým duralovým hvězdicovým chladičem hlavně, uloženým v ocelovém plášti, a diskovým gravitačním zásobníkem na 47 nábojů. Zvláštností kulometu, fungujícího na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů na píst, byl atypický vratný mechanismus, tvořený spirálovou pružinou, uloženou v ozubeném otočném bubínku, jehož ozuby ovládaly hřebenovým převodem nosič závorníku.

Kromě pozemního využití se kulomety Lewis v průběhu války ukázaly jako velmi vhodné pro výzbroj leteckých pozorovatelů. Zde však odpadla potřeba chlazení hlavně pomocí rozměrného radiátorového chladiče, takže jej nahradilo dřevěné předpažbí, chránící plynovou trubici pod hlavní.

Kulomety Lewis a Vickers tvořily ve dvacátých letech základ výzbroje čs. letectva. Zatímco původně vodou chlazený těžký kulomet Vickers vzhledem k pásovému zásobování vyhovoval v roli palubní zbraně, pevně spojené s drakem letounu, u kulometu Lewis diskový zásobník umožňoval snazší manipulaci na kulometném kruhu střeleckého pozorovatele.

Pro charakter budoucí čs. letecké výzbroje sehrál podstatnou roli především kontingent zbraní, dovezený čs. legiemi z Ruska do vlasti v průběhu roku 1920. Ohledně kulometů se jednalo o pestrou skladbu, tvořenou 390 ruskými kulomety Maxim M. 1910, 323 americkými kulomety Colt-Browning vzor 1895/1914, 126 japonskými kulomety Hotchkiss, 130 francouzskými lehkými kulomety F. M. 1915 (Chauchat), ale především 533 kusy anglických kulometů Lewis, jež později tvořily výzbrojní páteř čs. letectva.

O dovezený materiál vznikly v letech 1921–1922 spory mezi zbrojním odborem MNO a likvidačním úřadem zahraničních vojsk, jenž požadoval jejich převzetí proti úhradě. Zbrojní odbor je dílem považoval za válečnou kořist a zčásti za zbraně nakoupené čs. státem v cizině a odmítal je znovu hradit. Spor uzavřelo MNO v roce 1922 tím, že od finanční správy ruských legií (FSRL), tedy de facto od Banky čs. legií, odkoupilo pouze 687 kulometů Lewis, 54 anglických kulometů Vickers (v provedení pro letectvo) a 53 rakouských a německých pěchotních kulometů. Do carského Ruska se kulomety Lewis dostaly v průběhu války na základě kontraktu Ruské nákupní komise ustanovené v roce 1916, jejíž prostřednictvím objednala carská vláda v lednu 1917 u anglické firmy Birmingham Small Arms (B.S.A.) 10 000 kusů převážně v ráži .303 British (7,7 x 56 R).

Jihočeská, později Česká zbrojovka ve Strakonicích se stala v meziválečném období výhradním dodavatelem letecké výzbroje pro MNO, ve třicátých letech dodávala čs. letectvu univerzální kulomety vz. 30, používané v mnoha variacích (pilotní, pilotní synchronizovaný, zdvojený pozorovatelský či v úpravě pro ochranu letišť). Počátky prací na letecké výzbroji lze vysledovat až do roku 1921, kdy zbrojovka získala zakázku MNO na adaptaci 100 pěchotních kulometů Lewis na letecké provedení. Adaptace spočívala v odstranění ochranného ocelového pláště s hvězdicovým duralovým chladičem a jeho nahrazení duralovými objímkami s dřevěným předpažbím sestávajícím ze dvou částí opatřených podélnými výřezy.

V polovině listopadu 1922 získala zbrojovka zakázku na úpravu dalších 300 kulometů a v prosinci 1923 následovala objednávka na adaptaci 245 kusů. Počátkem roku 1924 zahájila továrna práce na rekonstrukci upravených zbraní pro zavedený náboj 7,92 mm Mauser (vz. 23). Adaptace, zahájené v únoru 1924, však prováděla zbrojovka zcela na své náklady, navíc upozorněna leteckým odborem na skutečnost, že úspěšné provedení prací nebude v žádném případě zavazovat MNO k zadání úpravy veškerých kulometů. Počátkem května byly vzorky úspěšně odzkoušeny a v první polovině měsíce je zbrojovka předala MNO k posouzení u vybraných pluků.

Přestože v následujících letech vyráběla továrna řadu příslušenství ke kulometům Lewis a Vickers, jejich adaptace na zavedený náboj probíhala až v roce 1928, kdy byly oba typy zavedeny do výzbroje čs. letectva pod označením vz. 28 (Vickers) a vz. L/28 (Lewis). První partie 150 kulometů Vickers a 200 kulometů Lewis včetně výstroje byla zaslána 15. dubna 1928 leteckému pluku 3, druhou partii těchto kulometů určenou leteckému pluku 2 odeslala továrna 15. srpna 1928. Třetí část kulometů s výstrojí obdržel k 15. říjnu 1928 letecký pluk 1 a čtvrtá partie včetně záložních součástek byla určena pro Hlavní letecký sklad (HLS) a měla být odeslána do 15. prosince. Do konce roku 1928 adaptovala Česká zbrojovka 711 kulometů Lewis (vz. L/28), z nichž 44 bylo upraveno pro potřeby protiletecké obrany.

Od roku 1928 již v evidenci MNO nefigurovaly kulomety Vickers a Lewis v původní ráži 7,7 mm, nýbrž pouze adaptované vzory 28 (celkem 586 kulometů) a vzory 28/L (731 kulometů). Jejich stavy se v průběhu let postupně snižovaly, například odprodejem do zahraničí, takže k 1. lednu 1939 se v evidenci MNO nacházelo již pouze 161 kulometů vz. 28 a 468 kulometů vz. 28/L. V den okupace, tedy 15. března 1939, bylo na území Čech a Moravy evidováno uvedených 161 kusů vz. 28 a 408 kusů vz. 28/L. Zbývajících 60 kulometů vz. 28/L se nacházelo na Slovensku.

Exemplář v provedení pro ochranu letišť se sklopnou dvojnožkou a výrobním číslem 648 získalo muzeum v roce 1959 převodem z 6. dělostřelecké základny Olomouc.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1027 mm

Délka hlavně: 665 mm

Délka záměrné: 805 mm

Kapacita zásobníku: 47 nebo 94 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem na 47 nábojů: 10 200 g

Teoretická kadence: 550 ran/min.