FP-45 Liberator

 

Mezi zbraněmi, vyvinutými a vyráběnými v průběhu druhé světové války, lze najít řadu velmi jednoduchých, výrobně nenáročných konstrukcí. Snaha o zlevnění výroby a zvýšení produkce se nejvíce promítla u samopalů, kde lisovací technologie znamenaly velkou úsporu. Do pistolové techniky zasáhly spíše okrajově, byť na sklonku války vznikaly v Německu pokusné konstrukce s tělem a závěrem, vyrobeným z lisovaného plechu. Ty se však sériové výroby nedočkaly, ale jednoduchostí své konstrukce by těžko překonaly americký výrobek firmy Guide Lamp Corporation z divize firmy General Motors Corporation v Andersonu ve státě Indiana, známý pod označením Flare Projector Caliber 45.

Projekt vznikl pod původním označením Flare Pistol M1942 na půdě Psychologického výboru armády Spojených států (US Army Joint Psychological Committee) a spočíval v myšlence výroby jednoduchých, levných pistolí, jimiž by bylo možné leteckými shozy vyzbrojovat odbojové skupiny na okupovaných územích. Pro utajení skutečného účelu dostala navržená zbraň označení, používané obvykle u signálních pistolí a osvětlovacích vrhačů.

Uvádí se, že výroba u firmy Guide Lamp Corporation trvala pouze jedenáct týdnů v období od června do srpna 1942, kdy Andersonu vyrobili okolo jednoho milionu kusů. Pistole dodával výrobce v papírových kartonových krabicích společně s deseti náboji ke každé zbrani a dřevěnou tyčinkou pro vyrážení vystřelených nábojnic. Ke každé pistoli byl přiložen ilustrovaný návod z absencí jakéhokoliv popisu, což odbourávalo jakékoliv jazykové bariéry.

Otázku distribuce na okupovaná území přesunulo armádní velení na Úřad strategických služeb (OSS – Office of Strategic Services). Pistole, známé také pod označením Liberator, se na okupovaná území Evropy během války nedostaly, zato se objevily v rukou povstaleckých jednotek v Číně a na Filipínách a v dalších částech Tichomoří. Netřeba dodávat, že v poválečném období došlo ke zničení velkého množství těchto, technicky vzato bezcenných, avšak střelbyschopných zbraní. Ceny dochovaných exemplářů s přibývajícími lety stoupají, jejich kopie se, stejně jako v řadě jiných druhoválečných zbraní, z důvodů poptávky vyrábějí…

Jednoduchá konstrukce s lisovaným tělem, svařeným ze dvou symetrických polovin, měla hlaveň tvořenou hladkou bezešvou trubkou s vystruženou nábojovou komorou. Vertikálně suvná závěrová deska, jejíž horní část vybíhala do postranních ovládacích hmatníků a svým středovým výřezem plnila funkci jednoduchého hledí, měla dva otvory. Nižším procházel při výstřelu zápalník, horní sloužil k vedení trnu přímoběžného úderníku, resp. kladívka. Vnitřní prostor rukojeti, krytý vespod odsuvným plechovým víčkem, sloužil k uložení šesti nábojů.

Ovládání zbraně bylo velmi jednoduché. Po natažení úderníku a jeho natočení o 90° doleva či doprava stačilo vysunout vzhůru závěr, vložit ostrý náboj, zasunout závěr dolů a vrátit úderník do přední polohy, kde zůstal zachycen na ozubu spoušťové páky. K vystřelení stačilo stisknutí spouště, během něhož došlo k napnutí úderníku a jeho vypuštění do přední polohy.

Exemplář, opatřený v roce 1980 ověřovací značkou zkušebny v Ulmu a označený obchodní firmou Waffen Frankonia, získal VHÚ Praha v roce 2018 nákupem od firmy Sběratelské zbraně, s r. o.

Ráž: .45 ACP

Celková délka: 141 mm

Délka hlavně: 101,7 mm

Délka záměrné: 95 mm

Výška: 115 mm

Šířka: 28 mm

Hmotnost: 450 g

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha