Jan Adolf Vítek, Pomník padlým a umučeným v Praze, 1945

Tichou vzpomínkou a vyjádřením úcty všem obětem nacistické zvůle na území protektorátu je jedna ze studií k pomníku padlým a umučeným v Praze na Žižkově. Toto dílo pochází z dílny méně známého sochaře Jana Adolfa Vítka (1899–1950), rodáka z Polné na Vysočině. Vítěznou podobu Vítkova návrhu pomníku, včetně dalších čtyř studií vlastní Městské muzeum v umělcově rodišti. Realizaci pomníku však stihl podobný osud jako autorovo poslední monumentální dílo (socha vojína pro památník Čs. armádního sboru na Dukle z roku 1947). Pražský pomník měl být instalován na prostranství před budovou paláce Všeobecného penzijního fondu (dnes Domu odborových svazů) na Žižkově. K tomu však již nikdy nedošlo.

Jan Adolf Vítek vystudoval Střední průmyslovou kamenickou a sochařskou školu v Hořicích. Jeho další studia však přerušila první světová válka. Hned v roce 1914 byl odveden na východní frontu. Přes Albánii se na konci války dostal až do Kotoru v Dalmácii. Od roku 1920 pokračoval ve studiu na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze pod vedením profesora Karla Štipla. Zpočátku nebyl Vítkův umělecký projev výrazný. Teprve postupem let dosáhl velice jemné vyváženosti realismu a exprese. Kromě již zmíněných prací patří k zásadním dílům tohoto umělce pomník mistra Jana Husa v Novém Městě nad Metují z roku 1936 nebo plastiky funerálního charakteru – Ecce Homo, Máří Magdalena a Golgota z roku 1939.

Kolorovaná sádra, výška 110 cm.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu v Praze pravděpodobně z pozůstalosti umělce. Původ díla není přesně znám.