Geschichte des k. k . Linien-Infanterie-Regimentes Nr. 29 C. Ritter v. Schönhals, in den Jahren 1848/49.

 

V těchto dnech si připomínáme 166. výročí bitvy u Kápolny, ke které došlo 26. a 27. února 1849 u maďarského městečka Kápolna. Revoluční války či nepokoje let 1848 a 1849 zasáhly většinu Evropy. Vlna revolucí postihla i rakouské císařství, jehož součástí byly též české země. Březnová revoluce ve Vídni podnítila k povstání obyvatele rakouské severní Itálie, kde nejednoho českého vojáka polního maršála Radeckého čekaly horké chvilky. V překotné revoluční době byla sestavena dualistická uherská vláda, která proti sobě svými „dubnovými“ zákony popudila všechny (většinou) slovanské minority zemí svatoštěpánské Koruny. Otevřené povstání proti uherské vládě zahájili Srbové a posléze Chorvaté v létě roku 1848. Mezitím se ale Radeckého vojákům v Itálii podařilo stabilizovat situaci a po vítězství v bitvě u Custozy došlo k uzavření příměří. To Rakušanům částečně uvolnilo ruce k řešení dalších problémů podunajské monarchie. Rakouská a uherská vláda se nedokázaly dohodnout v otázce rozpočtu stejně jako v dalších klíčových bodech a poté co byl v Budapešti zlynčován a zavražděn císařský komisař hrabě Lamberk, byla uherská vláda císařem postavena mimo zákon. Pro větší nepřehlednost se tím ze srbských a chorvatských povstalců stali procísařští loajalisté a vojáci císařské armády v Uhrách, kteří podléhali povelům uherské vlády, se stali povstalci, aniž by o tom mnohdy věděli. Faktický stav občanské války v uherské části habsburské monarchie později začali maďarští historici označovat jako uherskou válku za nezávislost.

Poté, co se rakouská „severní“ armáda, kterou Alfred kníže Windischgrätz (mimochodem český šlechtic) poskládal ze všech možných záloh, úspěšně vypořádala s poslední (říjnovou) revolucí ve Vídni, vytáhla začátkem prosince proti uherským povstalcům. Jeho tažení zprvu nebyli povstalci schopni účinně čelit a Windischgrätz po několika vítězných bitvách počátkem ledna obsadil Budu i Pešť. Poté mu ale došel dech, neboť komunikační linie se jeho jednotkám značně protáhly a samotné útvary naopak zeštíhlely o muže, kteří museli být zanecháni k ochraně komunikací a obléhání pevností. Uhři mezitím konsolidovali síly a koncem února se pokusili o protiofenzivu. Povstalecký nový vrchní velitel, Polák Henryk Dembiński, zaútočil na císařské u městečka Kápolna. Ti však přesile tvrdě vzdorovali a druhý den bojů, 27. února 1849, bitvu rozhodl ve prospěch císařských polní podmaršálek František Jindřich hrabě Schlik (Šlik), který se svým odloučeným třetím armádním sborem dorazil na bojiště a z chodu udeřil na uherské pravé křídlo. Povstalecká armáda poté zatroubila k rychlému ústupu. Vítězství u Kápolny ale žádný zásadní zvrat v boji nepředstavovalo, ačkoliv se kníže Windischgrätz domníval, že tím povstalé Uhry definitivně zlomil. Sám stále na další postup do hloubi povstaleckého teritoria neměl dostatek sil a počátkem dubna jej zaskočila nová povstalecká protiofenziva vedená Arthúrem Görgeyem (rodákem ze slovenského Toporce), který ve vrchním velení vystřídal neúspěšného Dembińskiho. Vypořádat se s ní ale již nemohl, neboť byl sám z velení císařské armády odvolán a válku rozhodlo ve prospěch císařských až letní tažení roku 1849, kdy císařská armáda dostala posily ve formě jednotek převelených ze severní Itálie, kde již po Radeckého vítězství u Novary nebyly zapotřebí, a také z početných útvarů ruské armády, neboť car se rozhodl vyhovět žádosti mladého císaře Františka Josefa I. a vyslal do Uher svoji armádu.

Dnes prezentovaná kniha představuje stručné dějiny rakouského pěšího pluku č. 29 právě v období revolučních válek let 1848-1849. Pěší pluk č. 29 v současné době nebývá řazen mezi tradičně české pluky, neboť rozpad monarchie jej zastihl coby pluk maďarský, odváděný v oblasti Velké Kaniži. V tomto odvodním okrsku ale pluk začal působit až roku 1853, kam se jeho záložní kádr přestěhoval z Opavy, kde jej vystřídal pěší pluk č. 1. Pěší pluk č. 29 totiž mezi roky 1771 (respektive 1781) odváděl své vojáky v různých oblastech Moravy a Slezska. Kniha tedy přibližuje působení vojáků z našich zemí na všech bojištích let 1848-1849, kam je osud zavál. S ohledem na fakt, že v této době často působily jednotlivé prapory téhož pluku odděleně, jde o téměř všechna bojiště popisovaného období, i když prioritou je válka v Uhrách. Mimo to se ale čtenář může seznámit s působením vojáků pěšího pluku č. 29 při nepokojích ve Vídni, v Krakově, při říjnové revoluci ve Vídni a během války v Itálii. Také je třeba upozornit, že publikace obsahuje i střípek z dřívější historie pluku, který je věnován působení jednotky během povstání v okolí Krakova v roce 1846. Kniha je doplněna přehledy a tabulkami se soupisy důstojníků a vojáků, kteří byli za bojů let 1848-1849 vyznamenáni vojenskými řády a medailemi, a také jmenným přehledem ztrát pluku, který je rozdělen dle závažnosti od seznamu lehce raněných až po seznam padlých.

Knížka sama má pouze 109 stran textu, který je doplněn o výše uvedené přehledy. Svazek má tuhou vazbu formátu A5 v prostých, hnědým plátnem potažených deskách, které ozvláštňuje pouze zlacený titul na hřbetě a mramorovaná ořízka. Svazek byl vydán v Opavě roku 1851 a je v německém jazyce. Autor spisu je na titulním listu uveden pouze jako „důstojník pluku“, s velkou pravděpodobností jím ale byl sám jeho majitel polní zbrojmistr Schoenhals, který během revolučních válek let 1848-1849 působil (ještě jako polní podmaršálek) ve štábu maršála Radeckého a opakovaně se vyznamenal. V následujících letech také sepsal nejednu publikaci věnovanou rakouské armádě.

Přestože se jedná o malý útlý svazeček, jsou prezentované plukovní dějiny dodnes nejen velmi dobrým informačním zdrojem k revolučním válkám let 1848-1849, ale také připomínkou působení vojáků ze zemí Koruny české v různých částech Evropy a v neposlední řadě, díky seznamům ztrát, také mementem vojáků padlých ve službě vlasti.

Knihu si můžete přečíst online zde.

 

Citace:

[SCHOENHALS, Carl von]. Geschichte des k. k .Linien-Infanterie-Regimentes Nr. 29 C. Ritter v. Schönhals, in den Jahren 1848/49. Troppau: Ad. Trasslers Buchhandlung, 1851. 109 s.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha