Krytka z letounu Iljušin Il-2 m 3

 

Na přelomu let 2005 a 2006 byl renovován jeden z nejvzácnějších letounů ze sbírky VHÚ. Šlo o slavný bitevní Iljušin Il-2 m 3, výrobního čísla 12438, pocházející z výzbroje 3. leteckého pluku 1. smíšené letecké divize v SSSR. V Opavské operaci s ním dne 20. dubna 1945 posádka por. Karol Novotný a čet. Ladislav Leng po zásahu do motoru nouzově přistála s plným nákladem bomb mezi frontovými liniemi. Po skončení bojů byl letoun v dubnu 1945 odtažen a opraven.

Po 2. světové válce pak sloužil u u našeho letectva až do roku 1948. Již v roce 1950 je ale uváděn jako součást sbírky Národního technického muzea v Praze a v polovině šedesátých let minulého století se nacházel na letišti Praha-Kbely. V roce 1966 pak byl v poměrně špatném stavu převeden do sbírky VHÚ. Vzápětí prodělal první záchrannou renovaci, která byla ukončena v červenci 1968 a stroj byl téhož roku umístěn ve výstavě k 50. výročí čs. letectví. Po jejím skončení se stal kmenovým exponátem dnešního Leteckého muzea VHÚ.

Při výše zmíněné renovaci v roce 2005 byla v trupu nalezena původní krytka přípojky tlakového vzduchu. Její stav sice neumožňoval zpětnou montáž na letoun, ale dávala dobrou představu o kvalitě výroby Šturmoviků. V době ohrožení Sovětského svazu bylo vše podřízeno hromadné výrobě, na které se podíleli i nekvalifikovaní dělníci, včetně žen a odrostlých dětí. Krytka sice splňovala základní požadavky na ní kladené, ale její dílenské zpracování, zvláště pokud jde o kvalitu nýtových spojů, bylo problematické. Byla typickou ukázkou válečné výroby, byla vyrobena z duralového plechu s ocelovým zámečkem a půlměsícovými překližkovými výztuhami, přinýtovanými přes podložky. Kromě toho nesla několik vrstev různých odstínů maskovacích barev z nichž ten nejspodnější (khaki) patřil patrně k poválečnému nátěru našich vojenských letadel. Celková hmotnost krytky i s jistícím lankem je 80 g, průměr pak 130 mm. I když ji bylo nutné na letounu Il-2 nahradit replikou, stále se jedná o zajímavý doklad způsobu válečné výroby v bývalém SSSR.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha