Čs. signální pistole vzor 30

Výzbrojní potřeby ohledně signálních pistolí řešilo MNO ve dvacátých letech minulého století nejen nákupy v zahraničí, ale také objednávkami u tuzemských výrobců, ať již to byly Československé závody na výrobu zbraní v Brně či továrna Pozemkové banky v Kosmonosech. Stále se ale jednalo o signální pistole systém Hebel rakouského či německého původu, někdy označované jako vzor 04.

Česká zbrojovka ve Strakonicích se o výrobu signálních pistolí začala zajímat již v roce 1922, avšak předmětem jejího zájmu byly pistole pro tehdejší vzduchoplavecký odbor MNO, tedy pro letectvo. Po zavedení vzoru 28 v ráži 34,5 mm do výzbroje letectva, obrátila továrna pozornost na konstrukci signální pistole pro pozemní vojsko. Konstruktér František Myška (1899–1983) navrhl uspořádání se záklopkovým otočným závěrem, stejné konstrukce jako u vzoru 28, avšak v obvyklé ráži 26,5 mm, kolmou rukojetí a možností rozložení celé zbraně bez použití nástrojů. Spoušťový a bicí mechanismus chránila odklopná bočnice, zajištěná dvouramenným kolíkem. Vytahovač nábojnic plnil zároveň funkci aretace hlavně a při stlačení vytahovače bylo možné hlaveň vyšroubovat z těla pistole. Práce na konstrukci zahájil v polovině roku 1929 a v říjnu dostala továrna objednávku na 20 zkušebních raketových pistolí v ceně 14 000 Kč, jež předložila Vojenskému technickému ústavu (VTÚ) v únoru 1930. Po úspěšně absolvovaných zkouškách a odstranění dílčích nedostatků obdržela zbrojovka na podzim roku 1931 objednávku na 10 000 signálních pistolí, zavedených výnosem MNO z 9. 11. 1931 do výzbroje čs. armády jako vzor 30.

První objednávku vyřídila továrna do března 1933, přičemž v prosinci vykazovala 10 700 pistolí vz. 30, dodaných MNO. Potřebu signálních pistolí limitovaly rozpočtové důvody, takže teprve v červenci 1936 si armáda objednala dalších 3024 kusů. V souvislosti se změnami materiálu, používaného pro armádní pistoli vzor 24 došlo k nahrazení pažbičky z ořechového dřeva umělým Textoplastem a stejná změna se promítla také do výroby signálních pistolí. S vybudováním pobočného závodu v Uherském Brodě došlo k přesunu výrobních programů, takže kromě leteckých kulometů vzor 30 převzal nový závod také výrobu signálních pistolí. Další objednávku z července 1938, tentokrát na 10 050 kusů, již celou rozpracovala uherskobrodská zbrojovka. V květnu 1938 si Ministerstvo vnitra objednalo pro četnictvo celkem 700 pistolí vzor 30, jež měly sloužit k vystřelování slzných granátů. V témže roce dostala továrna ještě menší objednávku na 588 kusů, avšak politické události byly rychlejší.

Po obsazení zbylé části republiky v březnu 1939 zůstalo v továrně rovných 7000 pistolí z velké objednávky roku 1938 a 775 kusů z drobných objednávek MNO. Celý objem zaplatilo a převzalo německé Vrchní velitelství pozemních sil (OKH) a 8. září 1939 putovaly do armádní zbrojnice v Berlíně-Schönebergu. Koncem ledna 1940 si OKH objednalo ještě 1000 signálních pistolí vz. 30 a s jejich odesláním v květnu toho roku se historie jejich výroby uzavřela. Celková produkce tak dosáhla počtu 26 062 kusů.

Vzorkový exemplář bez výrobního čísla a se střenkami z Textoplastu, pocházející patrně z roku 1937, získalo muzeum v roce 1956 převodem z Velitelství dělostřelectva – Správy dělostřeleckého vyzbrojování (VD-SDV).

Ráž: 26,5 mm

Celková délka: 225 mm

Výška: 151 mm

Šířka: 69 mm

Délka hlavně: 124 mm

Hmotnost pistole: 1000 g