Lovecký tesák, 1. polovina 18. století

 

Obecnou představu lovecké chladné zbraně dnes díky svému mohutnému zastoupení v soukromých i veřejných sbírkách reprezentuje tesák. Tato jednosečná zbraň s rovnou či lehce zakřivenou čepelí a ostrým hrotem získala oblibu ve všech koutech Evropy, ať už v nich byla preferována štvanice, parforse nebo německý typ uzavřeného honu. Byl užíván k přetnutí šlach nebo zárazu uštvané zvěře do oblasti srdce.

Největší rozkvět loveckých tesáků spadá do 17. a zejména 18. století, kdy vznikaly často velmi honosné exempláře, na jejichž výrobě se podíleli nejlepší zbrojíři a umělečtí řemeslníci své doby. Ve druhé polovině 18. století začaly být pochvy tesáků opatřovány pouzdry pro jídelní příbor lovce, nebo pro menší lovecký nůž – zavazák, který byl užíván k přetnutí vazu ulovené zvěře, případně k jejímu stahování a porcování. V průběhu 19. století, kdy byl záraz nahrazen dostřelnou ránou, ztratil tesák svůj praktický význam a stal se odznakem lesnického povolání a obecným symbolem myslivosti.

Lovecké tesáky bývaly nejen bohatě zdobeny řezbou, rytím, zlacením nebo cizelací, ale velice zajímavé jsou často i náměty, kterých bylo při výzdobě těchto předmětů využito.

U tohoto tesáku jsou spirálovitě kanelovaná rukojeť i vejčitá hlavice vyrobeny ze slonoviny. Na vnitřní straně hlavice jsou vyřezány postavy dvou mužů a jedné ženy v odění z počátku 18. století, na vnější straně pak skupina postav čtyř žen a jednoho muže, zobrazující scénu léčby pacienta klystýrem. Železná záštita je zepředu vymodelována do tvaru dračí hlavy, vzadu je složena z kruhových terčíků do podoby dračího ocasu. Záštitný list je zdoben bohatým ornamentálním reliéfem. Dřevěná pochva je potažena kůží a opatřena rytým železným kováním s orámováním rokokového stylu.

Délka 590 mm, délka čepele 417 mm, šířka čepele 37 mm, hmotnost 546 g, hmotnost s pochvou 668 g.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha