Heliograf Campbell-Stokesův, výr. č. A 317

 

Kdo v minulosti navštívil některou stanici měřící meteorologické údaje, zcela jistě zaregistroval zvláštní přístroj připomínající magickou křišťálovou kouli. Nejednalo se o věšteckou pomůcku, ale o kalorický slunoměr – heliograf Campbell-Stokesův. Ten byl kdysi nejrozšířenějším přístrojem svého druhu pomáhající zaznamenat délku slunečního svitu. První model byl sestrojen již v roce 1853. Používal masivní skleněné koule o průměru asi 100 mm, která soustřeďovala sluneční paprsky. Slunce pak propalovalo ohniskem této kulové čočky svou stopu do papírového proužku, umístěného soustředně s koulí. Papír byl speciálně upraven a opatřen časovým dělením, takže bylo možné zjistit v jaké době a jak dlouho svítilo. Základem přístroje byla skleněná koule na vrcholech seříznutá, upevněná v soustředném litinovém pouzdře, do kterého se tepelně citlivý záznamový papír zasouval. Pouzdro se dalo vychylovat v masivním mosazném stojánku s trojúhelníkovou základnou v rozmezí od nuly do sedmdesáti stupňů. U přístroje ze sbírek VHÚ byl průměr koule 95 mm, základna měla rozměry 130×170 mm a celková výška přístroje byla 220 mm.

Tento exponát byl do sbírek VHÚ získán převodem roku 1975 od Čs. meteorologické společnosti, Praha.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha